dresi

Nesnesitelný a skrz naskrz umělý film.

Opojná iluze dokonalosti naplněná tunou romantických klišé. Curtis je ale jeden z těch, kteří to dokážou podat naprosto neodolatelným a uvěřitelným způsobem.

Stupidní, ale zatraceně efektní.

Vizuální, fyzicky nepříjemný zážitek útočící na všechny smysly a dohnaný až na samotnou mez únosnosti. Ani bych se nebál nazvat to hororem. Rybářská loď je tu místo plné zabíjení, které už se dávno stalo všední rutinou a kamery jsou jen vláčeny vlnami krve a vnitřností. Nedovedu si představit lepší způsob, jak zobrazit tvrdou realitu života na moři.

Nejstylovější rozlučka, která se mi v závěru trefila přímo do srdce. Měj se, Harry.

This is the water. And this is the well. Drink full and descend. The horse is the white of the eyes and dark within. Až se tě někdo za 30 let zeptá, kdo to byl Lynch, pusť mu tuhle epizodu. Největší trip v seriálové historii.

Lynchovo osmnáctihodinové fuck you nostalgii, které Ti v závěru podrazí nohy nekoncentrovanou beznadějí a temnotou. Dobro nevyhrává a není úniku. Poslední scéna ve mně bude rezonovat hodně dlouho.

Divoký západ současnosti. Dějově to sice nepřekvapí a zejména začátek je dost šablonovitý, ale napojení na postavy tady funguje perfektně, čemuž pomáhá i celkový dokumentární feeling. Závěr je díky tomu emočně zničující.

The National jsou dost možná nejneobvyklejší rockové hvězdy současnosti, které odjezdí tour bez jakýchkoliv dramat a se sklenkou vína v ruce. Tím pádem je poměrně složité natáčet o tom dokument. Mistaken for Stranger je ve výsledku hlavně o chaotické odysee mladšího bratra za uznáním. Dokument o natáčení dokumentu, který baví svou neuspořádaností a upřímností. Škoda jen, že to není více zaměřené i na samotnou kapelu.

“Deep in each man is the knowledge that something knows of his existence. Something knows, and cannot be fled nor hid from.” - Cormac McCarthy, The Crossing