Akana

Ona je vlastně idea La La Landu hodně podobná té ve Whiplashi. Co je člověk ochoten obětovat pro svůj sen a jestli to za to stojí, přičemž v obou případech je odpověď kladná. Samozřejmě je to jiný žánr, jiný způsob vyprávění, ale v podstatě je to o tom samém. Ne, že by mi to vadilo. Muzikálový formát zvládl Chazelle skvěle, šikovně míchá žánrovou abecedu s vlastní invencí, romantiku dávkuje uměřeně, i když jsem čekal přeci jen o něco temnější vyznění. Nicméně jsem zvědavý, jestli v příštím snímku nakousne i nějakou jinou myšlenku. A ani by mi nevadilo, kdyby k tomu zase vyhrával jazz.

Byly chvíle (zhruba uprostřed), kdy jsem si říkal, že právě sleduju nejlepší Tarantinův film. Náramně jsem si užíval tu divadelní konstrukci děje (tarantinovsky užvaněné postavy jsou tu ještě užvaněnější, ale ty dialogy jsou mistrovské a ani trochu nudné), která občas připomínala detektivky Agathy Christie. Mistrovskou práci s detaily. Odkaz na Carpenterovu Věc (není přece možné, aby řetězec "Někdo z nich není tím, za koho se staví"-vánice za okny-Kurt Russell-Ennio Morricone nebyl mrknutím tímto směrem). Napětí přehuštěné k prasknutí. Od momentu, co se začalo střílet, chlístat krev a už bylo víceméně jasné, kdo s kým a proč, mě to už bavilo méně. Konec bych si představoval rafinovanější, takže jsem z absolutního nadšení poněkud slevil, na 90% to ale pořád stačí. Důležité je, že mě Tarantino stále má čím překvapit. Je zajímavé, že už potřetí v řadě je jeho ústředním motivem rasismus. Ale nedělám si těžkou hlavu s tím, jestli je jeho zpracování tématu nějak objevné nebo hluboké. Od nahlížení pod filozofické pokličky mám Larse von Triera (i toho mi film "dovysvětlujícím" komentářem v jednu chvíli připomněl), Tarantino je tu od filmové zábavy. A v tom je stále nedostižný.

Přelomový... Já vím, že s takovým označením se musí opatrně. Ale jak jinak označit film, který přináší divákovi vjemy tak odlišné od toho, co do té doby z plátna nasával? Ano, dalo se vyhnout několika hollywoodským retuším a zajít o něco dál do transcendenční mlhoviny (Kubrick nebo Tarkovskij by to asi udělali), ale důležité je že dechberoucí vizuál se jen neopájel sám sebou, nezabil atmosféru ani myšlenku, která je sice jednoduchá (člověk je křehká nádoba), ale nádherně podaná. Vysoce kontaktní zážitek. 90%

Proč musí být skoro každá vizuálně atraktivní sci-fi/fantasy tak tupá? Já vím, že ani Burroughsova předloha nebyla ničím jiným než pohádkou (znám jí zprostředkovaně díky komiksové adaptaci, která pradávno vycházela v ABC), ale pro ty haldy hollywoodských klišé to není žádná omluva. Nechci přece žádné hluboké filozofování, jen trochu fantazie.

Chirurg Haneke nekompromisní jako vždy. V minulosti už mi dokázal zasadit hlubší rány, ale to možná jen souvisí s věkem. Jinak opět skvělé, zdá se, že Haneke neuklouzne na jakémkoliv povrchu.

V rámci trilogie je to oproti Temnému rytíři krok ze schodů, ale v kontextu té nabobtnalé blockbusterové mašinérie třetích a čtvrtých dílů čehokoli jde samozřejmě opět o báječné a chytré osvěžení. V tomhle ohledu mě Nolan nezklamal. Předchozí díl ovšem jasně vítězí a to díky konzistentnosti, s ní související skvěle budované atmosféře a především zásluhou neopakovatelného záporáka. Bane sice působí hrozivě, ale ve srovnání s Ledgerovým Jokerem i poněkud lacině. Spokojenost, i když lehké příchuti nastavované kaše se nemůžu zbavit.

Zvykl jsem si Ondříčka (a myslím, že po zásluze) podceňovat, ale s tímhle mě poprvé mile překvapil. Film Ve stínu není bez šrámů, občas škobrtne, ale je rozhodně režisérovým zatím nejdotaženějším dílem. Jeho tradiční slabiny sice úplně nezmizely, občas vodí diváka za ručičku a příliš viditelně pomáhá směrovat děj kam je potřeba, ale zdaleka už to není tak rušivé a po někdejší křečovité práci s herci není skoro ani stopy. Film nenabízí nic, z čeho bych se vyloženě posadil na zadek, žádné překvapující dějové kotrmelce ani objevná poselství, ale svou solidnost má vybroušenou dokonale. Má napětí, skvěle zvládnuté řemeslo, dobře napsané (budiž, trochu černobíle rozvržené) i zahrané postavy, zaslouženě chválenou dobovou atmosféru a schopnost poutat pozornost až do předpokládaného rozuzlení. Jestli půjde do boje o Oskara, tak mu moc šancí nedávám, přesto ve mně zanechal výborný dojem.

Všechny výtky ohledně slabého scénáře chápu a nehodlám je vyvracet. Ale mě prostě ten řídký děj nijak nepřekážel, atmosféra, kterou vytvářela animace v součinnosti s želvím tempem a až pedantským zaměřením na detaily, mi to vynahrazovaly. Nebyl to příběh, z jakého bych se posadil na zadek, ale tvůrcům se podařila jiná, ne tak samozřejmá věc, totiž vytvořit svůj svět, vtáhnout mě do něho a dokázat aby se mi v něm líbilo. Díky rotoskopické animaci jsou pohyby a mimika herců natolik reálné, že jsem si chvílemi říkal proč by to vlastně nemohl být normální hraný film. Jenže právě pak, bez té černobílé komiksové poetiky, by asi ty scénáristické rezervy vylezly na povrch. Oskarový film to není, je výjimečný spíš na tom našem písečku, ale fakt je, že se k němu rád vrátím a to je nad všechny analýzy.

Moje loňské volání po přesunutí Budaře na hlavní večer bylo vyslyšeno a výsledek byl rázem o několik tříd lepší. Budař má totiž dar bezprostřednosti, je pohotový, netlačí na pilu. Po legendárních účinkováních Duška a Zbrožka konečně moderátor na úrovni. Výsledky samotné potěšily tím, jak hodně se lišily od všeobecných předpokladů. Ne že by si Občanský průkaz a Habermannův mlýn zasloužily takový neúspěch, ale je dobře, že mediálně méně atraktivní film (v tomto případě Pouta) se proti zavedeným jistotám dokáže prosadit.

Formálně hodně vypiplaný snímek a naštěstí ne na úkor silných emocí a příběhu. Přesto, že se odvíjí ve velmi rozvláčném tempu, přetéká napětím. Zvláštní kombinací je zvolený hudební doprovod, který si svojí zdánlivou nepatřičností hodně hlasitě říká o pozornost, ale vzápětí se ukazuje, že s tím nezvyklým stylem vyprávění perfektně souzní a dojem umocňuje. Dalším trumfem je samozřejmě úsporný Ryan Gosling, který stále herecky stoupá k výšinám a pohledy, které si v první půlce vyměňovali on a Carey Mulligan, mě hřejou ještě teď. Co bych klidně utlumil, byly některé nečekaně brutální scény. Nejsem žádná citlivka ani pohoršený moralista, v tom to nevězí. Ale mám dojem, že to vyšponované násilí právě v tomhle filmu být nemuselo, že je tu zkrátka přespočetné a jeho zmírnění by neubralo nic z výsledného zážitku. Na druhou stranu ale dojem nekazí, jen vzbuzuje otázky jaké by to bylo bez něj. Jinak je ale Drive nevšední, působivý a především krásně natočený film. 90%