maszcz

nic nedělejte na sílu, a může, (jakby se zdálo) z katastrofy, vziknout něco nesmírně krásného a originálního...je vidět jak režisér využil vyskytnutou situaci... utrhnutý příběh hlavního děje vůbec nevadí, monology Krystyny Jandy jednoznačně přebíjí vše... film o tom, že herci jsou taky jenom lidé, a mají své problémy... film o tom jak se pereme se životem...

Bud´ vám tento film sedne, nebo taky ne... nic mezi tím není... já patřím k té prví skupině... klidnost vypravovaného příběhu, statické kamery, černobílý obraz, prolínání dvou světů (nevíte jestli jsou oba skutečné, je to jen sen, nebo jsou sny oba)... to všechno jsou věci, které vás bud´ k filmu připoutají a už nepustí, nebo vás odradí po prvních 10 minutách, kde syn myje svého starého otce... ja jsem se do filmu zahleděl od první minuty... ve filmu můžeme vidět všechny roviny jaké ve vztahu mezi otcem a synem mohou být... a to je nejspíš důvod proč tento film byl pro mne jedním z nejkrásnějších, které jsem za poslední rok viděl...