fredisek

Jeden z nejlepších filmů, které jsem kdy viděl. Je mi jedno, nakolik je jeho tématika provokativní, či pro někoho snad nevhodná, ale celý příběh na mě velice zapůsobil (stejně tak i knižní předloha), bylo mi zle z tehdejší společnosti, která se neštítila ani vraždy - a kdoví jak to vypadá v horách Wyomingu dnes -, byl jsem nadšen hudbou k filmu, možná až kýčovitě krásnými záběry přírody, ale hlavně dějem, který zabíral život dvou mužů od chvíle, kdy se poznali, až k dojemnému konci o dvacet let později. Není to snímek, který by vehementně cpal publiku práva gayů, jen o gayích vypráví, a možná že není úplně správné o dvou hlavních postávách říkat, že jsou gayové, nesedí mi to k nim, oni si uvědomují, že nesmějí žít, jak by chtěli, ocitají se v životních situacích, kdy si zahrávají se svou vlastní existencí, založí si rodiny, snaží se žít tím pověstným "normálním" životem, ale ono to zkrátka nejde...

Scénář je utrpení (nejen mladého Alexandera). Člověk má pak pocit, že Aristoteles byl Haruki Murakami starověku, jelikož všichni věděli, co napsal. Obsazení Jareda Leta...30 seconds to Persia, nebo jak? Na tuhle roli doopravdy neseděl. Colin Farrell je sice štramák, ale odbarvenej vypadá jako z Blue, Spice Girls nebo Kluků Lunetiků, ne-li hůř. No a pak ten bonbonek o rovnoprávnosti a o tom, jak by Makedonci měli lovískovat Peršany. No v době Rosy Parksový by to možná byla ctnostná metafora, takhle je z toho cajdákový moment, nad kterým by splakala i americká vlajka. O Angelině (a jejím lechtivém pohledu) nemá snad cenu psát, nehledě na neúnosnou gumovost dekorací, zbroje a kostýmů. Chvílemi jsem těm sloupům v interiérech fandil, aby se ten polystyren nezlámal...

Přiznávám. Druhý díl je slabší, ale pořád je to Bridget Jonesová, tak jakýpakcopak?

Neobjevná nuda. LaChapelle asi zrovna nutně potřeboval keš, velkej doják pro malý holky. Klasický střih videoklipu, ke kterému dospěje většina hvězdiček...ano, po all night long večírku přichází vystřízlivění a je prostor pro plačtivé songy. Jenže napsat hopsahejsa odrhovačku je lehčí než srdcerváč, co bude za něco stát. Britney se snaží o velká zlomená srdce pořád, ale její kvality (pokud se to dá tak vyjádřit) zůstávají spíš u šmoulího úlalá a role hokejové maminy v extraenormněkrátké sukni, což je aspoň sranda a ne mistrovství ohraného kýče na každé sekundě záběru.

Nejzdařilejší videoklip Spears. Splňuje to požadavky opravdového hitu, je to blbé jen přiměřeně a videoklip podtrhuje fakt, že tohle byl opravdový vrchol kariéry Spears. Pak už to všechno šlo dolů a s posledním angažmá u Šmoulů to jde do žumpy úplně.

Skvělé španělské psychologické drama. Extrémní situace a žádný odstup. Jen konec byl zmatený a chyběla mu vypjatá scéna, byť ta finální měla ambice se tvářit kdovíjak akčně a dramaticky, nic moc nevysvětlila.

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Charakter Becky Sharp je perfektní, není to kladný hrdina, je ochotná udělat cokoli pro lepší společenské postavení, což je na ní zajímavé (kolik takhle záporných hrdinů se vyskytuje v literatuře 19. století?). Kniha je stejně skvělá jako film, který je navíc velice dobře výtvarně zpracovaný, odpovídá reáliím, působí autenticky, což už často historickým filmům chybí.

Občas jsem se smál jako puberťák, a jestli to bylo dobře nebo špatně, je mi úplně jedno. Podstatným zůstává, že jsem viděl zajímavý film, který má spád, něco se přiučil (hahaha) a uvědomil si, že sex není vždycky jen tématem pro vtípky, když se o něm mluví, i když jak říká Allen...sex je největší zábava bez smíchu...

Až na tu nesnesitelnou hudbu, skvělé! Hlavní hodnota filmu neleží v příběhu, ten občas kulhá, ale ve stylu, jakým popisuje dodnes trvající konflikt mezi židovským pocitem zloby (rozhodně ne neoprávněným) a smířeným pohledem Evropanů. Jak vnímáme holocaust tady? Jako část historie, která byla šílená, ale je za námi, a krom popíračů holocaustu nás moc nevzrušuje. Zcela pochopitelně pro Židy holocaust znamená mnohem víc. Walk On Water tenhle konflikt probral z obou stran a obě strany konfrontoval v postavách agenta Mosadu a berlínského gaye, kterého sice minulost žere, ale nehodlá jí dát prostor, aby ho omezovala. K základní linii příběhu autoři přidali v drobných motivech izraelsko-palestinský konflikt, neonacismus, pocit viny za ztrátu milovaného člověka. Snímek je špionážním filmem stejně jako romancí. Hutné drama, které všechno myslí vážně, i když se nezatěžuje velkými gesty a kýčem (až na úplné finále, které se ale k příběhu báječně hodí).

Hledejte Boha v sexu a lásku v perverzi. No, nevím, jak moc je to platné, spíš je to pozérské a rádoby šokující. Ma mére překvapila otevřeností, možná až moc velkou. Dalo by se to natočit méně naturalisticky, jelikož v tě hromadě odpudivých scén se málem ztratil příběh. Ale není to prvoplánový film, který by stavěl pověst na soft pornu pro otrlého diváka. Christophe Honoré natočil lepší filmy, ale až po Ma mére. Možná takový začátek kariéry byl víc než vyhovující. Boom, tady jsem a nebojím se natočit něco takového. Účel světí prostředky. Znovu se na to nepodívám, ale jsem rád, že jsem to viděl.