Kaloon

Oddychovka plná dobrodružství, vtípků a neuvěřitelných postaviček. Hon za pokladem si tentokrát vypůjčil kulisy 2. světové války. Parta vykutálených vojáků se snaží, během osvobozování Francie, získat pohádkové nacistické bohatství ve formě zlatých cihel ať to stojí, co to stojí. Obvoláme kamarády, podojíme válečnou mašinérii o potřebný materiál a vydáme se na nebezpečnou cestu za nepřátelské linie. Spolčíme se přitom s každým šílencem, který nám pomůže a odstraníme všechny co nám brání. Divák se přitom bude jen bavit, fanoušek druhé světové války dvojnásob.

Zážitkový výlet do černobylu se promění v útěk před agresivním zlem neznámého původu. Poctivý katastrofický horor druhé kategorie. Od filmu jsem nic nečekal a o to více mě potěšil. Uvěřitelné lokace (výborné podzemní pasáže) i kvalitní uvození atmosféry strachu jsou sráženy některými méně podařenými pasážemi a poslabšími hereckými výkony. Překvapí i relativně zajímavý (snad až béčkově vtipný) konec.

Československá sci-fi klasika. Loď s lidskou posádkou se vydávává na misi mimo sluneční soustavu, k nejbližší hvězdě, s nadějí, že nalezene jinou civilizaci. Hutný obsah by dnes vydal na několik epizod seriálu. Tady se příběh odvíjí natolik rychle že se člověk nestíhá nudit. Přesto dochází k vývoji jednotlivých postav a někteří o úspěchu mise pochybují. Posádka jako celek je ale vylíčena jako společnost ideálních lidí, představitelů dokonalého budoucího člověka (přesto působí uvěřitelně, zejména díky hereckým výkonům a modernímu stylu kamery). Na své cestě se astronauti setkávají s nebezpečím, které může být původu jak lidského (dědičného zatížení), tak neznámého, z hlubin vesmíru. Na dnešní dobu chabé kulisy a jednoduchý příběh. Na divákovi je ponecháno domýšlení otevřených zápletek. Celý film proto působí jako by zůstaval na povrchu a hlubin vesmíru se jenom lehce dotýká. Přesto se jedná o dotyk příjemnný.

Ve filmu se setkáváme s podzemním městem budoucnosti (po globální katastrofě?), kde všemu vládne produktivita a slepé uctívání hmoty namísto ducha. Lucasova prvotina transformuje negativní společenské jevy, které se objevovaly již v době vzniku filmu, do nevídaného vykreslení společenského uspořádání a totální kontroly jednotlivce. Lidé jsou redukování na pouhá čísla. Pracují i žijí jako stroje a všemu dohlíží "konzumní ježíš" neboli tvář, za kterou se ukrývá neznámá vedoucí síla. Hlavní hrdina se snaží vyvázat z totalitního systému a jeho únik před postihem se postupně transformuje přes útěk před sebou samým až v symbolický útěk před lidstvem. Působivé kulisy, skvělé herecké výkony (zejména Duval) a přiměřeně svižný režisérův styl poskytují této "road movie" jak spád tak i filozofický dotek pro přemýšlivé.Této fikci je velice snadné uvěřit a může působit nejenom jako připomínka naší nedokonalosti a stálé hrozby totality ale také síly lásky a lidského ducha.

Nedávné dějiny nenáročnou formou. Skvělý příběh z Jugoslávského konfliktu, nesmyslnost války dovedená ad absurdum. To vše vystihuje tento snímek. Náhoda svede nepřátelské vojaky tak blízko, jak to jen jde a nedává jim možnost úniku. Konfrontace názorů vede k filozofické debatě o původu války a viníka označuje ten, kdo momentálně drží prst na spoušti. Přitom hrozí kamarádům smrt a "ten špatný" prostě není k nalezení. Zásahy zvenční představují západní síly, které se snaží pomoci. Ne vždy ovšem pracují ku prospěchu postižených válkou. Satira o politikaření a zejména o blízkosti a současné odlišnosti balkánských národů. Po stránce filmařské oceňuji herecké výkony a výstižné dialogy.