Lang75

Strašně dobrý, od začátku do konce. Každý příběh o nečem jiném, společný jen ten běh který ve finále nenávidí, ale jen v tu chvíli. Odpovědi na otázky proč běhat a zároveň varování před běháním. Díky běhu se vyrovnat s tím čím jsme i s tím čím nejsme, s tím koho jsme ztratili a co jsme získali, když to vzdáme těsně před koncem. Naprostá dokonalost, nejen pro běžce, sonda do života těch co sobecky dělají něco, čemu ostatní ani nemusí rozumět, ale ve finále je to nesmírně motivující. A konec filmu? Ufff. . . .pět z pěti.

Nějak to nefachá. Nechal jsem zapnutý nějaký ty myšlenkový obvody, trochu u toho i přemejšlel a párktát jsem se přistih jak nahlas řikám "to snad nemyslej vážně? jako že fakt to udělal?" atd. Místama opravdu špatný, konec jasnej jak slovo boží, světlý chvíle při vzpomínkách na minulost. A první ze tří. Tak snad to dostane šťávu.

Jedna hvězda obsazení, druhá za akci a tim to hasne. Čekal jsem notnou zásobu anglickýho humoru, ale jaksi se nedostavilo a po první třetinu čekání kdy se začneme bavit, přišlo smutné zjištění že to je krok vedle. A pronudili jsme se až do konce. Údiv nastal snad jen při pozorování reakcí ostatních diváků v kině, kteří se smáli. Nevím čemu, ale rozhodně jsem jim to přál.

Uteče to jako voda. Tím bych popsal vskutku delší stopáž. Prolínající se dějové linky nakonec nejsou nijak na škodu, neb nám jde všem přeci o společnou věc. Nemá smysl se trápi tím co se stalo, protože se za prvé už stalo a za druhé nemůžeme tušit co nám to přinese v budoucnu. A všechno zlé je k něčemu dobré. To jsou asi první myšlenky, které jsem si odnášel v sálu. A pak samozřejmě Huga W. a Toma H. Kloubouček dolu před těmahle dvouma.

V případě tohoto filmu je čtení knihy spíš na škodu. Mám pak o dost jiná očekávání. Sice se děj filmu hodí k aktuálním hrám v Londýně, ale čekal jsem trochu něco jiného. Z původní předlohy si film půjčil skutečně jen malou část amyslím že ne zrovna tu podstatnou. Závěrečné moudou že cesta přináší štěstí a ne cíl, mi ani nesedí se samotným závěrem filmu. Dávám tři a jdu si znovu přečíst knihu. Po kolikáté už?

Joooo tak tohle jo. Žádný zachraňování světa a lítání ve větru. Prostě ty nebo já, akorát jen s něčím mírně vylepšeným. Škoda jen Nathana v trojce, Rudy je taky fajn, ale není to Nathan. I stejný fóry Rudyho (automat) vypadají lacině. Pak jsem ještě nadával při některých myšlenkových pochodech, třeba Curtis a jeho vracečky do minulosti s drogama. Inu ale nobody is perfect. Kelly a Simon, pro mě top a díky za každý nový díl.

Po Misfits si řikám ok, a co dál. Přišlo doporučení od někoho komu věřim a nehledal jsem nic o seriálu. A nestačil jsem se divit. Po prvním díle si říkám jak tohle může pokračovat? Přišlo zjištění že díly nenavazují. Popravdě, vzhledem k matroši a záběru dějů jsem tomu i rád. V každém díle namačkané co se vejde a není to rozpitvané do více dílů. Pro někoho chyba, mě to bavilo. U prvního dílu po minutě si řikám "tak to je celkem hustý" a hustý to bylo až do konce. Dvojka zajímavá, vypovídající o tom kam a za čím se ženeme a nejvíc mě rozsekala trojka. Prolnutí budoucna s denními trably. Kdo jo horší? On nebo ona? Soudit jeho za to že se hrabe v čem nemá, nebo soudit jí za to že se prostě stalo? Uf. B.M. vřele doporučuji.

Nečekal jsem nic, ani jsem se nepídil po ději, recenzích apod. A vyplatilo se. Výborně uděláno, nevyznám se v těch technikách, ale přijíždějící parní lokomotiva na velkým plátně byla paráda. Plus Krobot. A dějík co ubral jednu hvězdu. Díky díky za kvalitní zážitek, doporučuji a držím palce na Oskari.

Film na který je třeba mít náladu. Ideálně chmurnou. Pak se jeho dokonalost projeví. Jak už to tak v životě bývá, vše se točí kolem rozhodnutí. V dané chvíli nevidíme jestli jsou správná či nikoliv, ale uděláme to, neb nikdo z nás nevidí za roh přítomnosti. Až s odstupem si uvědomíme, zda jsme se rozhodli správně či nikoliv. A rozhodnutí nejdou vzít zpět. Kolikrát bychom to rádi udělali, ale prostě to nejde a leckomu se jendím rozhodnutím změní celý život. To vše mě napadá po shlédnutí Předčítače, který je jen a jen o rozhodnutích, která postavám změní život, nebo ho ukončí. Stačí jen nenechat tolik potřebnou ruku na stole člověku, kterému jsme vším a pro něhož jsme prvním i posledním v jeho prázdném životě. Správná rozhodnutí, kdo je pozná? Všem přeji, aby jste se na spletitých křižovatkách života vždy rozhodli správně. A o tom je Předčítač.

Vzhledem k tomu, jaká debata se zde rozpoutala a jak odpůrci hlásají, že NEJSOU příznivci facebooku a ti ostatní jej prostě JEN užívají, tak mi nezbývá dodat, že my sami jsme důkazem, jaký fenomén facebook je. A on je vskutku fenomén. Už se dle něj dělají statistiky (např. že se dvojice nejčastěji rozcházejí před vánocemi - zdroj: změna statusu nezadaný/á na facebooku), je to mocný marketingový nástroj (taky jej pracovně používám) a o propojení lidí nemluvě. Se svým počtem více 500.000 uživatelů se staví do role něčeho, co kdysi byly Windows. A David Fincher se rozhodl tohle šílenství zfilmovat. . . a mě to bavilo. Příběh mě zajímá, neb facebook zajímavý vskutku je (a statusy nepoužívám), je to zajímavý sociální experiment, který kdyby nenapadl Marka Z. napadne stoprocetně někoho jiného. Doba se vyvíjí a s ní i chápání lidí, teď je to facebook, před pěti lety to byly mobily a za pět let? Kdo ví. Film popisuje vznik něčeho, co už, ať chceme nebo ne, vstoupilo do dějin. Příběh je to zajímavý a poučný, i když je to klišé typu: "Vymysli, založ, makej na tom". Za mě dávám 4, přemýšlel jsem i 5ti, ale nakonec ne, ani nevím proč. Kdo mě překvapil byl Justin Timberlake o kterém jsem měl jiné představy a až po filmu jsem si našel koho tam lvastně hrál, neb ve filmu mi nedošlo, že tenhle typ je vlastně ten slaďák z MTV. Doporučuji.