kostej_

Kvalitiní sci-fi, kterému lehce schází tradiční gradace a širší interakce mezi postavami, na druhou stranu je tak svět náhradníků lépe vidět jako pocitově studenější a absurdnější. BTW jak tady sleduju zmínky o množství halasných projevů na jisté projekci (kterou snad měly navštívit opravdoví milovníci filmu), nedivím se, že je vůbec celková kultura projekcí v kinech na tak nízké úrovni.

Neuvěřitelná dobrodružství rodinky jednoho šíleného vědce, jako vystřižená z amerických animáků šedesátých let, doplněná o superčerný "jen tak mimochodem" humor. Go team Venture!

Většině filmů nostalgie pomáhá k mnohem lepším hodnocením, než jaké by dostaly, kdyby se prezentovaly jako dnešní novinka. U havraní trilogie je tomu naopak. Status klasiky pro dospívající je vykoupen jakýmsi "prozřením skrz infantilnost", když diváci dospěli. Mě se naštěstí trilogie v raných letech vyhla, a tak můžu bez předsudků ocenit toto v kontextu světové kinematografie jedinečné dílo, které kloubí výrazové prostředky České nové vlny s neuvěřitelně zajímavým a do detailu propracovaným tématem.

Druhý díl trilogie patrně nejlepšího zpracování tématu pravěku na filmovém plátně.

Škoda, že ve všech směrech hezky rozjetý příběh na konci postrádá nějaký moment překvapení, nebo něco, co by ho posunulo výš a postavilo ho tak před diváka na piedestal. Je sympatické, že se film nesnaží být za každou cenu blockbusterový, a přitom dokáže bavit celou dobu, stejně jako je sympatický pochod proti proudu trendů v nedestruktivnosti vzájemných vztahů mezi hrdiny, která se klade do kontrastu s destrukci v jejich okolí.

Opět velmi neživé a vykonstruované, přičemž počet dobrých vtipů se stěží dostává na dvojcifernou hranici. Dialogy už nejsou tak hloupé jako v předchozích Tarantinových filmech, při neúměrně dlouhé stopáži ale začnou otravovat i tak. Šok neznamená totéž, co dobrá pointa. Herci odvádí poměrně dobrou práci na to, že si musí poradit s absencí promyšlené psychologie. Hezká rolička B. J. Novaka.

Pixar sází na sentimentalitu a infantilní humor – a tedy podbízivost – čím dál tím více, lehký náznak změny tohoto směru ve Wall-Em je zcela ignorován, stejně jako vzor více inteligentní zábavy v Ratatouille.

Vinko Brešan dokazuje, že dokáže natočit nejen skvělou komedii, ale i skvělé drama. Herecké výkony, stejně jako dialogy, naprosto přesně zapadají do děje, který formou skládačky, strukturou až podezřele podobné o čtyři roky mladšímu Vantage Pointu, postupně rozkrývá svůj celkový smysl.

Pseudofilosofie v rádoby cool kabátku. Když už nic, aspoň to učí mladé Rusy humanismu.

I když to tak na první pohled může vypadat, Jeon Soo-il není hlupák, a je si jistě vědom, že samoúčelné záběry krajiny umělecký film v očích kritiků srážejí jako málo co. Pokud je ale na nich film postaven, pokud jsou jedním z prvků, skrze něž k divákovi proniká Kantova "vznešenost přírody", a pokud se na jejich popředí divákovi zprostředkovává spirituální pouť po v různých zkazkách tak často zmiňovaných himalájských cestách ač dosud nikdy zachycená v tak naturalistickém hávu, potom je co největší kontakt s krajinou naopak vyžadován.