neneka

Mám pocit, že toto "pokračování" po 20 letech dalo ještě mnohem víc vyznít Manželským etudám z r. 1987 .. vše najednou dostalo zcela jiný nádech, jedno nemůže být bez druhého .. osudy se (na)plnily a člověk jen žasne. Vím, příběh Marcely si nakonec, jistě po právu, vysloužil i samostatný dokument, ale mě přesto nejvíce "dostaly" příběhy/životy Ivany a Václava, Zuzany a Stanislava ..

Silný a pro mě uvěřitelný příběh, Sigourney Weaver skvělá.

Simon Pegg byl pro mě zárukou...je skvělej!

Mám-li být upřímná, tak filmy, kde "hlavními" hrdiny jsou domácí mazlíčci, nepatří mezi ty, které prvoplánovitě vyhledávám, ale po nějaké době to byl jeden z těch, který se mi úplně obyčejně líbil... stejně jako před časem Můj pes Skip. A trefná poznámka jednoho z komentátorů: kapesníky s sebou!

Dost neallenovsky to na mě působilo, což bylo vlastně takové vnitřní překvapení pro mě samotnou... nečekám, že Woody Allen nebude Woody Allenem... ovšem úžasný! Jít snazší nebo složitější cestou... a lži, ze kterých často nemáme šanci se vymotat... napětí... a herecké výkony víc než přesvědčivé..

Bohužel jsem byla nejspíš až příliš nešikovně ovlivněna výběrem hlavních hereckých představitelů, kteří, a obzvlášť Daniel Craig, kterého zrovna 2x nemusím, za to ani asi nemohli (že ho ve filmech nevyhledávám), takže jakkoliv jsem od tohoto filmu očekávala mnohé, výsledný efekt se bohužel nekonal. Třeba moje škoda :-)

Jodie je prostě skoro bez chybičky... a její reakce jsem chápala a fandila jí a nechtěla jsem, aby ji chytli, a nechtěla jsem, aby se tak trápila, jenže stalo se, stalo... jeden okamžik, který převrátí v životě všechno. I samu sebe.

Přišlo mi to chvílemi opravdu hodně milý a vtipný a... reálný. Takže já se bavila a zklamaná jsem nebyla.

Souhlasím s komentářem Anthonyho - je to vlastně taková pohádka... ale jsem opravdu moc ráda, že se nakonec všichni našli a byli šťastní až do smrti... jsem ráda za ten pohádkový konec. Freddie Highmore v roli Augusta Rushe úchvatný. Jemu dávám pomyslnou hvězdičku navíc.

Patřím sice k velikým fanouškům Romy Schneider, ale sebekriticky musím přiznat, že to se příliš netýká jejích nejstarších filmů. Takže ani Sissi ani Miláček z Paříže u mě příliš nebodují... pro mě jak kdyby NĚKTERÉ filmy patřily do doby jejich vzniku.