SatuPeka

Abstraktní, filosofická báseň převedená do filmového média. Po prvním shlédnutí skoro, ale ne úplně 5 *. Tento film má jedinou slabinu - jak zde někdo trefně napsal, je "trapně dokonalý", a to mu trochu ubírá na atmosféře ve srovnání s mým oblíbeným Stalkerem nebo Solaris. Vychutnal jsem si především skvělou práci s kamerou, Vermeerovsky naaranžované interiéry a mnohavrstevnatou symboliku.

Vynikající post-apokalyptický snímek. Beznaděj, zoufalství, deprese, náznak naděje - to všechno potkává hlavní hrdina (Jerzy Stuhr) při svém bloudění v rozpadajícím se protiatomovém krytu. Zatímco lidé kolem něj propadají rozmanitým podobám šílenství, on si zachovává alespoň trochu zdravého rozumu. Zdá se ale, že to nestačí, protože ve všem konstruktivním, o co se pokouší, stejně ztroskotává. O-bi, O-ba nabízí mnoho námětů k přemýšlení i filmařsky vydařené scény a sugestivně vykresluje atmosféru konce civilizace. Když jsem se po jeho shlédnutí procházel noční Olomoucí a vrátil jsem se tak do světa, kde většina věcí normálně funguje, cítil jsem intenzivní vděčnost, že žiji v čase a na místě, kde se máme (skoro) všichni opravdu, ale opravdu dobře.

Hrabalovy knihy je opravdu těžké převést do filmového jazyka. V Něžném barbarovi a Postřižinách to docela fungovalo, tady bohužel ne. Nudné, roztahané, s nesympatickým hlavním hrdinou. Vizuální stránka je uspokojivá, ale hudba jakoby neexistovala. Několik pěkných scén nezachrání celkově průměrné vyznění.

Zábavný seriál ve stylu Červeného trpaslíka. Vtipné, nápadité zápletky, chytré dialogy, parádní postavy (Kent!). Bohužel skončil po první sezóně.

Tarsem Singh vykrádá sám sebe v tomto vizuálně zajímávém, ale jinak docela prázdném a nudném filmu. To, co alespoň pro mně fungovalo v "Cele", tady už nefunguje. Asi v půlce mě to přestalo bavit a začal jsem si místo sledování hrát s naší kočkou.

Mám rád malíře Paula Delvauxe, takže tohle pro mně byla docela lahůdka. Servaisovi se podařilo poměrně dobře vystihnout poklidnou, zadumanou atmosféru Delvauxových obrazů.

Těšil jsem se, protože mám rád staré fantasy a sci-fi filmy s poctivými analogovými triky. Po půl hodině mi došlo, že tentokrát je to šlápnutí vedle. Planeta Krull je jednoduše velmi, velmi špatná. Děj je neskutečně stupidní, připomíná to nejhorší možné počítačové rpg. Jdeme z A do B, v B nenajdeme to, co hledáme, tak hurá do C, jé, tam to taky není, tak rychle do D, nakonec šťastně dorážíme do P, po cestě nabereme pár kámošů, ti tuctoví jsou na odpis a necháme je dostatečně pateticky umřít, a když mámenakonec dostatek EXP a tu správnou cool zbraň, vyrážíme porazit hlavního padoucha. Herci jsou trapné figurky bez jakékoli autentické motivace, hlavní hrdina nemá žádné charisma, dialogy působí křečovitě, souboje jsou ...ehm. Vůbec nemáte pocit, že jste ve světě se zajímavou historií a mytologií, že to, co vidíte na plátně je součástí nějakého velkého vyprávění. Prostě všechno je naprd. Některé filmy jsou blbé takovým způsobem, že jejich blbost je vlastně poetická a je to ctnost, ale v Planetě Krull tuto sympatickou stránku blbost přes všechnu snahu nenacházím, škoda. Zbytečný film, ztráta času.

Tak tady někdo opravdu šlápl vedle a já jako divák jsem to nebyl...Nezvládnutý film s docela slibným námětem, ve kterém je strašné úplně všechno kromě krásné Sharon Tate.

Pokání není o ničem jiném než o ...překvapení... pokání, vině, a lítosti. Téma tedy zajímavé. Dějová linie sledující Briony se mi líbila. Vadilo mi ale patetické a kýčovité podání lásky mezi protagonisty, trochu civilnější pojetí by neškodilo a film by potom mohl být mnohem silnější. Za hlášky typu "Vůbec nejsi jako tvůj otec." a pár podobných lapsů bych scénáristu kopl do zadku, ale řekněme, že slušné 4* to nakonec jsou.

Velmi slušný western, jehož hlavní devizou je vynikající hudba. Zajímavé téma soupeřících klanů a neustále porušované a obnovované rovnováhy mezi nimi je podáno přístupnějším způsobem než v původním Yojimbovi. Když se toto téma vyčerpá, děj naštěstí nabere nové obrátky a končí napínavým finále. V rámci pravidel žánru jsem dostal vrchovatě všechno to, co jsem čekal, ale ani o chlup víc, takže konečné hodnocení za 3,75*.