xylobrno

úžasné! naprosto dokonale uvěřitelné a skutečně možné! až na jedinou věc: datum, je poněkud přehnané, že by za deset let jezdily vlaky na neviditelných pražcích, bylo možno vytvářet lidské klony a existovaly trysková vznášedla. ale i kdybych za toto strhla hvězdičku, musela bych ji zase přidat za hudbu. zkrátka, úžasné.

jak jinak než plným počtem? jeden z nejkrásnějších filmů všech dob. nádherná hudba - v soundtracku zaznívají minimálně dvě mé oblíbené písně, perfektní kamera, krásné exteriéry a vůbec celá estetika filmu! celý snímek je přesně takový, jaký by měl být: smutný, když má být smutný a vtipný přesně tehdy, má-li být vtipný. samozřejmě nemohu opomenout hlavní hrdinskou dvojici, kdy se celý film rozhodujete, kterýže z nich je vám sympatičtější, zda "chytrák" butch anebo "střelec" sundance. a taky zkrátka nemohu nedodat, že tento film by mohl být klidně němý a bez děje a já bych docela dobře zvládla u něj sedět a zaměstnávat svoji mysl tím, zdali redford, nebo newman...:-)

Hrozné. Kam se poděl Jakubiskův smysl pro poetiku? Že by někam směrem k čarodějnické Horvathové? Vliv této dámy je na filmu až příliš znát. Za celých 138 minut jsem ani jednou nezapomněla, že se jedná o film. Stále jsem vnímala kinosál i lidi kolem sebe. U některých snímků se musím ujišťovat: „je to jen film“… Naprosto necelistvé dílo, trapně vtipné / vtipně trapné postavy dvou mnichů jakoby zabloudili z jiného filmu, žánru, nedokázali zachránit zoufale se trmácející děj. Celé zbytečně převulgárnělé. Jakoby se tvůrci pro zajímavější obraz rozhodli důležitý (pro další vývoj děje) rozhovor usadit ne ke stolu, ale do postele…

Film, který je velice nejednoznačný. Někdy přímo roztomilounký a k zulíbání, jindy vhánějící slzy do očí (tento pocit u mě převládal první čtvrtinu filmu). Pixarovští tak vytvořili perfektní pohádku pro malé, ale jakoby jim to nestačilo a z hlediska intelektuálního museli prosadit některé své myšlenky, jež se chtě nechtě draly na povrch. Brilantní taneční scény kolem vesmírné lodi při nichž srdce plesá a dme se radostí a koutky úst se zvedají k výšinám… Pohledy na zpustošenou zemi… Tento snímek přesně udeřil na mou „ekologicko-antikonzumní“ strunu a vyvolal ve mně blíže neurčený pocit: „tak nějak to možná bude…“ Film pro dvojí diváky, pro ty, co si přijdou do kina zarelaxovat, a pro ty, co ve filmech hledají i to, co v nich není…

Na první pohled je znát, že režisér je kameraman:-). Film je přeslazený a kýčovitý. Na druhou stranu, byl pozdní večer, první máj, byl lásky čas… Šla jsem do kina s tím, že nic nečekám, vycházela jsem z něj s pocitem, že až tak hrozné to nebylo. Po nějaké chvíli v sále začnete mírně filtrovat houslové protáhlé tóny… Zatímco v jiných filmech bývá růžová obloha jednou, dvakrát za dvě hodiny, zde je pořád, v každé druhé scéně létají peříčka či listy papíru… Ano sladký, kýčový první máj, lásky čas, hrdliččin zval ku lásce hlas…