Černobylské deníky

Poměrně atmosférické, rozhodně ne nudné, lehce strašidelné a určitě ne zbytečné. Přesto se však z toho jistě dalo vydolovat mnohem více, ne, Peli? A někdo už konečně natočte horor, ve kterým se lidi budou chovat přirozeně! Až se přestanete smát, tak... no, je fajn, že se aspoň "moc často" nerozdělovali, co? (02.03.2013)

Chtěla jsem tomu dát šanci. Vážně chtěla. Jenže styl "vezmu kameru a točím", už je dost ohraný, asi jako Schwarzenbergův pěvecký výstup… A mě to pomalu začíná unavovat. Když se hodně soustředím, zahlédnu jakousi čmouhu v záběru; tak nevím… byla to ta černobylská mutace, nebo jsem taky viděla jen (ne)zřetelný hovno. Jasný… je to hovno. No, nic… hážu na to bobek a jdu sledovat budoucí hvězdu SuperStar. (18.01.2013)

Černobylské deníky přicházejí s tím nejohranějším a nejnudnějším schématem hororového žánru typu "Parta mladých lidí jede..." V úvodu se setkáváme se sympatickým Rusákem Jurijem, který je také pravděpodobně tou nejsympatičtější a nejpohodovější postavou z celého obsazení. Oproti té partě amerických usmrkanců působí téměř geniálně:) Takže Jurij jim má dělat průvodce v místě jedné z největších světových katastrof. První problém nastává ve chvíli, kdy je hoši z ostrahy objektu nechtějí pustit dovnitř z důvodu "údržby." Jurij se tedy na místo "prohlídky" vydává jakousi oklikou. S úsměvy na tvářích parta "american dudes" vyskáče z rozhrkané dodávky a těší se na vzrušující zážitek. Jenže, jak si během prohlídky divák jistě povšimne, Jurij ví něco, co jim neřekl. Něco velmi zásadního. Poté začíná onen klasický postup. Auto nejde nastartovat, na mobilním přístroji není signál a začíná se stmívat. V následujících chvílích při prozkoumávání okolí, to už je tma, je Jurij a jeden z chlapců "něčím" napaden. Poté následuje množství nelogických rozhodnutí, jako třeba to, že se kdosi rozhodne Juriho vydat hledat a to i přes fakt, že se onen večer z průzkumu nevrátil a je naprosto jasné, že je po něm. Film sám o sobě není vůbec tak špatný. Má slušně fungující atmosféru, která čerpá především z pochmurných lokací. Nejvíc mě však zklamalo, když jsem zjistila, co že se to tam v Černobylu vlastně nachází. Myslela jsem, že se bude jednat o nějakou duchařinu a on se z toho nakonec vyklubal takový "Zombie Silent Hill." Herecké výkony slabé, místy až směšné. Za pozornost rozhodně stojí honičky mezi reaktory a kdesi v podzemí. Závěr není nijak šokující, spíše předpokládaný. Chernobyl Diaries mohly být žánrovou jednohubkou, takto jen slabým průměrem, který nezapadne nejspíš jen díky prostředí a zpracovanému tématu. (15.02.2013)

Já celou dobu čekal na bubáka a musím říct, že když tam baflo, na vteřinu asi, to Rosemaryino děťátko, tak jsem se málem vážně lekl, málem jo. Obočí jsem nadzvihl i při pohledu na medvěda brtníka v paneláku či zmutovanou bělici ne nepodobnou mláděti latimérie podivné. Superagresivní němečtí ovčáci a přisáhám že tam byl i jeden bernský salašnický pes !, jejichž mutace asi spočívala právě v tomhle zdivočení, no hrůza fakt, byli taky k nezaplacení. Hlavní hrdinové se tedy ocitli ve světě opravdu cizím a nepřátelském, vůbec se jim teda nedivím, že se chovali jako debilové.. A musím i přiznat, že jsem si z filmu odnesl docela dost poznatků o tom, jak nepůsobí radioaktivita a tak z toho odpadu přece jen vykřešu jednu ušmudlanou hvězdičku. (30.05.2013)

Nijak extra napínavá a vcelku neděsivá vybíjená puberťáků, ovšem s jednou zajímavostí. Bohužel se vůbec netýká děje:( Nicméně tvůrci bezesporu získali 1.cenu v soutěži: Natoč horor za babku. Herci naverbováni z lůzrů, kteří s vámi natočí kdejakou krávovinu jenom za stravu v pauze mezi neúspěšnými castingy. Exteriery sestávaly z dvou vypůjčených cigošských paneláků, kouska prořídlého lesíku vojenského výcvikového prostoru Doupov a několika muničních skladů. Sponzorem pořadu: Army bazar Starý Máteřov. No, do konce to určitě vydržíte, budete chtít totiž zahlédnout alespoň kousek z toho strašidlákovského bubáka, co tam snad někde pobíhá. A pokud ještě na tu radiaci nezemřel, pobíhá dodnes. Snad se nám ho podaří zahlédnout detailněji v druhém díle. (19.08.2012)