NinadeL

Vzpomínka na slabší muzikál Monte Cristo.

Justice League Dark je partička vysloveně příjemných postav. Kdo by nemiloval Zatannu, Deadmana nebo Johna Constantina? V tomto filmu se setkávají se Swamp Thingem i s klasickou JL a je na ně radost pohledět. Nejsem si jistá, jestli je to materiál i pro hraný film, ale animáky beru s otevřenou náručí. .

Tohle je naprostá marnost. Jakoby tým zapomněl, že má jen kratičký formát a celé to končí uprostřed věty. Jen tak na okraj je dobré vnímat různé detaily, pořád se zdůrazňuje, že v emigraci Andrea Sedláčková přibrala a od stolu se takové věci řeší skrze různé odborníky. A pak zase není úplně jasné, jestli měla opravdu šanci pokračovat ve studiu tam, kde ho přerušila. Přeci jenom po půl roce mimo školu se tvářit, že se nic nestalo a nabízet zápis do dalšího semestru jako mávnutím kouzelného proutku, to FAMU dobré jméno nedělá.

Upřimně doufám, že toto je poslední setkání Andrey Sedláčkové s jejím alteregem Renatou Soukupovou. Už Opravdová láska byla červená knihovna jak hrom a dál nám neuvěřitelné příhody této hrdinky nemají co nabídnout. Renata je čím dál tím více Andrea, aniž by si to Andrea - autorka jakkoli obhájila. V předchozích 4 filmech například nic nenaznačuje, že by se Renata byť jen částečně zajímala o film. A nyní nejen, že sbírá materiál na knihu o svém otci, kterou úspěšně prodává do Francie, ale také se automaticky stává režisérkou filmové adaptace. Chápeme sice, že se to celé děje jenom proto, aby si prožila záletný poměr s hercem, který hraje jejího otce... Ale to už takový bizár, že by si to Sedláčková skutečně měla nechat pro sebe.

V navazujícím filmečku na Krásný čas se Sedláčková soustředila na nesourodou mileneckou dvojici Wilhelmová/Kaiser a nenechala nikoho na pochybách, že její Renata má vleklý problém se svým otcem, který přetrvává i po jeho smrti. Místy je to snaha o něco, co později Vejdělek natočil jako Tátovu volhu, bohužel. To se pak i sahne po takových nesourodých dílčích epizodkách se Štěpánkovou, Šulcovou nebo Drahokoupilovou.

Naivita Sedláčkové pokračuje. Tento filmeček je sice blíž předchozímu dílu Můj otec a ostatní muži, ale ty příhody a návaznosti na předchozí události jsou vysloveně k smíchu. Roden hrající šlechtice je taky kapitola sama pro sebe. A kdeže se vlastně vzala ta profi odbornice na Francii, když jsme minule opouštěli děvčátko, které teprve získalo azyl 17. listopadu 1989? Ani raději nebudu řešit nelogiku rozbití vztahu s kamarádkou, která ještě za studií a v Paříži tvořila pevný bod v Renatině životě a posléze stačilo, aby se nepohodly v otázce chlapů a pohádky byl konec navždy.

Jako volné pokračování filmečku Ze života pubescentky to sice nedává moc smysl, ale jako samostatné dílko by to byla taková klasická tvorba tehdejší ČT. Herecky je to naprosto jasné, Wilhelmová, Geislerová, Trojan... a obsahově lehká nostalgie po době před listopadem 89. Hodně autobiografických prvků, trocha té Paříže, následné devadesátkové naivity a hlavně ta Táňa, která se tváří, jako by pořád hrála tu pubescentku. Tyhle autorské počiny mají často velmi mírného dramaturga a v tomhle případě je to skutečně průser. Chápu, že se Sedláčková potřebovala vyjádřit, ale odstup ani nadhled se nedostavil.

Dnes už zapomenutý (a zapomenutelný) malý televizní film Andrey Sedláčkové, ze kterého se jen omylem stal první díl pentalogie. Jako samostatný film průměr, jako první díl volného cyklu hodně špatné, protože v dalších epizodách se muselo prakticky všechno přepsat.

Slabší anímák se Suprákem. Zpětně snad zajímavý jenom proto, že tým Elita se stal součástí seriálu Supergirl a stojí za to si porovnat různé přístupy k těmto postavám. Jinak je to jednoduše moc over the top, samá politika.

Pubertální, leč vysloveně zábavná komiksovka, která své fanoušky zná a dává jim přesně to, co si žádají. Milované postavy a humor.