R.Drson

Absolutní pecka letošního jara? Spíš vizuálně povedené béčko. Ani propagovaný styl "Guy Ritchie film" není příliš znát. Tomáš Řehořek získal akorát lepší zázemí, ale jako režisér se zatím příliš nevyvíjí, což je škoda protože má zatím štěstí na zajímavé projekty. Herecké obsazení je dost nevyrovnané, ale vzhledem k povaze filmu to nevadí, protože tu žádná postava nemá moc velký prostor, takže stačí jen karikatury. Jediným hereckým tahounem filmu je tedy pouze Jan Budař, kterému jeho "talent na prachy" opravdu věříte. Za zmínku možná ještě stojí civilní Milan Šteindler a Predrag Bjelac, kteří však mají dost málo prostoru. Na české poměry je to sice nevídaný film, bohužel ale nevelké kvality.

Básník ** - slabé herecké výkony (hlavně Ondřej Pšenička ), silně televizní vizuál, do očí bijící doslovnost. Jako celek to působí dost zmateně. Zmizení herce Bendy *** - celou povídku drží výborné herecké obsazení (Preiss, Töpfer), jinak se jedná o průměr. Nezvládnutá mizascéna (hlavně při exhumaci). Jasnovidec ***- propracovanější vizuál, nechápu účel scény, kdy státní zástupce (Martin Myšička) na ulici praští opilce, nebo když holí nohy své služebné. Tyto scény jsou dost samoúčelné a mění celkové vyznění povídky. Po herecké stránce asi nejvyrovnanější obsazení.

Co to má být? Epické vyvrcholení adaptace mé kdysi oblíbené knižní ságy? Levná popcornová zábava, kterou hodnotí kladně ti, kterým stačí cokoliv s iniciály HP (snad by obdivovali i tiskárnu od Hewlett-Packard). I když co se dá čekat od neinvečního režiséra Davida Yatese a scénáristy Steve Klovese, který se snad snažil udělat i z posledního dílu estrádní rodinnou taškařici? Všechna ta slova o tom, jak byla celá série čím dál tím víc temnější jsou lží, filmy udělaly z Harry Pottera sérii více či méně zábavných tragikomedií a zrovna závěrečný díl si vybral za svůj cíl komedii, což je v přímém rozporu s předlohou. Jediným dramatickým momentem jsou scény se Snapem (Alan Rickman), které snad jako jediné vyvolávaly ten správný druh emocí. K čemu je také velkolepý příběh, když je jeho hlavní záporná postava směšná. Dokonce i fantomasova maska dokáže hrát lépe než digitálně upravený obličej Ralpha Fiennese, který neuvěřitelně přehrává, takže je jeho postava takřka k politování. Jako nejtrapnější scéna na mě působí seskok Harryho a Voldemorta z hradu do jezera a následný průlet, která nemá vůbec žádný smysl jenom vypadá ,,cool." Zajímavé je, že ve ,,velkolepých" scénách není vůbec znát velký rozpočet a o digitálním postaršení ani nemá smysl psát. Občas jsem svědkem povedených adaptací slavných knížek, ale v tomto případě si myslím, že zfilmování této sérii spíš ublížilo.

Téma snímku je aktuální i dnes (viz zdejší diskuze) a scénář je dostatečně kvalitní, aby se z Lidic stala filmová událost roku. Bohužel jsou natočeny dost nesourodým týmem tvůrců. Se vší úctou, Petr Nikolaev není dostatečně silná režisérská osobnost, aby takový projekt zvládl, spíš mi přijde, že byl hodně pod tlakem producenta. Totálně zde selhala práce s komparzem či epizodními rolemi. Kameraman Antonio Riestra nebyl pro tento film dobrou volbou, neboť zde nemá možnost vizuálních experimentů a zřejmě si nebyl příliš jistý pojetím. Proto mě mrzí, že se na filmu nepodílel původně zamýšlený Vladimír Smutný, jehož práce by byla vzhledem ke zvolenému tématu určitě lepší. Hudba selhává nejen díky nadužívání, ale i díky své neoriginálnosti a nenápaditosti. Vyšší rozpočet není na filmu příliš znát, což se projeví hlavně v umělých domcích a jejich následném zničení či scéně poválečné Lidické tryzny s naklíčovaným davem (působí statickým dojmem) nebo snad narychlo natočenou scénou atentátu. Rozhodně je třeba vyzdvihnout některé herecké výkony např. Zuzany Bydžovské, Jana Budaře, Karla Rodena či Mariusze Osmelaka. Největší slabinou jsou herecké výkony mladých herců jako např. Ondřeje Nováka (je mi záhadou vychvalování jeho hereckého výkonu), Marka Adamzyka nebo Adama Kubišty (jeho malá role zavražděného syna mi znepříjemnila úvod). Film vyznívá ze začátku jako komedie, naštěstí se brzo vrátí do dramatu, které je však nebývale ploché, ačkoliv nabízí mnoho silných témat, které se připomenou v krátkých zato však silných scénách, které jsou bohužel násilně přerušeny. Lidice nejsou velkofilmem ani intimním příběhem několika obyčejných lidí na pozadí válečné tragédie, protože si zjevně sami tvůrci nejsou jisti čím by měly být. Promarněná šance vytvořit film, který by nutil k zamyšlení (k němu zatím diváky nutí jen připomenutá tragédie nikoliv film samotný).

Děsí mě vzrůstající trend čistě vizuálních snímků bez jakékoliv myšlenky. Komorní uchopení apokalypsy vyznívalo slibně, ale skutečnost je jiná. Scénář je velice jednoduchý až mi některými místy připomínal podobné filmy z mainstreamu. Lars mi dokázal opět zprotivit další herečku, po Charlotte Gainsbourg (díky Antikristovi mám k ní silné antipatie)to je Kirsten Dunst, jejíž postava zmatené depresivní a protivné Justine, která si vystačí s prvoplánovými tezemi typu: svět je zlý, lidé jsou zlí, proto je konec světa správný atd. Určitě nemohu režisérovi upřít dobře vedené vyvážené herecké výkony hlavní ženské herecké dvojice, ale adorovat je a velebit slovy: psychologicky propracované, to nemůžu, protože tak silné zase nejsou. Nelze se nezmínit o panoptiku postav ze svatby, ať už se jedná o karikatury rodičů či další podivné existence jako ,,zlý“ zaměstnavatel a jeho poskok či podivní sluhové apod. Tato sestava se skvěle hodí do nějaké konverzační komedie, ale pokud to má být svědectví o stavu současné společnosti tak je to jen pouhý výsměch divákovi, který na tuto hru přistoupí Jakékoliv poselství, které si žádá o různorodý výklad filmu je plytké a podbízivé své divácké skupině. Co se týče apokalypsy, která je z fyzikálního hlediska naprosto neuvěřitelná (opravdu jsou diváci schopni přijmout naivní mystifikaci typu: Superzemě se přiblíží k Zemi, následně se od ní vzdaluje, aby se vzápětí opět vrátila a zničila ji). Lars von Trier se snad snaží přiblížit k Tarkovskému (o čemž spíš pochybuji), ale přitom jenom vykrádá jiná díla včetně těch svých. Ovšem reklamu si zajistil velkou (trefil se dosti neohrabaným způsobem do převládající politické korektnosti současných médií), takže nebude mít film o diváky nouze.

Díky celkové stylizaci to vypadá jako by se režisér Jan Hřebejk společně se scénáristou Petrem Jarchovským zhlédli v severské kinematografii, která je v poslední době na vzestupu. Bohužel snaha vyrovnat se těmto syrovým dramatům vyšla naprázdno. Není příliš jasné, kterou dějovou linii autoři upřednostňují, zda hlavní motiv obvinění hlavní postavy z těžkého zločinu a vztahu jeho manželky k vyšetřovateli či motiv pokrytecké rodinné idyly za kterou se skrývá milostný trojúhelník, který odkazuje na nevyřešenou minulost. Hřebejk je výrazný režisér a společně dokáží s Jarchovským budovat rodinné scény se všemi detaily, nedokáží však vést příběh jako celek, přestože to mnohé jejich předchozí filmy dokázaly (Kráska v Nesnázích, Horem Pádem). Celkově z toho vychází řemeslně nadprůměrné dílo, kterému překvapivě podráží nohy scénář.

Samotná divadelní hra nepatří k tomu nejlepšímu co autor vytvořil, ale i tak mohla mít slušné ambice na to být zajímavým filmem. Snímek doplácí na divadelnost nejen hereckých výkonů, ale především na celkové stavbě, která i přes veškerou snahu činí film statickým. Přitom slušně převedená divadelní hra do filmu už u nás byla nedávno natočena (viz Karamazovi Petra Zelenky), takže jádrem problému není souboj divadla a filmu. Těžko říct jaký podíl na tom má režie a jaký okolní profesionální štáb. Překvapivě se nepovedla kameramanská práce Jana Malíře, což o to barevné provedení je zajímavé, ale obraz je v některých místech podivně ostrý a v některých místech zase v okrajích rozostřený (problém který možná vznikl v postprodukci) a celkově kompozice jednotlivých obrazů ve statických scénách nefungují. Hlavní hudební motiv se příliš opakuje a variace Rusalky či Beethovenovy symfonie č.9 jsou dost nepovedené a dost dané scény degradují. Autorovo zjevení je ve filmu neopodstatněné stejně jako závěrečný ,,výsměch." A závěr ve stylu Limonádového Joea (motiv nápisu The End na kočáru) jakoby vypadl z nějakého úplně jiného surrealistického filmu. Adaptace divadelní hry se zachováním divadelních prvků je složitá a není dobrou volbou pro debut. Film zůstane zjevně zapsán jako kuriozita, která vyvolala spoustu záporných i kladných emocí.

Jedna hvězdička za nápaditý animovaný úvod. Co se týče moderátorských vstupů, to je tragédie, která odpuzuje jak děti tak dospělé.

Studentský snímek, jehož problémy by se daly vztáhnout na současnou českou kinematografii. Technické zázemí je slušné, produkce je na úrovni, avšak je tu jedno velké ale. Scénář není příliš propracovaný (variace na butterfly efect) tezovité herecké výkony a pomalé tempo snímku. Další škodou je, že Marian Roden nedostal větší příležitost (jako jediný profesionální herec neměl ve filmu souvislý dialog). Tvůrci mají v rukou zjevně silné zázemí, takže doufám, že příští dílo bude lepší.

Předem avizuji, že mé vnímání filmu je značně zkresleno (z pohledu člověka, který fotografuje a zajímá se o fotografii, mě ten film trochu uráží). Ale k věci. Některé chyby studentského filmu se stále nepodařilo eliminovat, jako například kamera či herecké výkony (i když je tu posun k civilnímu pojetí, tak je tu stále přítomná jistá teatralita). Zdá se mi, že by snímku stačila možná i poloviční stopáž, než došlo k závěrečné pointě uchvátila mě věta: ,,Mám novej projekt: film o ničem." Bál jsem, že tomu tak skutečně bude. Pokud měl film poukázat na snobismus některých ,,umělců," tak s tím souhlasím, ale příště bych však volil trochu sofistikovanější způsob.