Koocik

Největší zklamání, kterého se mi dostalo za rok 2012. Po prvním dílu jsem se nesmírně těšil na pokračování, ale po prvním shlédnutí mi moc do smíchu a radosti nebylo. Lundgren je v prvním díle psychopat, který zabíjí na potkání a najednou proměna, která z něj udělá moulu, kterému se všichni pouze vysmívají a vlastně on se sobě směje taky (v prvním díle by za tohle zabíjel); Willis ze začátku nekompromisní drsňák, který by ani na rodinu nehleděl a na konci proměna v citlivou bábovku, která by Stallonovi klidně i čistila boty; Adkins a jeho bojové schopnosti - nechápu proč ho tam vzali, když jeho bojové umění nebylo využito vůbec a ty dva retard kopy by dal i jinačí „amatér“.. No a Chuck.. Jestli tohle vzal jen kvůli Slyovi, tak to potěš.. Lidi ho neznaj ani kvůli tomu, co umí nebo uměl, ale kvůli těm fórkům a o takovou slávu nejspíš asi nikdo nestojí, aby si z vás dělali srandu kamkoliv vejdete. A oni ho tím ještě zesměšní i tomhle snímku. Posun času je taky brutální - jednou jsou od letadla 7 hodin, a pak když odpalují důl, tak z ničeho nic všichni sedí v letadle.. Jako když by se to jmenovalo Scary Movie 20, tak bych jim to všechno „sežral“, ale tak ani ťuk.. Jediný malý plus je tam JCVD a to je sakra málo. Pokud mají v plánu pokračování, které bude vedeno i v tomhle duchu, tak raději ať nic netočí.

Neuvěřitelný příběh o neuvěřitelném boxerovi, který se v době krize a chudoby bije z důvodu, aby rodina měla vůbec co jíst. Snímek mě ani na vteřinu nenechal chladným a od začátku až do konce jsem naprosto hltal každou vteřinu. A to nejen díky samotnému filmu, ale i vlastní představivostí, vyvolanou právě samotným shlédnutím, o životě v tehdejší době a společnosti a hlavně o příběhu Braddockova osudu. Ron Howard už nemohl vytvořit dokonalejší film a hlavně už nemohl najít lepší obsazení hlavní role, jelikož samotný Russel sám o sobě snímku přídává další * navíc.

Typická „mlátička“ z 80. let, kdy byl wrestling na vrcholu právě díky Hoganovi. Prvně jsem to viděl jako malý, tehdy ještě s jednohlasým dabingem, a v tu dobu jsem z toho byl unešen a říkal si, že chci být tak svalnatý a silný, jako samotný hlavní herec. No v dnešní době si na to moc lidí už nevzpomene a snímek je hodně v zapomnění. Ono ale se ani není čemu divit, jelikož naivita a „emérikánismus“ ze snímku silně čiší a i na 80. léta je to krapet „dost“.

„Máš ve mně přítele“ aneb milujte děti své hračky. Pro mě nejlepší animovaný film, jaký jsem kdy viděl a zřejmě už ho ani nic nepředčí. Dokonalý příběh, nádherná animace, skvělé písničky provázející celý animák. Už jen první „špionážní scénka“ vojáků při zkoumaní, jaké jsou nové hračky, mě naprosto v dětství dostala a film jsem si zamiloval i dnes.

Naprosto reálný pohled na zneužití (nebo-li lépe řečeno „využití“) AS ve sportu, ale i mimo něj. Nejedná se o dokument typu, kde se buď upřednostňuje a nebo neupřednostňuje daná problematika, ale jsou zde zmíněny oba směry pohledu. Je zde tedy uvedeno spoustu věcí, které se mohou některým zdát až absurdní (např. i to, že profesionální sport je „nasypaný“ naprosto celý), ale v daném okamžiku se naskočí na opačný směr. V pozadí jde vidět myšlenka, která se netýká sportu samotného, ale toho, jak si s člověkem samotná společnost zahrává a jsme všichni lehce zmanipulovatelní. Napříč tomu je ale snímek až zbytečně dlouhý a řada scén by se dala vystřihnout a vůbec neuvádět. Chris Bell ale natočil něco, s čím jsem naprosto spokojen a hlavně na co jsem dlouhou dobu čekal.