daGGos

daGGos

Česko


4 body

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5
    • 3.3.2019  23:59
    SSSS.Gridman (TV seriál) (2018)
    ***

    V konečném důsledku pro mne bohužel zklamání. Seriál z pohledu scénáře funguje v podstatě na dvou úrovních - tím prvním je klasická kaiju žánrovka o průměrném teenagerovi, jež shodou osudu dostane pod kontrolu obřího robota, s jehož pomocí bojuje proti nestvůrným kaiju. Je to zábavné, je to barevné, obrazovka je plná všemožných superútoků a monster, nicméně pro člověka, jež tomuhle žánru vyloženě neholduje, se tahle úroveň nejspíš rychle omrzí, neb kromě vizuálně krásných, ale schématicky probíhajících mecha soubojů a dětsky naivních monologů vlastně ani nic moc víc nenabízí. Poměrně záhy ale začne být zřejmé, že věci nejsou takové, jak se na první pohled zdají a v roztomilém zevnějšku se začnou vyskytovat trhliny, jež slibují výrazně dospělejší a temnější podívanou. A právě tento kontrast dětského a temného, pohádky a dramatu, nepříliš vážně se beroucího moralizování a hlubších psychologických pasáží, je tím, v čem SSSS.Gridman po většinu své stopáže exceluje. Úmyslně zde kladu důraz na to spojení "po většinu stopáže" protože právě ve finále, kdy scénář odhalí ta největší tajemství a nastolí nejzajímavější filosofické otázky, se dynamika celého děje najednou prudce zastaví, temnější linie je zcela upozaděna, nastolené či alespoň implikované otázky jsou ihned po vyslovení ostentativně ignorovány a poslední díly se tak zvrhnou v arc, který jakoby vypadl ze Strážců vesmíru a který oproti předchozí příběhové gradaci působí jako pěst na oko. A je to dle mého obrovská škoda právě proto, že SSSS.Gridman měl potenciál být něčím mnohem víc, než nakonec je a v širší komunitě se mohl proslavit i něčím jiným, než jsou stehna jedné z protagonistek.

    • 23.1.2018  18:59

    "Jsou si lidé skutečně rovni?" Ptá se hlavní hrdina Ayanokouji hlubokomyslně. A odpověď je pochopitelně ne, nikdo se ti nevyrovná Ayanokouji, ty tajemný superinteligentní filosofe, mistře bojových umění a spasiteli roztomilých kozatých školaček. A ty to víš a trápíš se tím, proto své polobožské schopnosti skrýváš, děláš ze sebe schválně průměrného smrtelníka, ale co naplat, i přes veškerou šarádu tvá genialita vyvěrá ven a činí ze všech nepřátel bezbranné slabochy a z rozkroků tvých spolužaček Niagarské vodopády. Och, jaký to úděl, jaké to drama! Nechceš být na očích, pracuješ ze stínů,takže většina lidí nedokáže rozpoznat tvojí hloubku, ale tví učitelé a přátelé odhalují tvou skutečnou bytnost, s hlubokým respektem vzhlížejí na tvou všestrannou dokonalost a vedou s tebou nesmírně hluboké debaty o podstatě lidské existence a společnosti (dramatický záběr na postavu:"lidská společnosti si není rovna" tududú rozehraje se dramatická hudba, dramatický záběr na druhou postavu "lidská společnost by si měla být rovna", ... geniální). A aby té hlubokomyslnosti nebylo málo, nechybí pochopitelně filosofická moudra na počátku každého dílu, protože nic nedokáže orámovat dvacetiminutový díl o hledání zloděje kalhotek lépe, než nějaký ten citát od Schopenhauera ...

    • 23.1.2018  02:53
    Boku dake ga inai mači (TV seriál) (2016)
    ***

    Úvodní epizoda by mohla sloužit jako vzorový příklad k ilustraci toho, jak si získat divákovu pozornost. Během dvaceti minut je nám představen hrdina, jeho zvláštní schopnost a principy jejího fungování, tajemná zápletka k vyřešení a sympatické vedlejší postavy. Bohužel seriál nedokáže tuto vysokou laťku udržet a křivka kvality velice záhy klesá. Seriál se utápí v nepříliš zajímavých školních scénách, přičemž naprosto upozaďuje detektivní zápletku, postavy přibývají a přibývají, aniž by na děj měly nějaký reálný dopad, jejich chování se mnohdy vymyká jakékoli logice a ze schopnosti vracet se v čase se vyklube pouhá berlička, jež za nejasných okolností funguje tehdy, když to scénář vyžaduje. Zhruba v poslední čtvrtině dochází ke zlepšení, neboť konečně začne (byť nikterak originálně) rozplétat hlavní zápletku, přičemž samotná závěrečná konfrontace je dle mého poměrně zdařilá, nicméně nahlížím-li na seriál jakožto na celek, nemohu se zbavit pachuti promhraného potenciálu. Možná že tu i negativně zapůsobil hype a vysoká hodnocení, jež ještě více zvýraznily vady seriálu, jež jinak bezesporu patří k tomu lepšímu, co anime roku 2016 přineslo, nicméně ani s přimhouřením obou očí nemohu dát více než ***.

    • 31.12.2017  14:39

    Základní premisa save pointů, do nichž se může hrdina navrátit a zabránit tak tragédiím, jež jej a jeho blízké potkaly, je bezesporu hlavním tahákem seriálu, ale bez jasně vymezených pravidel fungování těchto save pointů (tzv. například maximální počet opakování či penalizace při dlouhodobém opakování) je též spolehlivým zabijákem scénaře. Dramatická či emotivní scéna prostě dost dobře nemůže fungovat, když já coby divák vím, že hrdina může jednu a tu samou situaci řešit pořád znovu a znovu, dokud nedosáhne uspokojivého výsledku. Navíc se díky tomu stává v podstatě jakákoli tragická situace v seriálu spolehlivým indikátorem toho, že brzy dojde k restartu a to, co se nyní odehrává na obrazovce je tedy jenom takovou nastavovanou kaší, která nutně vyústí ve smrt hrdiny a návrat do minulosti, čímž jde veškeré vybudované napětí promptně do kopru. To je pro seriál o to větší problém právě proto, že scénář na ničem jiném, než na emotivnosti a dramatičnosti nestaví. Postavy nejednají podle žádné vnitřní logiky, ale prostě tak, aby byl divák svědkem "dramatických rozchodů a "dramatických shledání", děj nemá žádné motivy a v podstatě ani nikam nesměřuje, ale prostě vyplivuje scény tak, aby z diváka vyždímal nějakou emotivní reakci. Tohle vše pak ve spojení s vesměs archetypálními charaktery, sterilním fantasy prostředím a nepříliš nápaditým audiovizuálním zpracováním strhuje seriál do hladin průměru, odkud jej ani těch pár výživných gore scén nemůže zachránit. **

    • 13.12.2017  00:23
    Made in Abyss (TV seriál) (2017)
    ****

    Námitka ostatních ohledně jisté plochosti (a to v obou smyslech slova) postav, je celkem na místě, ale opomíjí jeden zásadní faktor. A tím je fakt, že Reg a Riko, ač formálně protagonisty, hrají ve skutečnosti pouhou vedlejší roli a v tomto směru svou úlohu splňují uspokojivě: jsou přiměřeně sympatické, takže se divák stará o jejich osudy a mají dostatečně zašmodrchanou minulost na to, aby utáhli děj ve chvíli, kdy ze scény poněkud vymizí skutečná hlavní postava seriálu. Tou je v tomto případě prostředí samotné, ona bájná propast, kterou se naši hrdinové prodírají. Abyss je na jednu stranu bezesporu vizuálně nádherná, ale krásných a tajemných světů už bylo v anime plno, co ji však odlišuje od konkurence je to, jakým způsobem je zakomponovaná do celkové dějové narativy. Jednodušeji řečeno, prostředí seriálu není jen krásným pozlátkem, ale má svá reálná pravidla a principy, jež nám scénář pravidelně a ve stravitelných dávkách odhaluje a tyto principy mají reálný dopad na děj a jednání postav. To se může zdát na jednu stranu jako celkem prkotina, ale pro budování uvěřitelného světa je právě znalost jeho principů nesmírně důležitá a přitom seriálů, které by této složky investovaly potřebný čas, je ve skutečnosti jako šafránu. Made in Abyss je též poměrně proslulá svou brutalitou a dějem, jež se nebojí zapracovat i poněkud temnější témta, což může sice na první pohled ostře kontrastovat s úhledným a roztomilým vizuálním zpracováním, ale v praxi tenhle mix funguje až překvapivě dobře (dle mého třeba o dost lépe, než se to povedlo známějšímu Elfen Lied) a to především proto, že seriál v tomto směru zbytečně netlačí na pilu, takže drastičtější a temnější scény nikdy nepůsobí samoúčelně, mají své dějové opodstatnění a díky tomu, že jich seriál není plný, mají na diváka mnohem větší dopad. Z kladů je třeba ještě rozhodně vyzdvihnout velmi kvalitní soundtrack. Záporů není mnoho a nejsou nijak závažné. Seriál má poněkud rozvážnější rozjezd, což nemusí být nutně na škodu, ale milovníci zběsilého tempa asi úvodní epizody protrpí. Zmíněná už byla i jistá sexualizace postav, což vzhledem k jejich věku nemusí být mnoha lidem po chuti, ale reálně jde jen o pár scén, které se dle mého navíc drží v přijatelných mantinelech (tzv. cenzurovaná nahota a pár sexuálních narážek). Vzato kolem a kolem, Made in Abyss je pro mě z hlediska anime rozhodně nejpříjemnějším překvapením tohoto roku a rozhodně jde o počin, jež by si zasloužil další sezónu. ****

    • 20.7.2014  01:09
    Bokura wa minna kawaisó (TV seriál) (2014)
    ***

    Šablonovité charaktery, humor stojící na asi tak pěti premisách, jež se neustále recyklují, romance jenž se line tempem hlemýždě rehabilitujícího se po setkání s křovinořezem a stylizace, že by při pohledu na ní nejspíš i Dan Nekonečný prohlásil "Kur*a, to je ale kýč", to všechno dává dohromady ... tři hvězdičky? Divné co?

    • 29.12.2013  22:22

    Většinou to už tak chodí, že filmoví sourozenci seriálů bývají takovou lépe vypadající a nákladnější nastavovanou kaší. Steins;Gate: Fuka Ryōiki No Déjà Vu slibovalo zakončení celé série a snad i proto by se mohlo zdát, že se tohoto prokletí zbaví, nicméně chyba lávky. Koneckonců, jakkoli seriálové Steins;Gate nebylo zrovna adeptem na nejuzavřenější sérii historie, zakončení mělo řádně a nová zápletka tak musí nutně působit jako krapet násilně naroubovaná. S tím ovšem musí člověk počítat, přeci jen, tahle značka už má svůj zvuk a z něčeho ty rodiny producentů žít musí ... Jenže to zase neznamená, že se jako relativní fanoušek seriálu spokojím se vším, co na mne s tímto názvem vyplivnou. Námět se sice zase hemží spoustou pěkných neznámých slovíček a termínů a tváří se extrémně "science" a duchaplně, ale tentokrát jsem jej prostě i přes urputnou snahu scénáristům sežrat nedokázal. Ba co hůř, ukočírovat jej se ctí nedokázali ani oni samotní, poněvadž je scénář ve své podstatě jen směsí všemožných náhod a šťastných deus ex machin, takže kdybych chtěl být hodně zlý, mohl bych klidně prohlásit, že Makise, která protentokrát přebrala roli hlavního protagonisty, za těch devadesát minut rozdala pár pus, párkrát si pobrečela a jinak sebou nechala tahat jak pěšák po šachovnici. A ano, vím, že tímhle prohlášením dost možná pláči na špatném hrobě, poněvadž , i původní Steins;Gate byl nakonec více osudový než do nejmenšího detailu promyšlený, nicméně nedostatky, které člověk během 24 dílů mnohdy ani nepostřehne, nebo je prostě přijme jako nutné zlo, během devadesátiminutové stopáže snadno vyplavou na povrch. I tak ale musím uznat, že animace filmu je velmi slušná, mihnou se v něm všechny oblíbené postavy, pronesou oblíbené hlášky a po závěrečných titulcích jsem dostal chuť znova si pustit seriál, což bylo určitě také jedním ze záměrů tvůrců. Proto se po delším váhání nakonec přikloním ke slabším *** místo původně zamýšlených **

    • 25.7.2013  22:15

    Yutovi je už 500 let, bohužel ani takhle dlouhá doba nestačila, aby během ní našel byť jen kapičku charismatu, škoda. To u Many to ani taková škoda není, charisma příliš nepotřebuje, protože 99 % seriálu stráví v zajetí kňučící o pomoc. No a tito hlavní protagonisté nás provázejí seriálem ryze epizodického charakteru, u něhož na sebe jednotlivé díly sice nenavazují příběhově, zato však jejich náplň je ve všech případech naprosto identická: Yutu zabijou -> Manu unesou -> Yuta obživne -> šťastné shledání -> záchrana -> Happy end a v příštím díle zase hezky od počátku ... nuda, šeď, unylost ...., situaci trochu zachraňuje dvoudílné OVA pokračování které když nic jiného, je alespoň o dost temnější a brutálnější než seriál. **

    • 4.7.2013  17:38
    Aku no hana (TV seriál) (2013)
    ***

    Takao s Nakamurou divně vypadají, dělají divné věci, vedou při tom divné řeči a hraje k tomu divná hudba. Všechno se to přitom tváří strašně hluboce a mnohavrstevně. Ve skutečnosti se ale seriál bojí ponořit hlouběji, dost možná proto, že nejspíš ani žádnou hloubku nemá, ale to zase nechci předbíhat, poněvadž seriál by měl mít pokračování, kde se třeba nějakého širšího vykreslení charakterů, jejich myšlení a motivů skutečně dočkáme. Prozatím je Aku no Hana jen anime pojednávající o milostném trojúhelníku (z něhož minimálně dvě strany jsou dost pošahané a ta třetí k tomu asi taky nemá daleko), s unikátním vizuálním kabátkem (po počátečním šoku se na něj dá určitě zvyknout a mně osobně svoji existenci naprosto ospravedlnila fantastickou scénou ze sedmé epizody) a hodně zajímavým soundtrackem (ED jednoznačně vede), nicméně psychologickým bych jej skutečně nenazýval, k tomu je potřeba krapet více, než jenom pláč, křik a pár citací klasiků...

    • 2.7.2013  15:26
    Jondemasu jo, Azazel-san. Z (TV seriál) (2013)
    ****

    Navštívil jsem dno fekálního humoru. Moc se mi tam líbilo...

    • 1.7.2013  14:17
    Hataraku maó-sama! (TV seriál) (2013)
    ***

    Sympatické postavy, komediální momenty, které většinou opravdu fungují, občas i trochu té romantiky a na své si přijdou i příznivci supernatural soubojů - Hataraku maō-sama! si v podstatě bere všechny oblíbené ingredience žánru a umně je kombinuje do celku, který postrádá nějakých výraznějších záporů, na druhou stranu ale ani nepřekračuje stín obyčejného rabukome bez jakýchkoli invencí, takže je "jen" řemeslně dobře odvedenou směsicí stokrát viděného. Ty uvozovky mají rozhodně své opodstatnění, protože i to v žánru, kde se to obvykle jenom hemží trapností, laciností a prvoplánovitostí, neznamená zrovna málo. ***

    • 29.6.2013  12:52

    Kdybych se tu snažil nějak obsáhleji popsat Yahari ore no seishun Love Come wa machigatteiru. , nejspíše by čtenář dostal pocit, že se jedná jen o další kopii Boku wa Tomodachi (která je zase pouze zdařilou kopií těch X rabukome, které Japonsko v takových kvantech rok co rok chrlí) a svým způsobem by měl onen čtenář dost možná i pravdu. Základ je zase naprosto stejný - škola a v ní pár archetypálních kreslených děvčátek dychtivě čekajících na to, aby jim nějaký vždy milý a vždy úslužný hlavní protagonista pofoukal bolístky, pořešil traumátka a oni mu pak mohli někde v dešti se slzami v očích a lehkým ruměncem na tváři padnout do náruče ... no jo jenže, on nikde! Místo něj je tu Hachiman, samotářský, zamindrákovaný, odtažitý, dívající se na svět a lidskou společnost pohledem absolutního cynika. A právě tenhle přístup působí v jinak naprosto zatuchlém rabukome settingu jako závan čerstvého vzduchu, přičemž zaručuje kromě povinné dávky komediálních situací a humorného dialogu i fakt, že když už dojde na ono "léčení bolístek", rozhodně se divák nedočká nějakých obvyklých pravdoláskařských keců plných patosu a řešení všemožných problémů je vždy dost neotřelé. No jak tak na to koukám, dost možná bych si vystačil s tím, kdybych napsal, že Hachiman je prostě borec. Zdatně mu sekunduje Yukino, která sama o sobě je poměrně zajímavý charakter (a to nemyslím pouze na oko), ale seriál zatím nedospěl do žádného vyloženě jejího příběhového arcu (snad v případné druhé sezóně), takže zatím slouží spíše jen jako nepostradatelná partnerka při vpravdě výživných slovních přestřelkách s hlavním hrdinou. Zbytek postav příliš originality nepobral, což ale osobně ani neberu jako takový zápor, poněvadž právě při interakci s těmito charakterovými archetypy Hachiman vytahuje spoustu vtipných i trefných narážek a poukazuje tak na to, co už asi při sledování jiných seriálů na takových postavách štvalo každého z nás. Co říci závěrem? Rozhodně jedno z nejvýraznějších rabukome tohoto roku a oživení jinak dost vyčichlého žánru, už to samo o sobě pro mě dělá z Yahari ore no seishun Love Come wa machigatteiru. kandidáta na vysoce nadprůměrné hodnocení. Slabší **** PS: I přes ryze pozitivní tón mého komentáře ale nutno podotknout, že anime se ani zdaleka nevyrovná originální novele, kterou tímto fanouškům seriálu vřele doporučuji.Stejně tak anime dost výrazně poráží i manga adaptace, ze které je zatím bohužel na světě jen pár kapitol.

    • 22.6.2013  21:09

    Důstojné "zakončení" trilogie, kterému se dá vytknout asi jen opominutí těch pár scén z předlohy (sadistického hovada Wyalda se asi rozpohybovaného nikdy nedočkáme), s čímž se už ale prostě u filmového formátu musí počítat. Naopak, s povděkem kvituji vizuální stránku, která šlo oproti minule ještě o stupínek vzhůru, a tak je ten gulášek na konci ještě o dost více šťavnatější a výživnější, než byl před nějakými patnácti lety v seriálu. Nezbývá než doufat, že trilogie uspěje a nějakého producenta napadne, že by možná nebylo zas tak špatné, kdyby místo do 17. série nějaké hlubokomyslné psychologické sondy "jak chce se mnou souložit moje kamarádka, sestra, učitelka a intergalaktická princezna, ale toho bohdá nebude, abych se nechal připravit o svoje panictví!", strčil prachy do anime pokračovaní Gutsových dobrodružství... ****

    • 6.6.2013  19:03
    Džinrui wa suitai šimašita (TV seriál) (2012)
    *****

    Upřímně se ani nedivím tomu, že budu prvním, kdo napíše k Jinrui wa suitai shimashita komentář. Ono totiž popsat tohle anime je celkem tvrdý oříšek. Dvanáct naprosto odlišných epizod, z nichž každá je až po strop naplněna kreativními nápady, humorem (hurá, konečně jednou zase nemusím tohle slůvko vkládat do uvozovek), jež z velké části vyplývá především z fantasticky cynických narážek na realitu, ve vizuálním kabátku, z něhož přímo sálá naprosto kouzelná pohádková atmosféra, navrch výborná hlavní hrdinka, skvělý OP i ED a především ... SKŘÍTKOVÉ! Takže pochopili? Že ne? To je fuk, prostě si to pusťte a zaručeně nebudete litovat. *****

    • 27.5.2013  10:39

    Inu, to tak zase jednou vařili kočička s pejskem dort a do hrnce házeli magii, Shakespeara, milostný trojúhelník, superhrdiny, obrovské stromy, záchranu světa, ... no a dopadlo to prostě přesně tak, jak to dopadnout muselo. Přijdou jistě i chvíle, kdy zkušený degustátor obdivně zvolá "Ó, toť surovina první jakosti!.", nicméně ty jsou mnohem více přebíjeny neustále otravně našeptávajícím pocitem "Co to vlastně sakra žeru?" Zajímavý experiment, ale příště dám raději zase přednost osvědčené vanilce či čokoládě. Slabší ***

    • 22.5.2013  09:15
    Šinsekai jori (TV seriál) (2012)
    *****

    Velmi působivě zpracovaná idea futuristického světa a námět, jenž se rozhodně nesnaží prezentovat nějaký jednoduchý boj dobra proti zlu - toť dvě hlavní devizy seriálu. Shinsekai Yori působí v z ideologického hlediska jinak zcela černobílé anime produkci tak trochu jako zjevení, nevybroušený diamant, který kromě standardní porce zábavy je schopen v divákovi podnítit i něco více, skutečně ho donutit přemýšlet. Jakási umělá krása mírumilovné a vysoce tolerantní společnosti v kontrastu s krutými základy, na nichž je postavena, nadřazený vztah mezi "bohy" a krysí rasou a jeho postupný přerod, vrcholící v grandiózní finále, ve kterém se mísí pocity lítosti nad úpadkem s těmi křičícími "dobře vám tak", to vše za doprovodu velmi zdařilého, atmosférického a sugestivního soundtracku, činí z tohoto anime dílo, které má rozhodně daleko k dokonalosti s ohledem na scénář či použitou technologii, jehož hloubka a unikátnost mi ale prostě a jednoduše znemožňuje, abych se uchýlil k čemukoli jinému, než maximálnímu hodnocení.

    • 2.4.2013  18:35
    Maojú maó júša (TV seriál) (2013)
    ***

    Jakkoli by úvodní epické scény možná mohli napovídat něco jiného, je Maoyū maō yūsha spíše komorní anime, ve kterém se mluví, mluví a zase mluví, přičemž jen sporadicky přijde na řadu i nějaká akce. To rozhodně nemusí být na škodu, koneckonců, už jen samotný námět o lidském hrdinovi, který se rozhodne spolčit s vládcem démonů, zní poměrně neotřele a slibovat by mohl mimo jiné i spoustu vtipných nedorozumění, jež by ze soužití dvojice z tak odlišných světů skoro až zákonitě měly nastat, tady ovšem poprvé naráží kosa na kámen - neuvěřitelně prkenné (tím myslím charakterově, co se zevnějšku týče, o prknech řeč být rozhodně nemůže) a nezajímavé postavy, a to jak hlavní, tak až na pár (doslova) výjimek i vedlejší. A když už jsem načal to hledání much, vytáhnu rovnou i tu největší masařku - snažit se zpracovat pětidílnou knižní předlohu do dvanácti dílů lze buď s drastickým ořezáním obsahu, nebo naopak s jeho šíleným napěchováním, zde se tvůrci rozhodli pro ten druhý případ, což ve spojitosti se zmiňovanou konverzační strukturou znamená v mnoha případech naprostý chaos, kdy se v jedné epizodě souběžně odehrává pět vražedným tempem ubíhajících dějových linií, intrika tady, twist tam a divák se jen marně rozpomíná, co se odehrálo minule a jak to všechno na sebe vlastně navazuje. Přes celkově kritický podtón mého komentáře ale musím uvést věci na pravou míru, Maoyū maō yūsha rozhodně není vyloženě špatné anime. Svět, ve kterém se děj odehrává, je dost obšírně popsán a klidně bych si jej dovedl představit jako základ pro nějakou online hru, všechny ekonomické a politické děje v něm se odehrávající, jakkoli značně simplifikované (což rozhodně nepovažuji za zápor), v jádru věci dávají smysl a je prostě vidět, že s tímhle univerzem si někdo dost vyhrál. O to více však zamrzí, že při vší té námaze s omáčkou kolem jakoby se téměř zapomnělo na hlavní ingredience a výsledný pokrm je takový nemastný neslaný. Slabší ***

    • 31.3.2013  17:06

    Více toho samého v lepším audiovizuálním kabátku, ale to necitlivé zakončení sezóny asi jen tak nevydýchám. ***

    • 29.3.2013  17:04
    Bakumatsu gijinden Roman (TV seriál) (2013)
    **

    Hlavní protagonista Roman je takovým japonským ztělesněním Robina Hooda, noblesní zloděj a hrdina prostého lidu, jenž bohatým bere a chudým dává, což se sice nemusí na první pohled zdát jako zas až tak neobvyklý námět, nicméně krapet odlišný názor už možná budete mít ve chvíli, kdy zjistíte, že Bakumatsu gijinden roman je volnou adaptací stejnojmenného pačinko automatu, oblíbené to vidiny snadných příjmů pro každého japonského gamblera s dostatkem odvahy a nedostatkem pudu sebezáchovy. A pokud vám ještě nestačí tenhle paradox, dodám jen, že i přesto, že je seriál historicky situován někam do pozdního období Edo, umí se Roman transformovat do jakéhosi futuristického brnění, se kterým bojuje kupříkladu proti chodícímu zlatému paláci nebo proti americkému generálu Perrymu, který má rotačák místo pravačky a při souboji ohlašuje věci stylu "I love you" hlasem nápadně připomínajícím jednoho nejmenovaného kalifornského guvernéra ... jo tohle anime je šílené. Bohužel ale ne natolik, aby dokázalo zakrýt, že kromě té šílenosti už toho moc navíc nenabízí, protože příběh je jedno klišé na druhém, charaktery jsou plytké a vizuál připomínající Lupina sice zpočátku zaujme, nicméně doba už přeci jen pokročila a z ryze technického hlediska jde už v roce 2013 o silný podprůměr. Procentuálně bych to viděl přesně na 50%, v pětihvězdičkovém formátu se budu muset přiklonit k lepším **.

    • 27.3.2013  22:58
    Sakurasó no pet na kanodžo (TV seriál) (2012)
    ***

    Samotný počátek nesliboval mnohé, spíše naopak, nicméně skoro to vypadá, jako by si tvůrci chtěli vyplýtvat všechen svůj arzenál fanservicu a ecchi scén hned na startu a zbytek seriálu se už nese v o dost umírněnějším směru, který mně osobně připomenul třeba počiny studia Key, obzvláště pak Clannad. Méně vtipnější, více ukřičený a uslzený (ano, jde to) Clannad abych byl přesnější, nicméně i tak Sakurasō no Pet na kanojo určitě patří k těm anime, kterým se vyplatí dát alespoň šanci. Lepší ***

    • 3.3.2013  13:58
    Nacujuki Rendezvous (TV seriál) (2012)
    ***

    Základní námět Natsuyuki Rendezvous mě poměrně zaujal, žel, ani zdaleka nenaplnil svůj potenciál. Či spíše naopak, snaha o to, ohlodat jej až na kost a vyždímat z diváků i poslední slzičku se tvůrcům jednoduše vymstila. Tohle anime prostě příliš tlačí na pilu a dramatu podřizuje vše ostatní, nehledíc už na to, že ono drama je strašlivě vynucené za asistence zcela stupidního a nelogického jednání hlavních charakterů, však co, účel světí prostředky a hlavně že si nakonec všichni pobrečíme že ano. Slabé *** a to hlavně díky lepší první polovině seriálu.

    • 17.2.2013  12:32
    Medaka Box: Abnormal (TV seriál) (2012)
    ***

    Rozhodně nejujetější seriál loňského roku. A že to je v už tak hodně pošukaném světě Anime obdivuhodný primát... Druhá sezóna Medaka Box již dočista opouští formát několika oddělených krátkých dějových linek a naplno se pouští směrem čistokrevného bojového shounenu, přičemž naprosto věrně kopíruje absolutně všechna dějová klišé, bez ostychu vykrádá známější žánrové bratříčky, ale to vše podává v tak neuvěřitelné "over the top" formě, že má divák vlastně pocit, že sleduje něco neuvěřitelně originálního a jedinečného. A to jsem si myslel, že po Gurren Lagann už člověk větší mindfuck mít nemůže. Slabší ***

    • 6.1.2013  12:00
    Nekomonogatari (Kuro) (TV seriál) (2012)
    ***

    Co naplat, i v sexy černém prádelku, s kočičími oušky a roztomilým ňaňáním, Hanekawa Tsubasa je pro mne pořád jednou z nejméně zajímavých postav z celého Monogatari, k tomu přidejme fakt, že Nekomonogatari je situováno do doby před Bakemonogatari, takže se pochopitelně nemůže spolehnout na většinu z původní sestavy charakterů (s výjimkou právě zmiňované Hanekawy a Oshina, které doplňují ještě Fire Sisters z Nisemonogatari) a je jasné, že nejnovější přírůstek do tohoto už poměrně rozsáhlého univerza, to měl u mě už od začátku těžké. A že by nějak extra překvapil, to se skutečně říct nedá. Stále se jedná o řemeslně dobře odvedenou práci, ale to, co před pár lety vizuálně (a částečně i dějově) působilo jako závan čerstvého větru, už prostě ztratilo své původní kouzlo a neustálé dojení všemožnými sequely a prequely jej jen těžko navrátí. ***

    • 3.1.2013  00:03

    Jó Akito ten se ale má! Každá ho chce, brocon sestřička, roztomilá kamarádka z dětství, blonďatá cizinka, kozatá kaichō, neméně vyvinutá editorka jeho knížek, dokonce i lolitka by se našla. Jenže Akito je debi ... ehm slušně vychovaný hoch a tak se místo prasárniček šetří na tu pravou ... nejspíš, nebo je možná na chlapečky, co já vím, každopádně, seriál o jeho vskutku nezáviděníhodných trablech "aneb jak se vyhnout kopulaci s atraktivními školačkami" je spíše než cokoli jiného prostě deprimující. No tak tvůrci, všichni přece víme, že otaku jsou asociální stydliví úchyláci, kteří co se ženského pohlaví týče mluví leda tak se svojí matkou (nedejbože aby měli sestru) a většina z nich je odsouzena k doživotnímu intimnímu vztahu se svojí pravačkou, jak se asi máme ... teda mají cítit při sledování borce, kterému bez nějaké extra vynaložené snahy padají holky k nohám jak hrušky ze stromu a on toho ne a ne využít? Takhle tedy ne! Tak alespoň, že jsou děvčata laskominou pro oko, sem tam člověku koutky cuknou a opening je takový veselý a chytlavý, slabší **.

    • 2.1.2013  23:12
    Code: Breaker (TV seriál) (2012)
    ***

    Sakura je krásná, chytrá, sportovně nadaná, dobrosrdečná dívka a všechny tyto kladné atributy jí vynesly titul idolu celé školy, Ogami je její nový spolužák, na první pohled sympatický hezoun, ale pouze ona ví co se skrývá pod jeho příjemným zevnějškem - chladnokrevný zabiják s nadpřirozenými schopnostmi pracující pro tajnou vládní organizaci, která shromažďuje stejně nadané lidi. Ale nebojte, není to zase tak horké, divák brzy zjistí, že i pod touhle slupkou se skrývá citlivý chlapec s bolestivou minulostí, která ho donutila zapudit své emoce, no prostě, nebýt celé té záležitosti s upalováním lidí zaživa, byl by to klučina k pohledání! A proti komu že to vlastně tedy bojuje? Gangsterům nakopávajícím nebohé čoklíky, politikům provádějícím pokusy na dětech a bývalým spojencům, kteří znenadání změnili strany ... fanoušci supernatural shounenů už si možná z popisu všimli, ale troufám si tvrdit, že neexistuje jediné žánrové klišé, jež by Code:Breaker neokopíroval. A to v takové míře, že jsem při sledování mnohdy vážně pochyboval, jestli si autor jenom nedělal legraci. Na druhou stranu, nač měnit co funguje a spolehlivě dojí peníze z otaku že ano. Přičemž úspěch manga předlohy v Japonsku tuhle myšlenku jen podporuje. Ale dost už k ději, jenž stejně slouží jedině k tomu, aby všechna ta plejáda postav měla alespoň nějaký důvod si navzájem dávat přes hubu. Supernatural boje vypadají naštěstí v pohybu více než obstojně, což nakonec převážilo misku vah nepatrně do kladu. Velmi velmi slabé ***

    • 1.1.2013  15:26
    Tonari no Kaibucu-kun (TV seriál) (2012)
    ***

    No vidíš Shōjo, že to jde i bez slizkých zženštilých princátek coby hlavních objektů tužeb zastydlých prosťaček. Už kvůli originální (tedy alespoň v rámci mých - pravda značně omezených - zkušeností s Shōjo) ústřední dvojici řadím Tonari no kaibutsu-kun k tomu lepšímu, co jsem měl zatím z tohoto žánru možnost vidět. To ovšem rozhodně neznamená, že by se jednalo o anime bez chyb. Především hlavní romantická linie je i na takhle krátký seriál dost úmorná a vztah Shizuki a Yoshidy se v jejím průběhu prakticky nikam neposune, spíše se jen tak točí v kruzích (on bych chtěl a ona ne, pak pro změnu naopak a tak dále a tak dále). I tohle přešlapování na místě je ale zábavné sledovat, poněvadž hlavní i vedlejší charaktery jsou veskrze sympatické, audiovizuální zpracování nadprůměrné a seriál dokáže sem tam slušně zabrnkat i na komediální strunu. Sečteno podtrženo: ***.

    • 31.12.2012  15:10
    Jormungand: Perfect Order (TV seriál) (2012)
    ****

    Po velmi dlouhém přemýšlení se nakonec přikláním k vysoce nadprůměrnému hodnocení. Důvodem je bezpochyby hlavní myšlenka, kterou anime prezentuje. Ano, ačkoli to totiž může většinu seriálu vypadat, že se jedná pouze o další nastavovanou kaši a několik nepříliš na sobě souvisejících epizodek s Johanem a Koko v hlavní roli, v samotném závěru tvůrci vytasí svůj trumf a jakkoli je ta myšlenka hodně přitažená za vlasy (což ale koneckonců patří k jedněm z hlavních poznávacích znaků celé série) a v realitě by byla naprosto neuskutečnitelná, už jenom toho faktu, že tady si někdo dal skutečně záležet a přišel s něčím takovým, si velmi cením. Dále to rozebírat nebudu, poněvadž to by se můj komentář neobešel bez spoilerů. Slabší ****

    • 24.12.2012  12:42
    Btooom! (TV seriál) (2012)
    ***

    Asociální lůzr a NEET se vzhledem bišíka ala Yagami Light (holt Madhouse se nezapře), kozaté blonďaté vřeštící zavazadlo a pár dalších spíše více než méně vyšinutých individuí pobíhají po tropickém ostrově a vybíjejí se přesně ve stylu Battle Royale, tentokrát však výhradně za použití bomb všemožného typu. Příběh je stupidní a plný logických děr, ale k čertu s ním, stejně slouží jenom k tomu, aby všechny ty výbuchy měli alespoň nějaké opodstatnění. Nenechte se mást tím "psychologický" mezi výpisem žánrů, akce, akce a zase akce, to je oč tu běží. Každý díl je jí přímo napěchován, je dynamická, neštítí se krve ani drobného gore a nechybí ji ani variabilita, takže diváka rozhodně jen tak neomrzí. Prostě taková hezká stylizovaná "akčňárna" na zabití pár odpolední a přesně tak by měl také divák k seriálu přistupovat. ***

    • 25.11.2012  20:32

    Komediální speciály, beroucí si na paškál postavy z univerz vytvořených firmou Type-Moon (série Fate/ , Tsukihime, Melty Blood,...). Jak by to dopadlo, kdyby se válka o svatý grál rozhodovala místo na bojišti na závodním okruhu? Co kdyby si konečně Arcueid splnila svůj sen a začla chodit do školy? Takové a další odpovědi Carnival Phantasm přináší. Pro fanoušky povinnost, ti ostatní budou při sledování asi jen zmateně tápat. ***

    • 20.11.2012  09:45
    Accel World (TV seriál) (2012)
    ***

    I buřtíci touží po lásce a úspěchu. A nejspíš na popud některého z nich vznikl hlavní hrdina Haruyuki, svým způsobem naprosto archetypální hlavní hrdina s ukřičeným hlasem, maniakálními sklony k sebeobětování se, spoustou mindráčků (jež za pomoci lásky a přátelství překonává a stává se čím dál silnějším a silnějším a silnějším ...), nicméně kromě toho všeho taky s dost atypickou vizáží. Ne že by se tedy zakrslí tlouštíci v anime vůbec neobjevovali, ale většinou spíše jako komediální vedlejší charaktery a rozhodně ne jako hlavní hrdinové shounenu. Ano, shounenu, ve kterém bylo bohužel (nebo bohudík?) veškeré novátorství vyplýtváno na buclatém zevnějšku Haruyukiho a zbytek je přehlídkou "Tsuyoku naru!", "Watashi Wa Mamoru!" a podobným patosem naplněných dialogů, přátel stávajících se protivníky, nepřátel stávajících se spojenci, náhlých a "nečekaných" záchran těsně před před finálním úderem záporáka a tak dále a tak dále a ... všechno to prostě i na tisíci sté padesáté prvé funguje. Jsou holt určité věci mezi nebem a zemí a k nim patří i fakt, že když člověk dá tomuhle žánru šanci, dřív nebo později ho pohltí. A tak jsem se mohl stokrát smát patetičnosti hlavního hrdiny, stokrát se ušklíbat nad vpravdě hodně nerealistickou romantickou linkou mezi ním a idolem školy, stokrát proklínat tvůrce za spoustu trapných dějových berliček, ale nakonec jsem stejně seriál během pár dní dokoukal a v duchu si slíbil, že případnou druhou sezónu rozjedu taky. A byl bych asi pokrytec, kdybych v takovém případě nedal seriálu alespoň průměrné hodnocení. Slabší ***

<< předchozí 1 2 3 4 5
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace