StrixCZ

Pane Pohl, že vy jste zase vysadil ty prášky, co jsme vám napsali...?

Slušný rozjezd (u třetího dílu jsem se smál opravdu nahlas), ale postupně to bohužel (i přes ještě několik světlých momentů) ztratilo šťávu. Celkově lehce nadprůměrný satirický počin, s dobrou, ale lehce nedotaženou myšlenkou. P.S.: Komentáře pod jednotlivými díly na Streamu jsou neuvěřitelné - zejména pak množství lidí, kteří se vší vážností projevují své rozhořčení, že co to je za nesmysl a podvod, a podávají "vědecká" vysvětlení, proč se to Mírovi nemůže podařit. Pevně věřím a doufám, že mnozí z nich jen trollí, ale i tak se nemůžu ubránit dojmu, že velká část populace už dnes nepozná vtip, pokud u něj nezazní v pozadí nahraný smích a "pointa" není založená na samoúčelných vulgarismech. Což je dost smutné...

Asi mám dlouhé vedení, ale smysl tohoto díla mi bohužel uniká, respektive jeho zpracování je pro mě velmi obtížně "stravitelné" a uchopitelné. Body dávám hlavně za umělecké ztvárnění - film vypadá jako oživlý obraz. Bohužel, přestože má být jeho vyznění (snad?) optimistické, jeho atmosféra je prakticky po celou dobu temná a tíživá.

Klobouk dolů za odvahu a držím palce, ať to s Jankem nedopadne špatně!

Celou dobu jsem se dobře bavil, leč čekal jsem na pointu, která nepřišla (respektive, ta která přišla, byla pro mě neuspokojivá). Škoda - zpracování je perfektní, ale vyznění do prázdna bohužel v mých očích výsledný dojem dost zásadně sráží.

Jan a Zdeněk Svěrákovi už natočili spoustu lepších filmů (osobně mám nejraději Obecnou školu, Kolju a Kuky se vrací). Ale minimálně na české scéně se i tentokrát jedná stále o silně nadprůměrný počin...

Na můj vkus příliš samoúčelné snahy šokovat. A "lekačky" na diváky nemám rád. Zajímavá kamera to nezachrání...

Když filmový Pán prstenů vyšel jako novinka, shlédnul jsem (jako poměrně ortodoxní fanoušek knižní předlohy) tehdy pouze první díl, který mě příliš nenadchnul a rozhodnul jsem se, že si od Jacksona nenechám "pokazit" i zbytek Pána prstenů a další díly, že tudíž vidět nechci. Nicméně téměř po 15 letech, když se naskytla možnost shlédnout celou trilogii v prodloužené verzi v kině v rámci nočního maratonu, jsem neodolal, a řekl jsem si, že když mě nepřesvědčí tohle, tak už nic - a nakonec jsem rád, že jsem do toho šel. Důležité pro mě bylo předem se nastavit tak, že neočekávám věrné filmové zpracování Pána prstenů, jakého si pamatuji z knih (čemuž docela pomohl i fakt, že už jsem detaily knižného zpracování stihnul přiměřeně zapomenout :) ) a za těchto okolností to byla docela chutná jednohubka. Tedy když to vezmu bod po bodu - výprava, efekty, vizuální stránka, hudba - vše perfektní. Kde pro mě naopak tato trilogie ztrácela, byl na můj vkus příliš velký důraz na akční scény (navíc na úkor mnoha "malých příběhů", které se díky tomu do i tak monstrózní stopáže nevešly). Podobně mi vadilo, že režisér pro mě až příliš často příliš "tlačil na pilu" a ve snaze o co největší drama nechával k hlavním hrdinům přicházet smrtelné nebezpečí (s nazgûly v čele) příliš blízko - nemám rád klišé "záchran v poslední možný okamžik", což tady bylo bohužel dovedeno ad absurdum a scén, kde už se zdála jakákoli záchrana zhola nemožná (např. nestvůra před branami Morie, která už měla v chapadlech několik členů společenstva), a ta přesto zázračně přišla, bylo příliš mnoho. Naopak v bitvách (únavně zdlouhavých - jejich stopáž bych s chutí zkrátil tak na čtvrtinu) mi příliš nesedla snaha o "humorné" vsuvky (Legolas s Gimlim trumfující se, kdo má kolik "zářezů") - díky tomu (a jejich celkovému pojetí) jsem je nějak nedokázal brát vážně a nechávaly mě zoufale chladným, bez stopy obav o hlavní hrdiny nebo vůbec nějakých výraznějších emocí, zato s chutí je rychle "přetočit" a dostat se opět k nějakému "ději" (což ale může být dáno i tím, že obří bitvy mě ve filmech nikdy moc nebavily - ani v těch, kde se autoři snažili o realistické ztvárnění). Z toho pak vychází i mé konečné hodnocení, kdy mě první díl bavil nejvíce právě proto, že byl "monumentálních" bitev ušetřen a o to více v něm bylo pro mě zajímavých (a v knižní předloze ostatně stěžejních) scén. Celkově vzato pro mě nadprůměrná fantasy sága, ke které se však pravděpodobně znovu nevrátím. Viděl jsem už spoustu silnějších filmů...

Když filmový Pán prstenů vyšel jako novinka, shlédnul jsem (jako poměrně ortodoxní fanoušek knižní předlohy) tehdy pouze první díl, který mě příliš nenadchnul a rozhodnul jsem se, že si od Jacksona nenechám "pokazit" i zbytek Pána prstenů a další díly, že tudíž vidět nechci. Nicméně téměř po 15 letech, když se naskytla možnost shlédnout celou trilogii v prodloužené verzi v kině v rámci nočního maratonu, jsem neodolal, a řekl jsem si, že když mě nepřesvědčí tohle, tak už nic - a nakonec jsem rád, že jsem do toho šel. Důležité pro mě bylo předem se nastavit tak, že neočekávám věrné filmové zpracování Pána prstenů, jakého si pamatuji z knih (čemuž docela pomohl i fakt, že už jsem detaily knižného zpracování stihnul přiměřeně zapomenout :) ) a za těchto okolností to byla docela chutná jednohubka. Tedy když to vezmu bod po bodu - výprava, efekty, vizuální stránka, hudba - vše perfektní. Kde pro mě naopak tato trilogie ztrácela, byl na můj vkus příliš velký důraz na akční scény (navíc na úkor mnoha "malých příběhů", které se díky tomu do i tak monstrózní stopáže nevešly). Podobně mi vadilo, že režisér pro mě až příliš často příliš "tlačil na pilu" a ve snaze o co největší drama nechával k hlavním hrdinům přicházet smrtelné nebezpečí (s nazgûly v čele) příliš blízko - nemám rád klišé "záchran v poslední možný okamžik", což tady bylo bohužel dovedeno ad absurdum a scén, kde už se zdála jakákoli záchrana zhola nemožná (např. nestvůra před branami Morie, která už měla v chapadlech několik členů společenstva), a ta přesto zázračně přišla, bylo příliš mnoho. Naopak v bitvách (únavně zdlouhavých - jejich stopáž bych s chutí zkrátil tak na čtvrtinu) mi příliš nesedla snaha o "humorné" vsuvky (Legolas s Gimlim trumfující se, kdo má kolik "zářezů") - díky tomu (a jejich celkovému pojetí) jsem je nějak nedokázal brát vážně a nechávaly mě zoufale chladným, bez stopy obav o hlavní hrdiny nebo vůbec nějakých výraznějších emocí, zato s chutí je rychle "přetočit" a dostat se opět k nějakému "ději" (což ale může být dáno i tím, že obří bitvy mě ve filmech nikdy moc nebavily - ani v těch, kde se autoři snažili o realistické ztvárnění). Z toho pak vychází i mé konečné hodnocení, kdy mě první díl bavil nejvíce právě proto, že byl "monumentálních" bitev ušetřen a o to více v něm bylo pro mě zajímavých (a v knižní předloze ostatně stěžejních) scén. Celkově vzato pro mě nadprůměrná fantasy sága, ke které se však pravděpodobně znovu nevrátím. Viděl jsem už spoustu silnějších filmů...

Když filmový Pán prstenů vyšel jako novinka, shlédnul jsem (jako poměrně ortodoxní fanoušek knižní předlohy) tehdy pouze první díl, který mě příliš nenadchnul a rozhodnul jsem se, že si od Jacksona nenechám "pokazit" i zbytek Pána prstenů a další díly, že tudíž vidět nechci. Nicméně téměř po 15 letech, když se naskytla možnost shlédnout celou trilogii v prodloužené verzi v kině v rámci nočního maratonu, jsem neodolal, a řekl jsem si, že když mě nepřesvědčí tohle, tak už nic - a nakonec jsem rád, že jsem do toho šel. Důležité pro mě bylo předem se nastavit tak, že neočekávám věrné filmové zpracování Pána prstenů, jakého si pamatuji z knih (čemuž docela pomohl i fakt, že už jsem detaily knižného zpracování stihnul přiměřeně zapomenout :) ) a za těchto okolností to byla docela chutná jednohubka. Tedy když to vezmu bod po bodu - výprava, efekty, vizuální stránka, hudba - vše perfektní. Kde pro mě naopak tato trilogie ztrácela, byl na můj vkus příliš velký důraz na akční scény (navíc na úkor mnoha "malých příběhů", které se díky tomu do i tak monstrózní stopáže nevešly). Podobně mi vadilo, že režisér pro mě až příliš často příliš "tlačil na pilu" a ve snaze o co největší drama nechával k hlavním hrdinům přicházet smrtelné nebezpečí (s nazgûly v čele) příliš blízko - nemám rád klišé "záchran v poslední možný okamžik", což tady bylo bohužel dovedeno ad absurdum a scén, kde už se zdála jakákoli záchrana zhola nemožná (např. nestvůra před branami Morie, která už měla v chapadlech několik členů společenstva), a ta přesto zázračně přišla, bylo příliš mnoho. Naopak v bitvách (únavně zdlouhavých - jejich stopáž bych s chutí zkrátil tak na čtvrtinu) mi příliš nesedla snaha o "humorné" vsuvky (Legolas s Gimlim trumfující se, kdo má kolik "zářezů") - díky tomu (a jejich celkovému pojetí) jsem je nějak nedokázal brát vážně a nechávaly mě zoufale chladným, bez stopy obav o hlavní hrdiny nebo vůbec nějakých výraznějších emocí, zato s chutí je rychle "přetočit" a dostat se opět k nějakému "ději" (což ale může být dáno i tím, že obří bitvy mě ve filmech nikdy moc nebavily - ani v těch, kde se autoři snažili o realistické ztvárnění). Z toho pak vychází i mé konečné hodnocení, kdy mě první díl bavil nejvíce právě proto, že byl "monumentálních" bitev ušetřen a o to více v něm bylo pro mě zajímavých (a v knižní předloze ostatně stěžejních) scén. Celkově vzato pro mě nadprůměrná fantasy sága, ke které se však pravděpodobně znovu nevrátím. Viděl jsem už spoustu silnějších filmů...