joywork

Na film jsem se těšil, protože jsem knihu četl a rovněž poslouchal zpracovanou jako audio knihu, kterou mohu plně doporučit. Namluvil ji Josef Vajda a mohu říci, že to je nejlépe namluvená audio kniha, kterou jsem kdy v životě slyšel. Tento herec a dabér namluvil všechny postavy, které rozlišoval mezi sebou intonací, zabarvením hlasu, přízvukem - no prostě koncert mluveného slova ! A ještě musím říct, že jde o neupravovanou, nezkracovanou verzi tištěné předlohy ! Nyní se vrátím k filmu samotnému. V tomto případě znalost knižní předlohy je pro mne takovým handicapem, že nejsem s to, akceptovat filmové zpracování příběhu. Zde nejde o to, že scénaristé vypustili jednu dějovou linii s templářským pokladem. Zde je prostě zásadním způsobem pozměněno vše, snad jen krom faktu, že kostelníkovi byl zatlučen do hlavy hřebík. Jednotlivé postavy se chovají jinak, dvě postavy jsou sloučeny do jedné, ti co v knize přežívají, ve filmu umírají a naopak a jiné postavy jednají zcela jinak oproti knižnímu vyprávění. Celý příběh ve filmu je i značně nepřehledný a pro mě nezajímavý. Nesedí mi ani herci vybraní do rolí typově. Suchánek jako estébák Raninec ? To snad není myšleno vážně. I z "Červeného kapitána", krerého hraje Kaiser, je vytvořen magor a narkoman - ptám se - proč? Takto bych mohl ve výtkách pokračovat do nekonečna. Pro mě největší zklamání letošního roku.

Mám rád filmy inspirované skutečnými událostmi, v tomto případě té inspirace byla opravdu jen špetka. V podstatě bylo pravdivé jen to, že v Chile převzal moc Pinochet, který nechával likvidovat, zavírat a mučit své odpůrce a že kdesi skutečně stála Kolonie Dignidad, které šéfoval bývalý nacistický lékař. Atmosféra v tomto táboře byla opravdu tísnivá, ale všechno dost sráží nevěrohodný děj a naprosto nezvádnutý konec.Dvě a půl hvězdy.

Hodně mě to nebavilo, děj pro mě naprosto nezáživný a předvítatelný. Herecké výkony velmi vlažné, krom Koháka a Sokola. Uživatelka sofiapetra se zde ve svém komentáři diví, jak mohou tito zmiňovaní ve filmu této kvality hrát, ale kdyby měli čekat jen na kvalitní role, tak si u nás ve filmu moc nezahrají.

Dvoudílné akční drama ze socialistického NDR, na sklonku kariéry socialistického zřízení. První díl mě neskutečně nadchnul, v rámci jedné rodiny byla krásně ukázána zrůdnost tohoto systému, který drtil různým způsobem v tomto okruhu každého. Velice důležité připomínat si tuto atmosféru strachu a neustálého kličkování před systémem pro ty, kteří začínají trpět nostalgickým vzpomínáním na tyto doby. Po prvním díle, který byl nabitý akcí, kdy se pořád něco dělo, velmi zajímavě se vykreslovaly jednotlivé dějové linky postav a nabízelo se mnoho otázek, jak se děj bude vyvíjet, jsem se tešil na pokračování. To mě však poněkud zklamalo, děj se poněkud zacyklil, všichni zůčastnění se začali utápět v nerozhodnosti, nebyli ochotni něco řešit a tak nějak se nechali vláčet dobovými okolnostmi. Tak nějak to všichni (krom otce rodiny) víceméně s pár šrámy na duši bez ztráty kytičky doklepali až do pádu systému. Dovedl jsem si představit vyhrocenější a expresivnéjší střety, to se naplnilo jen z části při setkání syna - vojáka a matky - demonstrantky. Jako celek však hodnotím velmi vysoko, takový film u nás ještě nevznikl. Pár snímků reflektující tuto dobu vzniklo, krom Pout však vždy šlo o rádoby komedii.

Vojenské filmy z období socialsmu mám rád, většinou se tam najde mnoho humorných scének. Tento snímek je však vyjímkou - několik hlášek se tu mihne, jinak ale těžkej podpůměr. Být na vojně a ještě v době volna nacvičovat na spartakiádu, tomu říkám pech!

Příšerný, dva body dávám jen za připomenutí té zvláštní doby, kdy jsem procházel jako vojín v Praze na hlavním nádraží z perónu na perón a zastavily mě 3 vojenské hlídky Členové těchto hlídek měli mimořádně zbytnělé ega, protože měli velké pravomoce a žádný (i vysoký) důstojník si před nimi nebyl jistý, neboť mohli konrolovat kohokoliv Tyto hlídky byly snady všude. Jakmile by někde na nádražío začal vrkat, jak to bylo znázorněno v tomto snímku, pravděpodobně by ho hned sebrali a Suchoše taky, za šikanu vojáka.

Jako celek mne to až tolik neoslovilo, ale několik střípků si z tohoto filmu pamatuji. Tu vtipnou repliku, tu nádherný záběr kamery, nebo skvělou hudbu podbarvující obraz.

Jsem nepoučitelný. Přetrpěl jsem Olympus Has Fallen a přesto koukám na jakoby pokračování - London Has Fallen. Je fascinující sledovat známé lokace v troskách a to je tak vše. Akční blbost, jako mnoho jiných.

Film na jedno shlédnutí, jo člověk pořád nemůže koukat na intelektuální snímky .-) Jinak celkem akční blbost, jak mnoho jiných z tohoto žánru.

Film, který jsem si po dlouhé době připoměl schlédnutím v březnu 2016 mě pobavil. Odhlédneme li od nepříliš zajímavé hlavní dějové linky, tak nám snímek nabízí několik vedlejších příběhů, který plně a celkem přesně líčí onu dobu. Je tu i zahrnuta opatrná kritika ekologického i politického charakteru. Takže při soustředěnejším sledování film úplně rozkvete. Z dnešního pohledu je to solidní památka na 80 - átá léta zahnívajícího socialismu.