PollyJean

Klasická bakalářská historka, nic víc, nic míň. Škoda, že si Dietl nedal trochu práci a nenapsal tomu aspoň nějakou pointu. Ale výkřik: Škrtněte noc ze seznamu spánku! se povedl.

Melodrama je asi žánr, který dneska nemůže zafungovat na nikoho. Jeden z nejslabším prvorepublikových filmů, co jsem měla možnost vidět. Už jen že studentka medicíny se jmenuje Lola (?). Marně přemýšlím, co byl vlastně ten její hřích. Že poslechla učitele a pokusila se užít si života? Že jako zcela nezkušená neprohlédla, co je její milý zač? Nebo že jako studentka medicíny věřila, že sifylis se přenáší polibkem? A ta všudypřítomná hudba do toho... na závěr, jako mnozí ostatní si neodpustím: proč Jaroslav Goll?

Jeden se až diví, co mohlo přimět Jaroslava Marvana k účasti v takovéhle bláznivině.

Taková prodloužená epizoda. Staří známí v té nejlepší formě. Těžko čekat, že by zkoušeli něco nového... Ale že Kocoura už vůbec nezajímají kočky je přinejmenším překvapivé. Taky se za celou dobu ani jednou nepřevlékne, to je snad i alarmující.

velice kolísavá úroveň - některé motivy velmi zajímavé, některé spíš trapné a nudné. Šejbalová suverénní, Rubensová zoufalá. Obsah je spíš zavádějící - bez jasného důkazu na poslední chvíli by advokát nic neodhalil a paní Eva si svou vinu neuvědomí, jen před ní zbaběle uteče...

Titulní postavou je nesmírně tolerantní a všechny milující matka rodu, jejíž otevřený přístup k mravnostním otázkám mile překvapí, nicméně když se stejnou vehemencí hájí  úplatkářského zetě, tak už to zavání spíš zaslepeností. Jinak překvapivě svobodomyslné, co do názoru na svobodu ženského výběru partnera, ačkoli ztráta věnečku je z filmového hlediska pojata silně archaicky - dramatická hudba, fakt dloooouuuhé a cituplné (padající medailonek) záběry, mající sugerovat zásadnost situace. Herecky skoro všichni výborní, zejména "debutující" Růžena Nasková, mondéna nad věcí Jiřina Šejbalová i se sebou bojující Truda Grosslichtová či civilní Adina Mandlová. Zitě Kabátové k zanechání silného dojmu stačí jen pár minut. Pánové odpustí, ale snad jen krom Františka Smolíka jsou tentokrát víceméně jen do počtu.

Na Oldřicha Daňka hodně odlehčený kus. Já mám jeho dialogovky hodně ráda, ale vážně si takhle představoval konverzaci hutníka a sekretářky?

Dokonalá a ponurá bezvýchodnost. Inu, Ostrovskij. Všechny postavy jsou tu neprodyšně uzavřeny v krunýři svého postavení a nedovedou z něj vykročit. Kupodivu, člověku je tu nakonec líto i té Vasilisy (skvělá Medřická, která jako kdyby změnila i fyziognomii, aby tu postavu vystihla) - kdo ví, čím si musela projít, že se takhle pokřivila.

V podstatě děsná blbina, na druhou stranu ale v snesitelné délce a plná zvučných hereckých jmen. Kde jinde uvidíte trochu tupého prince Ivana Trojana v bílých punčoškách? (Pravda oni jsou tam trochu přituplí vlastně všichni princové a někteří ještě navíc musí zpívat) Nebo jako krále Jana Kačera, Františka Němce či Jiřího Štěpničku? I ten Josef Dvořák si v pohádkách většinou střihnul trpaslíky nebo vodníky a tady mu král nad věcí neuvěřitelně sedne.

Rozhodně záslužný dokument, autoři si hezky pohráli s prolínáním mluvících hlav a hraných okamžiků, snad jen v poslední části už bylo těch dramatických příchodů a odchodů na scénu až moc (zvláště když někteří již defilovali v předešlých dílech). Patřičně dramatická uměla být i hudba. PS: Nikdy by mě nenapadlo, jak dramaticky se dá pojmout příchod do archivu a listování v archiváliích. Zdá se vám, že užití slova "dramatický" je tu až moc? Tak se podívejte aspoň na jeden díl a uvidíte, že jinak se to popsat nedá. Je to koneckonců dokument o divadle.