Madadajo

Jestli je Kim Ki-Duk něčeho králem, pak jsou to konce, ve všech jeho filmech je konec zcela nepředvídaný, ale lyricky krásný. Dcera uvízlá s autem v blátě, bez šance setkat se ještě se svým otcem. Nejsme snad všichni na tomhle světě odsouzeni ke stejné beznaději jako ona? Ale stejně dál budeme šlapat na plyn v naději, že se někam pohneme, neříká se tomu snad vývoj? Vývoj v krásných lyrických obrazech o nepříjemném příběhu, snad ten nepříjemný příběh znamená, že někteří šlapou se zařazenou zpátečkou, jiní na neutrál, zbytek pak jedna a víc, ale kterých je víc? Co převáží na misce vah?

Technicky dobře zvládnuté scény. Příběhu zcela chybí hybná síla "proč," samurajské umění reprezentuje pouze akční složka, ale chybí hloubka, myšlenka na konci? Nechtějte abych se zasmál. A ty hudební scény jako vystřižené z Pomády, no comment

Pokračování úspěšného prvního dílu jak by mělo být. I když se změnil režisér, kvalita poklesla jen velmi, velmi lehce. Ještě asi deset minut před koncem jsem si myslel, že pokračování bude jen typickou americkou řezničinou, ale pak vlastně to samé, co první díl= pořádné překvapení, které Vás přimrazí k židli a vyrazí dech. Ale v prvním díle bylo více nečekané, druhý díl zas má navrch efektními způsoby jak nechat umřít nefér hráče.

Občas se mi stane, že některé rozhodnutí, jeho motivy a následky, nejsem schopný překousnout a říkám si sakra, proč je to napsané zrovna tak a tak? Přijde mi zbytečný ten dramatický konec, který křičí někde zevnitř a poslední dobou mě fakt sere ta nějaká (proč ryze americká?) nutnost pokoušet se o morální apel, ukazovat správné rozhodnutí jako ty, které je nutné činit... Naštěstí zde není dosah tak absurdní jako v Temném rytíři, ba naopak je polemizován, ale stejně mě ten konec naštval...

Nejsem zrovna člověk, který by s ostatními rád polemizoval, ale zde si nějak nedokážu představit, co vede některé "Uživatele" ČSFD k hodnocení tohoto filmu pod dvě hvězdičky. Snad jestli větším počtem hodnotí jen filmy slavných režisérů nebo filmy, o kterých se aspoň trochu mluví, nebo snad viděli něco, co já ne, protože v hranicích jaké si tento film zvolil (myslím béčkový film se všemi plusy a zápory) se dle mého názoru zcela oprávněně řadí mezi velmi vydařené díla. Třeba jen skromný názor pozorného diváka, ale hlavně film, který vám nechce dát nic víc a nic míň než na kolik by vás přišel výhodně koupený lístek do kina. Ale možná se nějakým standardem požaduje, aby film s dobrým hodnocením měl i nějakou tu psychologii. Ale možná taky je občas dobré se podívat na něco, kde můžete vypnout a kochat se precizně zvládnutými scénami, které vám přes výbornou kameru podává dobrý režisér. Ale možná taky někdo, kdo jen tak rád přemýšlí a hltá jeden film ze zlatého fondu za druhým, nedokáže přiznat, že i banální béčkový film může diváka okouzlit a něco v něm zanechat.

Milý v rytmu samby se vlnící příběh plný flashbacků...

Ač má Amerika k takovýmto věcem daleko, Spielberg není jen tak někdo a tohoto námětu se zhostil se vším, co si zaslouží, odstupem, vážností a vzbuzováním hrůzy. Právě takové připomínky mohou fungovat jako prevence, aby se něco takového už nestalo. Lepší otřást lidskou existencí maximálně realistickým filmem, než skutečností. Proč mám pocit, že se stejně nic takového neděje? Není to Spielbergova chyba, ten udělal vše a ještě víc, to svět už je prostě takový, těmi, kterými by to mělo otřást, to prošumí jako víno, ti ostatní budou přikováni k sedadlu, budou plni lítosti a možná i hořkosti, říkat si stále dokola, jak se něco takového mohlo stát. Osobně se před Spielbergem a všemi, co ve filmu hráli i jinak se na něm podíleli, skláním, já bych neměl žaludek ani na to. Chvíli jsem už uvažoval, že se nedodívám do konce, ne proto, že by to bylo snad špatné, ale proto jaká je to pravda.

No, je až s podivem, že film, ve kterém se divák mnohem více směje vedlejším postavám než hlavním, funguje, protože nebýt slimáčků, asi by to nestálo za nic. Ale funguje to a co... miluju slimáčky a jejich muzikálová čísla a nespočet kreací, ve kterých se nakonec ve filmu vyskytli, jen za toto dávám ty čtyři hvězdy, zbytek by dostal tak maximálně dvě a to bych byl hodný, páč je to v první řadě pro děti a ne takové urostlé caparty...

Natočit dokument o takovém velikánovi jakým je Stanley Kubrick není vůbec snadné, proto lze tento pokus hodnotit jedině kladně. Nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že snímek svým až mechanickým rytmem pouze klouže po tom obecně známém, ale jen málokdy zabrousí trochu hlouběji. S přístupem k osobním materiálům si myslím, že by se dalo o takové osobnosti, jakou Stanley byl, načrtnout mnohem více. Celkově se jeho psychika řešila poměrně málo, manželka, která mohla vypovídat daleko více, spíše mlžila, než odkrývala. 4* jen za to o kom to je, protože na druhou stranu, co o géniovi řekne víc, než jeho geniální dílo.

Vizuálně ůchvatné, ale tenhle film mě jako fanouška Star Trek ságy uráží...