xdutchx

Bondgirl, hory, Spectre a kocour přidávají dvě hvězdičky navíc. Kamera strašná, Bond nudný až obyčejný.

Sentimentální manýra.

Tak z tohoto mi šla brada dolů. V tomto žánru to nejlepší. Děj není překombinovaný a ta forma... Autenticita, krásné kompozice v každém okénku, čas zahuštěn tak, že člověk zapomíná dýchat. Atmosféra dokonalá. Zvuk perfektní a emoceždímající. 100%.

Úkol zněl jasně: ukázat na základě emocí a realistického zobrazení, že milosrdenství je víc než pravda, což je zadání dosti pochybné. Úkol byl splněn. Byl natočen realistický film směřující od dogmatické a na hodnotách dbalé učitelky, k učitelce namočené do "struktur zla", kdy se za milosrdenství pokládá to, že toleruje kleptomanii u svého žáka, neboť ona ví, že to je složitější. :-) Film je výborně "dardennovsky" natočen, role dobře zahrány a člověk to slupne jako jednohubku. Avšak to co bylo v polském morálním neklidu hledáno: pravda, tady dostává na frak. Stavět falešné milosrdenství proti pravdě je sice líbivé, avšak mylné. Pravda se vyjevuje milosrdenstvím, které se však neklaní chybě, ale chybu demaskuje (laskavě a citlivě).

100% bez debat. Mistrovské dílo. Tarkovského Oběť přivedena k dokonalosti. Takhle vypadá Kristus nesoucí kříž. Film na celý život.

Poměrně slušný film. Sice je zřejmé za koho se kope, ale co je chválihodné, že se na oba papeže hledí jako na slabé lidské bytosti, které po Bohu v hloubce své duše bytostně žízní. Role Františka byla pěkně propracovaná, avšak Benedikt byl trochu ve vykreslení postavy plošší. Co se týče rozhovorů, tak někdy trochu šustí papírem a vlastně Benedikt neřekne žádný velký argument, ač argumentačně a teologicky je v reálu mnohem vyspělejší. Moc hezké je to zhumanizování papežství, tím se boří falešné modly. V dnešní době je v oblibě blízkost Boží zamlžovat jako by Ho člověk ani nemohl nalézt a i velké mozky nám říkají, že je to ono. Není to ono. On se dokáže konkretně dotýkat a měnit vnímaní reality. Ale chápu že popík pro masy spíše žádá temnotu, která nemá nároky a zní to tak mysticky.

Návrat domů člověku ztrpčuje kdeco a kdekdo. Režisér se snažil využívat postupů mistrů, ono to však takto nefunguje, myslet si, že zkopíruji fragmenty a bude to fungovat je naivní. Ale co asi nejvíc ubližuje tomuto filmu je překrásná Bachova skladba, která je tak nadužívaná, že se z ní stává kýč. A přitom tak hezký film to mohl být, ovšem pokud by se rozhodl režisér pro neopulentnost a vydal se cestou prostoty.

Tak krutě nastavenou tvář zalykajícího se klauna v slzách bolesti a usměvavou grimasou, aby člověk pohledal. Joker povstal z hříchu, hříchem se stal a k zatracení směřuje. A my se bavíme, chechtáme a... jsme stejní. Joaquin Phoenix fantastický. Todd Phillips uhrančivý. Vše na správném místě, radost pohledět.

Pohled pod pokličku totality. Proč lidé zbožňují své tyrany? Zkratkovité vyprávění o tom, jak dobrosrdečný a usměvavý Ivan ke spolupráci s ďáblem přišel. Banalita zla do každé rodiny. Aktuální pro všechny časy. A antidotum? Jen Bohu se budeš klanět a jemu sloužit, první přikázání desatera.

Přístup k tomuto filmu není jednoduchý. Pokud člověk během sledovaní nepřistoupí na obecnější rovinu vnímání, tak zde zůstává jen neuvěřitelný slepenec působící poněkud trapně. Pokud však intro bereme jako vstup do života na zemi a poslední scénu jako odchod z lidského pinožení, začínáme interpretačně být na stopě. Téma nemožnosti žít se zlem a dobrý úmysl, který nechtěně zaviní tragedii nevinných, člověka vžene do pasti svého bytí. Člověk ztrácí své já a není. A tady na zemi již toto já nenalezne. Člověk může zakoušet pocity, třebas i příjemné, avšak žádný Filippo mě již nezachrání. Jde se skutečně dvěma ztracencům lépe? Kieślowski se jim nesměje a Tykwer je neodsuzuje, oni s nimi spíše trpí. A já?