fenek

Přátelé, tak tohle jsem opravdu nečekal. Tak krásný, originální a uveřitelný film, který byl navíc natočen v Německu? Je to vůbec možné? Každý záběr má své místo, film ani chvilinku nenudí, tu a tam pobaví, sem tam zarmoutí, většinu času dojímá. K tomu přičtěme výbornou kameru, režii, famózní soundtrack a vynikající Tatjanu Trieb v roli malé Lary. Škoda, že se po ní po tomto filmu slehla zem, ta by mě u obrazovky udržela pěkně dlouho. Za hranicí ticha je snímek citlivý, dojemný, ale ne přeslazený. Jediný náznak klišé jsem viděl na úplném konci, ale to vzhledem k nádherným a s neuvěřitelným citem a pečlivostí k sobě poskládáným 100 minutám předtím ho s radostí prominu. Tenhle karamel vám pusu neslepí.

Samozřejmě, od čtvrtého dílu čehokoli už vetšinou nemožno očekávat stejnou porci originality a zábavy jako od dílu prvního, ale mám dojem, že v případě Shreka se s tím tvůrci poprali velice pěkně. Ve filmu není vůbec nic nového, všechno už člověk viděl v předchozích dílech, ve zvonci a konci nečekejte žádné nové narážky na současné kulturní dění, nic takového. Autoři se pokusili spíše o malou parodii sama sebe. Znalost minimálně prvních dvou dílů je proto nutností. Každopádně, na mě to fungovalo, zasmál jsem se královsky. Shrek končí se ctí.

Když jsem tento film viděl poprvé, můj dojem by se dal popsat slovy efektní forma, nulový obsah, docela dobrý. Z hlavy jsem ale Nortona s Pittem dostat nedokázal, od té doby jsem o filmu pořád přemýšlel, snažil se na něj nahlížet ze všech možných úhlů pohledu. Po měsíci jsem se na něj podíval znova, a v tu chvíli mi to konečně začalo dávat smysl. Fincher umí výborně navodit pocit zastřeného, depresivního světa, jak ho vnímá náš vypravěč, a ještě to stíhá okořenit výbornými režijními nápady. Scény what kind of dining set defines me as a person? a you met me at a very strange time i my life patří nyní mezi mé nejoblíbenější, stejne jako celý film. Spolu se Se7en jednoznačně nejlepší Fincher, nemohu jinak než 5*.

Hodnotit filmy tohoto typu je pro mne velice obtížné. Jaká určit kritéria? Výpovědní hodnotu? Zábavnost? Citové pohnutí? Těžko říct, důvod, proč dávám 5* je hlavně ten, že film mne opravdu zahřál u srdce. I když nemám rád hipízacké kecy typu "Skrze hudbu dojdeme štěstí, hudba nás sbližuje, od této chvíle jsme bratři a nejlepší přátelé", pohled na lidi, kteří opravdu nemají v životě o moc víc než tu hudbu, a té hudbě dávají vše, mě chladným nenechal ani trochu. Tento film doporučuji, kudy chodím. A Když už si nenajdete čas na shlédnutí filmu, každopádně doporučuji shlédnout na youtube alespoň song around the world.

Zdá se, že Hanekemu asi na chuť hned tak nepřijdu. Přiznám se, nejsem žádný znalec ani fanoušek "uměleckých" filmů, na tento film jsem se (stejně jako na Bílou stuhu) podíval hlavně proto, že jsem se chtěl zlepšit v němčině...ale ukrutně jsem se nudil. Nápad je zajímavý, ovšem nemohu se vyhnout dojmu, že kdyby byl film prostříhán na polovinu, jen by to prospělo. Nevidím žádný přínos v tom, když 3(!) minuty pozoruji chlapíka, jak odpaluje pingpongové míčky. Kolik času jsem strávil pozorováním černé obrazovky nebo lidí, jak chodí spát, spí či vstávají, raději ani nepočítám. Ano, chápu, že to může být docela účinný prostředek, jak ukázat citovou prázdnotu jejich života, ale musí se ukazovat tolikrát, když je to pořád stejný?

Mnoho lidí Vítu Klusákovi vytýká subjektivitu, informační prázdnotu či manipulování některých subjektů do výpovědí, kterým se pak v kině smějeme. Nemohu říct, že to zčásti není pravda nebo že by mi Klusákova drzost občas nevadila, ovšem co na tomto postupu oceňuji je to, že Klusák tyto své praktiky nijak neskrývá a my si o tom (a tedy o něm) tedy můžeme myslet opravdu co chceme. Celkově hodnotím 4,5* - není to dokument nabitý prověřenými informacemi, usvědčujícími fakty a šokujícími čísly, je to příběh, který bychom získali, kdybychom se vydali do Nošovic a měli dost kuráže se všude a všech vyptávat. A je to příběh, který mě na filmovém plátně velice bavil. Poslední půlhvězda je za závěrečnou reklamu, při které hýkal smíchy celý sál a po které následoval potlesk. Myslím, že zasloužený ;)