NinadeL

Pohodová nepravděpodobná romance. A přitom to celé vzniklo jen tak mimochodem při čekání na Pátý element z vedlejší myšlenky Nikity. A ono to jen tak mimochodem udělalo Portmanku, což mělo příjemný edukativní vliv na fanoušky SW, aby se trochu vzdělali v evropském filmu.

Nádherné obrazy, skvělá výprava, chytré obsazení. Jeden z nemnoha filmů, na nichž můžeme poukazovat na mistrovství všech hlavních profesích a neztratit tak výsledný zážitek v akademické nudě. Námět Proust, zpracování Carrière, kamera Nykvist, režie Schlöndorff. Stačilo málo a celé by se to bývalo rozpadlo v ambicích a prázdných frázích, ale takto je to lákavé na pohled, mámivě erotické a přesto nikoli banální v závěrečné myšlence.

Rozkoš. Tady funguje neomylně vše od první do poslední minuty. Bez nejmenších výhrad.

Je zajímavé sledovat cestu tvůrce, který byl v 80. letech považován za úkaz a dnes už si nikdo není příliš jistý tím, zda důvěra v něj vložena byla zklamáním nebo jen přehraným očekáváním. Buď jak buď, dnes už je to kus historie a ten french touch v podání Bessona není zdaleka tak poutavý jako kdysi. Nicméně s odstupem času je poměrně zajímavé sledovat tehdejší hvězdičku Rosannu Arquette ve velmi přirozené roli (pamatuje na ty její drzé nehezké holky?), Jeana-Marca Barra (kterého jinak vnímám jen u von Triera) a Rena, o kterém nikdy nevím, co si mám myslet (jsou ty jeho pózy ještě dneska cool)?

Evropský film ze série Polanski - Emmanuelle Seigner a opět zajímavá adaptace. Plakát je sice poutavý, ale možná by stálo za to zvýraznit i něco jiného, než jen pouhou další kreaci Johnnyho Deppa. Mám nutkání zkusit i to pátrání po Dumasových hrdinech.

70. léta na americké televizi CBS, to byla především show Sonny & Cher a všechny jejich variace. Po rozvodu to byla tato sólová Cher plná skvělých nápadů a muzikálových vystoupení s převleky až oči přecházely. A pak to zase zkusili spolu se Sonnym a pak zase každý zvlášť, byla to výživná dekáda. Naprosto legendární vystoupení hostů: The Jackson 5, Bette Midler (Trashy Ladies Medley), Raquel Welch (I'm a Woman), Tiny Turner (Shame, Shame, Shame), Davida Bowieho, samozřejmě malé a totálně roztomilé dcerky Chaz Bono (All I Really Want to Do). Zkrátka show s velkým S.

Jeden z nemnoha zážitků ze 60. let, který ve mě zraje už celou dekádu a mám zkrátka ten Musilův přepis Schlöndorffem čím dál tím raději.

Ačkoli by se mohlo zdát, že vliv francouzské nové vlny je nezvratný, Volker Schlöndorff si uchovává vlastní styl a jeho skvělé filmy jsou provokativní obsahem a nikoli formou a tak jsem naprosto spokojená. Zatímco Mladý Törless přišel jako rána z čistého nebe, na kterou nikdo nebyl připraven, o dekádu později už bylo možno se jen kochat. Volba nikoli příliš známého tématu skrze atraktivní román Marguerite Yourcenar se stala dalším výborným odrazovým můstkem pro film plný nevšedních zážitků. Herecky jsem si nejvíce užila žoviální stařenku Valesky Gert (pamatujete na děvku z tingl tanglu z Junghansova němého opusu Takový je život?) a potěšila bezvýchodností situace. Lze cele doporučit.

V podstatě něžný příběh o lásce mezi Annou a Ottou. Byly ještě dětmi, když je spojilo pouto na celý život. Křehké vyprávění o proměnách citů v dospívání, o touze změnit prostředí a pro našince zajímavá optika, kdy Španělku vábí měrou nesmírnou Finsko.

Stašák v podobě Tarkovského nemusí být zas tak zásadním problémem, když budeme Solaris sledovat optikou soudobé sci-fi. Výsledkem bude bohužel (nebo bohudík) jen další film, jenž neodolal zubu času. Lze naprosto samozřejmě sáhnout také po Lemově předloze, podívat se na moderní remake a s mírným ironickým úsměvem zapátrat po stařičké televizní verzi. Všechna sci-fi před Hvězdnými válkami mají své limity a Tarkovského opus nevyjímaje. Skutečně neocením vesmírnou loď, jejíž nedílnou součástí jsou ikony Andreje Rubleva rozestavěné v kajutách. Opravdu ne.