NinadeL

Poslední Murnaův německý film je nádherná záležitost. Zdánlivě archaický již v době svého vzniku, ale ve skutečnosti výtečně aktuální tehdy i dnes. Hravý i ďábelský. Formálně natolik kreativní, že je nutné v každé scéně očekávat nějaký další skvělý trik či alespoň překvapující kompozici. Tento velkolepý zážitek je příkladem kolektivní práce nevšedně nadaného týmu lidí, z nichž velkou část čekal prakticky okamžitě Hollywood a ty ostatní nevšední evropská práce po mnoho dalších let. Co jméno, to pojem a samostatný silný příběh. Janningsův Mefisto je královská role v každém gestu a mimice tvář, doplněná o nejlepší kostýmy. Fuettererův archanděl je zdatným sekundantem Janningsově královské hře. Ekmanův titulní hrdina je interpretací, se kterou jsou všechny jiné přepisy vždy srovnávány. Hornové Markétka není jen symbol pokořené ctnosti, ale skutečný člověk plný nadějí, kterého čeká jen bolest a zmar. Dieterleho Valentin je skvělý chlapík. Pokud bych měla uvést příklad filmu, který má na to otevřít oči tam, kde je synonymem pro němý film pouze nelichotivá představa grotesky, Fausta bych určitě doporučila.

Klasický katastrofický film, který neměl v době před C19 nic nabídnout, teď je to už jinak. Herecky zajímavá pouze Joely Richardson. Ve Finsku vyšlo DVD s českými titulky.

Klasická show složená z předávání cen a písniček. Materiál vhodný čistě pro aktivní nostalgiky. Akorát se nám tady pomíchala data, Lábus a Břínková tu například nevystupují a fotky v galerii také neodpovídají.

Jednoduché spotřební béčko, které je vtipné v mnoha jednotlivostech. V originále tu zdařile parodují přízvuk Bely Lugosiho z klasického Draculy a nejrůznější noční pořady plné céčkových filmů. Jinak je to samozřejmě plné amatérismu, trapných rekvizit, dabing je za trest a Řitka video si ani nedokázala identifikovat odpovídají plakát a DVD vydala s plakátem filmu The Pumpkin Karver (2006), protože proč ne, horor jako horor.

Na jednu stranu mám radost, že se díky ČT3 uvolňují i pořady podepsané Milanem Macků, které patří mezi nejzapomenutější a poskládat si jen jejich seznam je úkol z nejnáročnějších. Na druhou jsou to často vysloveně hybridní záležitosti. Tuto hodinku s Nelly Gaierovou naštěstí zachraňují výstupy Pavly Břínkové a člověk si tak udělá představu o její interpretaci My Fair Lady v anranžná orchestru Karla Vlacha. Ovšem Nelly Gaierová ve svých 75 se cítila i na Kabaret nebo Hello, Dolly!, vzhledem k zachování úprav různých scén je to celé hlavně divadelní archeologie.

Vkusný cyklus medailonků, který bychom na veřejnoprávní marně hledali.

Dvou hodinový paskvil, jehož jediným plusem je několik střípků tehdy ještě vcelku svěžích pamětníků. Ale ty by se dali posbírat do pěti minut. Zbytek jsou mnohokrát viděné ukázky poskládané hala bala, prokládané vlky a plky lidí, kteří nemají ve skutečnosti co říct. A jako zlabý hřeb jsou zde zničeny střípky z němých Burianových filmů trapným rádoby dabingem. Jistě, DVD vyšla až o pět let později, ale lépe si počkat, než takto trpět.

Zdánlivě ideální látka, obsazení a tak. Ale výsledkem je film, pro který je Richarda Gera škoda. Hilary Swank je utopená v masce, která je tak autentická, že jí nedává šanci nic zahrát. Postava Ewana McGregora je zbytečná a ze všeho nejhorší zjištění je, že všechny vystřižené scény jsou důležité a kdyby ve filmu zústaly, byl by to mnohem lepší a kompaktnější zážitek. Takto je to film bez emocí, bez psychologie postav, pouze životopisná ilustrace.

Velkolepý Warner film s Marion Davies a Clarkem Gablem, který má v sobě vše, co mohl člověk v roce 1936 chtít od návštěvy kina. Dvě skvělé hvězdy (zralá Marion je velmi příjemná, Clark je film od filmu větší štramák, když líbal Marion poprvé v Polly of the Circus, bylo to o něčem úplně jiném), vtipné dialogy, akční scény z boxerského ringu a samozřejmě grandiózní hudební scény ve stylu Ziegfeld Follies, jejichž dekorace byly tak monstrózní, že bylo nutné investovat do toho doposud největšího ateliéru a zvednout střechu. Zdravím evropský Knock-Out se Schmelingovými.

Ve stejné době vznikly dva životopisy Harlow. Tento je ten černobílý, ve kterém její matku hraje Ginger Rogers. Bohužel byl natočen televizní technikou, což je největší mínus celé laciné produkce. Carol Lynley není vůbec špatnou volbou na hlavní roli, jednotlivé příhody z natáčení těch klíčových filmů jsou velmi zajímavé. Samozřejmě se to celé odvíjí od vedlejší role v grotesce Double Whoopee a zlom přichází společně s Hell's Angels. Ale pokud člověk není ctitelem Jean až do morku kostí tolik si nepožne.