Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Pohádka
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (17)

plakát

Faktor strachu (2002) (pořad) odpad!

Mám ráda americkou verzi a docela se mi líbí i ta britská, ale tuhle posílám nemilosrdně do odpadu. Viděla jsem sice jen jeden díl, ale moderátor je naprosto příšerný a taky jsem nepochopila, proč při plnění úkolů neběží na obrazovce ubíhající čas. Pokud toužíte shlédnout tuto reality šou, pusťte si americkou "sestřičku", sledování téhle verze je jen ztráta času...

plakát

Faktor strachu (2002) (pořad) 

Základním principem téhle reality šou je to, že dva týmy se třemi členy plní tři úkoly, které jsou fyzicky nebo psychicky náročné a ten tým, který poslední úkol zvládne nejrychleji nebo nejlépe, získá nashromážděnou finanční odměnu. Protože jsem "začínala" na americké verzi s charismatickým Joe Roganem, ze začátku jsem si nemohla zvyknout na britského moderátora Eda Sanderse, ale časem se to poddalo :) Když vydržíte dívat se na nezvyklé úkoly (nejčastěji je jeden o výšce, druhý o vodě a ten třetí o konzumování něčeho nechutného), budete se docela dobře bavit.

plakát

Faktor strachu (2001) (pořad) 

Základním principem téhle reality šou je to, že šest soutěžících plní tři úkoly, které jsou fyzicky nebo psychicky náročné a jen ten, který je zvládne nejrychleji nebo nejlépe, získá finanční odměnu. Před prvním dílem jsem měla obavy tenhle pořad si pustit, protože pro jeho sledování je nutný zejména silný žaludek, což já rozhodně nemám, ale ukázalo se, že na většinu úkolů se bez problémů podívat zvládnu (nejčastěji je jeden úkol o výšce, druhý o vodě a ten třetí o konzumování něčeho nechutného). Americká verze je ze všech tří nejlepší (existuje ještě verze britská a australská), a to zejména kvůli skvělému moderátorovi Joe Roganovi...

plakát

Hvězdný prach (2007) 

Tak tahle pohádka mě naprosto dostala. Napínavá, vtipná, romantická, plná kouzel… další plusy si doplňte sami po jejím shlédnutí. U mě osobně jsou to zejména stále krásná Michelle Pfeiffer, i když maskéři na jejím zevnějšku hlavně ke konci filmu odvedli dobrou práci a roztomile neodolatelný hlavní hrdina v podání Charlieho Coxe, kterému po celou dobu držíte palce. Ale stranou nezůstává ani dějová linka věnující se postupně na věčnost odcházejícím vtipně pojmenovaným bratrům a v neposlední řadě také Robert De Niro, jehož taneční číslo se zkrátka musí vidět… Bez mrknutí oka dávám 95%.

plakát

Kruté neřesti (1992) (TV film) 

Na tenhle kousek jsem narazila zpočátku jen proto, že v něm hraje jeden z mých oblíbených herců Jim Carrey, tehdy ještě hodně mladičký. Nevěděla jsem tedy, co od filmu očekávat, protože ani ostatní zúčastnění herci nejsou u nás moc známí. Film mě ale velmi rychle zaujal a zanechal ve mně nečekaně silný dojem (jedním z nepůsobivějších je pro mě nepochopitelný postoj matky na konci filmu). S trochou úlevy jsem zjistila, že zřejmě ve všech rodinách na celém světě mají nějakého toho „kostlivce ve skříni“ a je úplně jedno, jestli je to alkohol nebo jiné sexuální zaměření a že i strach svěřit se (ať už z jakéhokoliv důvodu) svým nejbližším s něčím intimním není rozhodně věc ojedinělá, ač by tomu tak být rozhodně nemělo... Film si určitě s odstupem času znovu pustím a zatím mu dávám poctivé čtyři hvězdičky.

plakát

Eva tropí hlouposti (1939) 

Můj nejoblíbenější film vůbec. Pokud máte rádi dvojici Nataša Gollová a Oldřich Nový, tak tady si jejich scény opravdu užijete, protože jako sourozenci jsou opravdu skvělí (úžasná je třeba scéna diktování anglického dopisu nebo běh Evy pro klíč)! Je vidět, že si herci opravdu své role užívali a mnoho z dialogů jsme v naší rodině začali spontánně používat („to sice nevim, ale pudu“; „tak tady jsou teda dvě možnosti“; „jednóóóóu, dvakráááát…“; „počkej, tohle si vypiješ…“). Za mě jasných a neodvolatelných 100%.

plakát

Generálka (1980) (TV film) 

Tenhle pořad jsem si pustila vlastně jen proto, že jsem musela být doma a zrovna v tu dobu nic zajímavějšího neběželo. Musím ale přiznat, že většina písniček se nad očekávání příjemně poslouchala a nejednou jsem se přistihla, jak si podupávám do rytmu… Děj to nemá žádný, pěvecké výkony přesně takové, jaké se dají očekávat od herců, ale za milé zpříjemnění odpoledne si ode mě tohle dílko vysloužilo solidních 55%.