S_M_Lomoz

Velmi jemná malá televizní komedie s poměrně netypickou dvoujicí Vladyka-Sovák. Zápletka je sice předvídatelná, ale člověk jim to pro kvalitu provedení vcelku rád odpustí. Je to milé pozorovat, jak ti dva na sebe pěkně slyší. Až to budou někdy opakovat, dívejte se; stojí to za to.

Zpívající Jiřina Bohdalová??? Dvě hvězdičky snad za kameru a choreografii. Ale víc ne. Starci na chmelu to zkrátka nejsou a nikdy nebudou.

451 stupňů Fahrenheita byl jeden z filmů, které na mě zapůsobily důmyslným vytvářením napětí pomocí rafinované kombonace obrazů a zvuků (anebo ticha). Obrázek, který se mi vybyvuje najjasněji a nejděsivěji: požárníci vyrážejí do akce na starobylém požárnickém vozidle. Stojí na něm v pozoru, ani se nepohnou, a tiše jedou městem. Opravdu. Aby v člověku bylo vybuzeno napětí až děs, nejsou nutné potoky krve a skřípající disharmonické smyčce. Stačí daleko méně.

Není to klasický film, i když podle nosiče (filmový pás) by se to možná mohlo zdát. Jsou to dvě delší scénky ze dvou divadelních her a jako takové je nutno je brát. Zbytek filmu je tam čistě jako vata. Za zaznamenání kromě Vlasty Buriana tam stojí snad jenom režisér smrtelně vážných filmů Josef Rovenský jako skutečný Boleslav Hnipírdo a Růžena Šlemrová jako nevěsta(!).

Loutková studie k Limonádovému Joovi. Už tu najdete spoustu věcí, které se o patnáct let později objevily v hraném filmu: Základní westernový motiv, lehký parodizující humor, padoucha nápadně podobného Miloši Kopeckému a ústřední píseň "So far to you I may", tentokrát jako duet. Vozka na kozlíku je potom mistrův (míněn Trnka) autorportrét :-)

"Africká královna" po pětadvaceti letech. Neodehrává se sice v Africe a Humphreyho Bogarta nahradil zestárlý John Wayne, ale něco zůstalo: Skvělé dialogy a herecké výkony, na které je radost pohledět kdykoliv a kdekoliv.

Úsporné, němé, krásné, zdrcující podobenství o osudu umělce v totalitě. Nění divu, že Ruka hned po natočení putovala do trezoru, Trnka zahořkl a přestal točit filmy. A dopadl přesně jako klaun v Ruce...

Jarní větřík smývá rána zimomřivá, ve vzduchu je jaro vonící. Vítr čechrá vlasy, člověk zazpívá si, když jde rozesmátou ulicí. Opravdu se vidí málo takových odpadů jako je tahle budovatelská romantická komedie. Hudební skladatel, který se původně odtrhává od lidu a věnuje se tzv. "vážné hudbě", se nakonec mladou údernicí přesvědčen dává na tvorbu kolektivniích písní. Písnička za groš patří do BOTTOM 10 budovatelského filmu. Suverénně.

Kriminální komedie na svou dobu nezvykle dobře vymyšlená a zahraná. Těžko něco prozrazovat dopředu, u kriminálek se to nemá, ale všimněte si dobře Nového partnerky - Jiřiny Steimarové. Nejenom Adinou Mandlovou žil film té doby....

Skoro se bojím napsat nějaké hodnocení, abych to nezkazil. Je málo českých filmů, kde by doslova nebyla nechána ani jedna skulinka pro přidání dalšího vtipu, vtípku, citace, odkazu, narážky. Po dvaceti shlédnutích tam pořád nacházím další a další momenty, které mě překvapí (a že některé z nich nemohli diváci v kinech vůbec stihnout, jak jsou tam krátce). Správná parodie má být na první (na druhý už ne) pohled nezkušeným okem téměř nerozeznatelná od originálu. Legenda dokonce praví, že na Pytlákovu schovanku chodili diváci si notně poplakat, a proto byl dotočen barevný vysvětlující závěr. Nevím, co je na tom pravdy, ale nedivil bych se. Jak Oldřich Nový, tak Hana Vítová věděli moc dobře, co hrají. A co navíc - nemusíte znát všechny Oči pod závojem, Krby bez ohně, Noční motýly, Světla jeho očí a Madly zpívající Evropě, abyste se královsky bavili. Stačí mít v pořádku smysl pro humor, ironii, nadsázku a sebereflexi. Proto si myslím, že pět hvězdiček je málo.