Rogue

Argento nikdy nestál na příběhu, ale ve chvíli, kdy ztratí i svůj vizuál už to prostě fungovat nemůže. Surreálnost zmizela do propadliště dějin, gore působí samoúčelně, Asia je špatná (!), konec je ultradebilní a Simonettiho hudba je snad jediná fungující věc.

Od doby, co se martial arts natáčely pod nálepkou studia Shaw Brothers uplynulo mnoho let, ale nic podstatného se vlastně nezměnilo. USA boom by skvělý, s Ong Bakem pak přišla nová vlna, která zanesla tento žánr až do Indonesie. Naštěstí bez soch a slonů. Je roztomilé sledovat, jak film režijně osciluje mezi dobrými nápady a naivitou v běžné kinematografii dávno překonanou (občasná televizní přepálenost). Některé obrazy jsou ale vážně pěkné (výtah, striptýz u tyče), Gareth Evans má očividný talent a jednou by z něj klidně mohla vypadnout pecka ve stylu Dalkomhan insaeng (nebo taky ne). Choreografie je slušná (ale ti lidé se občas válí po zemi neskutečně trapně), rychloposuv není nutný a hudba to celé táhne nahoru (+ ti dva gayové jsou super) - spokojenost.

Oscarový product placement.

Kombinace sedmdesátkové kriminálkové poctivosti a osmdesátkové zkaženosti za zvuků dokonalých synťáků... Tempo Francouzské spojky, psychodepresivní teplá atmosféra Cruising a navíc totálně nepředvídatelné a zároveň plné žánrových klišé. Asi nejlepší Friedkinův film.

Poetika znásilnění. Žlutý klenot se všemi žánrovými proprietami - dokonalá hudba, stalking, nahota, vraždy, kečupovitá krev, břitva, sex, černé rukavice, odkaz na Hitchcocka a dokonalé svícení. Old Shatterhandovské sáčko dosahuje teplotního vrcholu. Nejlepší Martino.

Argento se vrací o šest let méně senilní než Herz, což evidentně nestačí. Co hůř, nestačilo by to ani na čtyřicetiminutový díl televizního seriálu. Problém není jen v debilním scénáři, ale i v Argentově televizí smrdící režii, kterou předvedl už v Terza madre. A ten Rambo záporák je taky z říše snů... defitivní tečka za giallo žánrem a důkaz, že sedmdesátá léta jsou pryč stejně nenávratně, jako Argentův talent. A navíc to není giallo, ale thriller.

Shutter island nejvíce překvapí tím, že vůbec nepřekvapí. První čtvrthodina, zapalování zápalek a tarantinovská konverzace v jeepu jsou tak jediné klady. Scorsese očividně žije v jiném desetiletí a nebýt jeho jméno v titulcích, hodnocení většiny by bylo mnohem nižší. V souvislosti s cgi triky, přebarveností některých kompozic, nedomrlým koncem a kýčovitým altánkem naskakuje dokonce asociace s Lovely bones. Sračka za 60. (ale když si budu chtít vyargumentovat dokonalost, udělám to)

Film o důležitosti dobrého jídla a pochopitelně kýč jak prase.

WTF

Smithovské pravdy v nezávislejší a černobílejší verzi Before Sunrise.