Mládí

Strhující minimalistická bohoslužba za stáří a zavedené hodnoty, jemně protkaná působivými obrazy pomalu plynoucí z nejniternějších částí našeho podvědomí. Film Youth je působivým dílem, které krásně filosofuje nad věčnými otázkami stáří a způsobu myšlení a života. K tomu také přispívá pozvolné tempo, které by všude jinde bylo na obtíž, nicméně zde, zde je jedním ze základních stavebních prvků, které spolu s výbornými herci Michaelem Cainem a Harveym Keitelem drží celý film pohromadě. To vše je navíc zabaleno do nádherných reálií švýcarských Alp, které nenásilně a bez zbytečných opulentností dotváří celou atmosféru filmu. Ne, film Youth není dokonalý film, i zde se totiž pár zaškobrtnutí najde, nicméně jako působivé životní vlákno jednoho naplněného a současně zvláštně nenaplněného života hlavní postavy dělá z tohoto filmu vskutku jedinečný a gurmánský zážitek, který Vás svým pojetím chytne a už nepustí. (27.11.2015)

Nevím, jaký druh krize kterého věku Sorrentino má, ale jestli rychle nenatočí něco o zombících a ženách se sekyrami, tak najisto přijde o poslední šanci navázat nějaký kontakt s "realitou". Klidně ať všechny zombíky hraje Paul Dano, ale hlavně ať tam nejsou žádní bělovlasí mužíci vzpomínající, jak asi vypadá smysl života a nahá samice. (12.08.2017)

To levitovanie si tu mohli odpustiť. Podobná scéna mi vadila už v Záhrade. Nemyslím si, že zázraky sa dejú. Sú to len dobré veci v kontraste s tými ostatnými, ktoré oproti nim pôsobia nudne či nepríjemne. A tvrdiť, že filmový svet je v každom prípade iný od toho reálneho, je alibizmus. Keď je film o živote a riadi sa jeho zákonitosťami vo všetkej ich nekompromisnosti, jedna samoúčelná výnimka pôsobí ako päsť na oko. Samozrejme ide aj o funkciu tej výnimky. Ak je naopak zásadná, tak ako v inom filme, ktorý mi hneď zišiel na um, no nechcem ho vyspoilerovať, už je to o niečom inom (aj keď možno som tie filmy len nepochopil, aj to beriem do úvahy). Ale späť k Mladosti. Hlavné postavy sú dve celebrity na odpočinku, ktoré sledujú okolitý svet skrz luxus, a rozmýšľajú, čo so zvyškom života. Je tam krásne, na tom mieste ich zvyšku života, pretože - a tu sa dostávame k ďalšiemu faktu, ktorý popiera zázraky - krása nemusí byť ani len pozitívna. Môže byť nepodstatná alebo nedosiahnuteľná. Áno, umierať sa dá aj v švajčiarskych Alpách. A žiť sa dá... hm, aj tu. Michael Caine hrá postavu, ktorá mi pripadala z tých dvoch hlavných ako ešte hlavnejšia. Je hudobný skladateľ. Kedysi zložil krásne melódie zvané Simple Songs, ktoré už nechce hrať, aj keď ho o to prosí posol britskej kráľovnej. Čiže, ako ste si mohli všimnúť, nielen okulahodiace priestory a ich obyvatelia tu zohrávajú podstatnú úlohu, ale aj hudba. A tá sa myslím všeobecne zvykne vyskytovať v rebríčku krásy popri mladosti preferovaného pohlavia veľmi vysoko. Ale nie je to žiadny zázrak, iba manifest talentu prírody, alebo čo. O druhej hlavnej postave len v kocke. Je to filmový režisér, hrá ho Harvey Keitel a je najlepším kamarátom skladateľa stvárneného Michael Caineom. Dcéru skladateľa hrá Rachel Weisz. Tá je stále s ním, lebo mu robí zároveň aj asistentku.Tak si zhrňme, čo všetko tu zatiaľ máme - život, odpočinok, luxus, zvyšok života, krásu umenia, rodinu, kamarátov. Čo viac si priať? Načo sú nám v tomto svete zázraky? Problém a zároveň riešenie je v tom, že je to všetko v zajatí času. Teda naše vnímanie, ktorým si idealizujeme mladosť, len keď už˛je preč. A pritom stačí pochopiť, že mladosť nemôže byť večná už zo svojej podstaty. Mne sa to možno ešte dobre hovorí v mojom veku, ale aspoň som zase raz videl film, s ktorým si viem trochu aj pokecať... (08.12.2015)

Neřekl bych, že filozoficky by na tom film Mladí byl hůře než Velká nádhera. Jeho obrovskou výhodou je ale prostředí švýcarských alp, kde se v jednom údolí provozuje hotýlek pro sešlé hvězdy západního světa jakéhokoliv průmyslu. Ve filmu se potkáte s klasicky zajetými profesemi. Tlustej fotbalista (Maradona hadr), nešťastnej herec jedné role, kterou mu veřejnost omílá stále dokola, režisér, který má hlavu plnou myšlenek, jak natočit vrcholné veledílo, Miss Universe, za kterou mluví krása nebo hudební skladatel, jež je unavený skutečností, že složil něco jedinečného. Ti všichni tu jsou dobrovolně, jako na dovolené, aby si odpočinuli. Ti všichni tu mluví, přemýšlí, filozofují a s nimi tu můžou, ale nemusí být i jejich nejbližší. A nejkrásnější na tom všem je, že tenhle příběh natočil snad nejzajímavější evropský režisér současnosti - Paolo Sorrentino, který jak kdyby se ty velkolepé scény učil od samotného Kubricka. Plný počet nedám jenom proto, že těch myšlenek tam bylo tak strašně moc, že jsem to za ty dvě hodiny nebyl schopný dohromady utáhnout. Nicméně pořád se jedná o neuvěřitelný, nejen filmový, zážitek, kde závěr je přesně to, co dělá filmy tak jedinečné. (08.11.2015)

Sorrentino je snob. Buď to zoberiete, alebo ho nechajte tak. Alebo sa skúste naňho pozerať trochu z odstupu a nebrať vážne to, či vás niektoré jeho gýčovo-umelecké obrazy serú, alebo uchvacujú. Mne ide o to, o čom jeho filmy sú a či jednotlivé témy a motívy dávajú zmysel v celku. Niektoré scény mu však schopný odpustiť nie som, levitujúci mních a Paul Dano s prekvapeným výrazom po zistení, že niekto ho videl aj v niečom inom ako v úlohe robota sú jednoducho lacné a tak zlé. Iné zase naopak. Škoda, že záver musel byť tak načančaný, ona tá britsko-americká starecká ironická elegancia tú vizuálnu nabubrelosť značne tlmila, až by som veril, že to bol zámer. Keď sa na Sorrentinove filmy pozrieme ako na festivalovú alternatívu k drsným sociálnym drámam, tak potom je v nich úplne všetko v poriadku. (21.10.2015)