Jazzzz

Uau, no to je mazec. Nemám ani páru o čem to bylo.. Aha o to to vlastně bylo, nevědět o čem to bylo. V porovnání s boxujícíma kočmkama od Edisona to je už opravdu mistrovský filmový kousek.

Tak na tyhle filmu už je doba moc moderní, ale přesto zábava! :)

Dnes jsem se vydal na cestu po stopách upířích hororů. A řekl jsem si, že začnu úplně od začátku. Bohužel se obávám, že první horor svého typu, pro mne nemůže být nejlepším. Doufal jsem v to, ale nestalo se. Bohužel opravdu nechápu, proč ta hudba alespoň na chvilinku neutichla a musela hrát od začátku do konce? K některý scénám se to hodilo více k jiným méně, ale na konci už mě z toho bolela hlava. Ale tohle ještě chápu, jsme v době, kde se poprvé ozvučovali filmy a asi to bylo fakt něco. Styl točení, barevné filtry a různé zrychlené scény, to všechno bylo v pohodě. Dokázal jsem se do atmosféry vžít a děj byl pro mne i příjemně přehledný. Dokonce se objevilo i několik opravdu lahůdkových mrazivých scén. Ale jen pár. Bohužel co však nedokáži přenést přes srdce je Nosferatu ala králík, který neustále zírá někam do neznáma čímž budí dojem mentálně zaostalého. V rukou má asi nejspíš nějaké spasmy, nebo je má snad i ochrnuté, že je neustále drží v nepřirozených pózách. To sice na stínu vypadá pěkně, ale je to opravdu hodně nepřirozené. O to více si cenním o několik let mladšího hereckého výkonu Bella Lugosyho, který je pro mne panem Upírem číslo 1. V dosti scénách upír připomíná jistým komickým dojmem nějakého trhovce arabského původu, který je stále tak strnutý, že budí dojem, že by stačilo fouknout, nebo trochu strčit a do rakve ze které tak neefektivním způsobem vstal by zase zapadnul zpátky. Takže k hodnocení: na horor, který je z neuvěřitelného roku 1922 je to DOST dobré, proto i přes míru kritiky dávám krásně 4 hvězdy, ale spíše jako ocenění histroické kvality, než jako vyjádření toho, že bych se na film v krátké době chtěl podívat znovu. Přesto jsem velice rád, že jsem tento film viděl a nelituji toho,

Upřímě nevím jak to mám hodnotit, je to více jak 100 let staré a na svoji dobu určitě úžasné. Ale jak to už u kratkometrážních filmů bývá chybí tomu jisté prvky, které já osobně potřebuji k tomu, abych to mohl považovat za film. Jde spíš o muzejní raritu, která ukazuje jaké byly začátky filmové tvorby.

Oceňuji to, že filmek vznikl v roce 1902 a i já si uvědomuji, že v mnohem opravdu předběhl svoji dobu velice. Přesto však moje omezené obzory mi nedovolují film v plné míře pochopit a tudíž objektivně hodnoti - což snad ani nejde a u nějakých filmů mi to nevadí, ale u tohoto filmu jsem jaksi nepobíral o co kráčí - přesto v mnohém by se dnešní tvůrci mohli z tohoto filmu inspirovat...

Pokud se na tento krátký filmeček podíváte víckrát, určitě vás pobaví zmatené pobíhání herců. Ale i přesto, že asi většina z nich nevěděla co má dělat, tak snímek má dokonce i jakýs závěr...

To ty boxující iočky měli myšlenku pro film. Tohle je opravdu spíše dokumentík, ale ten způsob nakládání zaujmul i mě. Celkem vychytaná finta.

I já jsem jako malý bral našeho kocoura Macka za přední tlapky a zvedal jsem mu je do bojového gardu proti jeho odvěkému příteli, psovi. Nechápu, přoč se boxují dvě kočky, když je to stejný živočišný druh, ale každopádně, když jsem se na ten krátký filmeček koukal, tak sem se opravdu usmíval.