Poslední recenze (355)
Maria (2024)
Maria Callas, la Diva či la Divina – možná nejslavnější operní pěvkyně všech dob, je Angelinou Jolie vyobrazena ve svém pozdním období, po ztrátě svého zázračného hlasu a osamocená. Její odstup od zbytku světa je zde vyjádřen jejím vztahem ke svému služebnictvu – formální distance je zachovaná, jak komorná i komorník se snaží ji poslouchat na slovo, ale zároveň ji rodičovsky vést. Ona si snaží udržet autoritu, ale podvědomě chápe jejich obavy. A z tohoto vzniká jejich láskyplný vztah, asi nejlepší linie, která se tímto filmem nese. Je to protiváha tragické linii, ve které se Maria marně snaží najít svůj dokonalý, ztracený hlas ve vyčerpávajícím boji, v němž si vydatně dopomáhá prášky. Vše pak spojuje nostalgie, která určuje i celkový pocit z filmu. Ke skvělému výkonu Angeliny možná přispělo i to, že si prý i ona sama někdy připadá osamoceně, a tak se zdá, že chápe samotu lidí, které zná každý. Viděno při premiéře na festivalu v Benátkách.
Babygirl (2024)
Film tématizující kvalitu sexu a její vliv na spokojené manželství, stejně jako souvislost se sebevědomím v profesním životě. Nicole Kidman následuje Demi Moore a ve zralém věku se před kamerou také svléká, ač filmovým výsledkem se lze k zázračnému Substance přiblížit jen těžko. Hodného, byť rázného manžela s některými nedostatky, velmi dobře vystřihl Antonio Banderas. A jak už jméno napovídá, Harris Dickinson byl k roli loverboye přímo zrozen. Viděno na premiéře v Benátkách.
Šílená noc (2022)
Vydržel jsem do poloviny. Nesympatickým postavám se nedá fandit a na to, že se film tváří jako komedie jsem nezaznamenal jediný dobrý vtip. Zahořklý Santa opilecky žvaní, záporní hrdinové i Santa brutálně vraždí, zřejmě aby se vykompenzovala ona absence vtipů a díry ve scénáři. Kdyby v tom aspoň byla trocha invence...