Kvítek

Po Vrahovi ve mě nejlepší film viděný letos ve Varech. Na festivalové poměry "normální" exkurze do všedního dne jednoho afrického plavčíka, jenž si vzal lásku k práci až příliš k srdci. Nenásilně podávaná tematika soukromého boje proti stárnutí na pozadí začínající občanské války vykresluje nejen bezmocnost jedince vůči systému ale i vůči svým osudovým chybám. Jak interní tak celospolečenská tematika učinily mé spokojenosti za dost. Rozvojová tematika ve Varech!? Křičím JOO!!!

Pro mě překvapení roku (i když je teprve únor :) Namísto sweet klasické romanťárny jak on potká ji, je tu něco navíc. Možná je to Anglií, kterou miluju. Možná je to Rachel McAdams, která je prostě skvělá, i když má účes puťky a strašné brýle. Možná je to tím, že každý by chtěl mít tátu, s kterým si můžete zahrát pinčes a pokecat o cestování časem. Možná je to tím, že je krásný vidět jak rodina drží pospolu. Možná to není vůbec o cestování v čase, ale o lásce, kterou stojí vybojovat stůj co stůj. A možná taky ne...

Další z mnoha smutných příkladů toho, že ani chlapíci s jednou nohou ani staří (dobří) hrdinové nezmůžou nic tam, kde je příběh tupý jako kuchyňský nůž. Kouzlo Narnie zůstalo nenávratně ta tam. Každopádně se té blbosti dá docela dobře zasmát a děti do 5 let věku vám to zbaští i s navijákem.

Hořký hezký film o tom, že když jste z Albánie nebo Srbska, ani láska hory nepřenáší. Jednoznačný favorit 45th KVIFF

Oldschool is cool, ale když z Love Story nesálá láska, někde se asi stala chyba.

Tak nevím jestli mě rodiče v dětství upustili na hlavu, ale Magnolii říkám NE a nikdy více!

Miluju flashbacky na filmy z dob, kdy mi ještě teklo mlíko po bradě.

Kam až člověk dokáže zajít pro uspokojení partnera nebo sám sebe. Intimní sonda to tužeb nás všech. Jen některé tužby zůstanou nevyřčeny, protože takové věci se přece neříkají a nedělají. A klobouk dolů před všemi, kteří to řekli svým partnerům a shame on you, kdo jste je do toho manipulovali. K zamyšlení, k pobavení a hlavně plné života. Niterně krásné a hlavně plné lásky.

Projekci Matky zpočátku neobestíraly příznivé atributy. Zaprvé, časně dopolední Matce přecházely 3 hodiny spánku po náročném tažení v Poštovním dvoře. Zadruhé, vůbec ale vůbec nevyhledávám korejské filmy. Zatřetí, jsem jsem se k Matce dostala jen proto, že se na moje favority dostat z kapacitních důvodů nešlo. Začtvrté, zrodilo se velké překvapení 44. karlovarského ročníku. [44 th MFFKV 2009]

Navnaděna trailerem plným úžasných huňatých stvoření se dlouze těším... a říkám si, když už nic, tak si vystačím s roztomilostí chlupáčů. Nevystačila. I když mi šestý smysl říká, že Maxipříšerky mají něco (hodně?) do sebe a jsou hodně nezvyklým kouskem, výsledek byl takový - půlku filmu jsem přemáhala spaní a rozbolela mě hlava. Ale ta HUDBA!!! TA HUDBA!!!