Jíha

Na druhou stranu: Ten film je strašně nudnej, na to, co by se dalo s tím starým zámkem udělat, nemá skoro žádnou atmosféru a herecké výkony jsou strašné (ne zas tak aby to bylo vtipné, to se povede jen jednou). Příběh (nemluvil bych o myšlence, není to nic velkýho) je poměrně zajímavej. Když je hlavní hrdinka zrovna po jídle a celá od krve, tak je docela roztomilá. Přibližně 50 %.

Knížku jsem přečetl třikrát, poprvé v deseti letech, naposled asi před rokem a o tom, že existuje film, jsem se dozvěděl docela nedávno. Ve filmu chybí: úvodní hašišové období a seznámení s brutálním sídlištěm a rodinnými problémy; závěrečná část, kdy vyžilá Christiane čte Ericha Fromma a je nejdrsnější, nejzkušenější a nejchytřejší holka na vesnici, kde se vyléčila; mnoho a mnoho rodinných scén s rodiči a s přítelem matky, druhé odvykání bez Detlefa a období, kdy Christiane bydlela u otce; důkladnější popisy stálejch zákazníků, hlavně Koktavýho Maxe, celkem dojemného úchyla, který je ve filmu použitej jenom na vrcholnou scénu s bičováním; no a démonickýho skoro mrtvýho feťáka, kterej na začátku Christianě půjčí nádobíčko a na konci na záchodě ukradne dávku a vrazí si ji do krku jsem si představoval mnohem strašidelněji. Nicméně to není kritika filmu, to je reklama na knihu. Tvůrci filmu z lehce dokumentární, dost sociálně kritický a detailně osobní zpovědi udělali výtečnej atmosférickej sociální horror. Pomalu se rozjíždějící gradace, která se zrychlí po děsivým prvním odvykání a oproti knize, kde je bezvadně a důkladně popsaný zacyklení sebe sama obelhávajícího závisláka, přidává dál na tempu až do zběsilýho závěru, kdy Christiana zjistí, že Detlef spí se zákazníkama, zbičuje Maxe a najde v novinách zprávu o smrti Babsi, je perfektní a nesmírně působivá. Kniha zdůrazňuje depresivní atmosféru chudinskejch sídlišť, kde děti vyrůstaly, film zase krásně ukazuje špínu metra, nádraží, Soundu - nejšpinavější evropský diskotéky, veřejnejch záchodků a vůbec Západního Berlína té doby (1975-78). Děvče, který hrálo Christianu, je na to, že jí bylo patnáct, a že to byl první film, moc dobrý, hezky nalíčený a kromě toho jsou herci Christianě a Detlefovi docela podobný. To je skoro všechno. Celkem třeba 90 %.

Zatím jsem od pana Argenta viděl jenom klasickou Suspirii (2x) a napínavý Deep Red a proti těmto filmům Inferno hrozně zaostává. Celý film je jenom o zaměnitelných slečnách, které pomalu postupují efektně nasvícenými ztemnělými prostory, dokud je někdo nepodřízne apod. Příběh nikde a odhalení na konci úplně bez dopadu. Kladný body právě za u Argenta zřejmě obvyklé efektní osvětlení, za krev z červený barvy namísto kečupu, za ještěrku, která papká krysičku a za množsví krysiček, který ohlodávají zlostného antikváře. Celkem třeba 60 %.

Loupežník z hor si z práce domů přivede za ženu krasavici, které zavraždil manžela. Ukáže se, že krasavice je mimořádně malebný a vrtošivý sociopat. --- MILD SPOILERS AHEAD --- To je k vidění začátkem filmu, který je ovšem barvitý až oči přecházejí. Hrdina filmu také není zrovna společenský typ, takže mu ženiny rozmary příliš nevadí a tak následují různé peripetie při jejich upokojování. Život ve starém Japonsku, krásná příroda, všechno tak trochu ve snu, a nakonec ty květy sakur a nádherný závěr. Takové to asi je, když se člověk zblázní. 80 %

Vypadá to, že to dosud nikdo neudělal, takže bych si dovolil doporučit k přečtení původní knížku. Kromě sporadických výskytů v antikvariátech je k dispozici i formou výpůjčky z archive.org a jo, celkem stojí i za takhle nepohodlné čtení. Film je krásný, ale hódně toho vynechává. Díky knížce se taky dají jakžtakž pochopit triky, které hrdinové provádějí s bankovkama při placení u pokladny. Během filmu je divák zmatenej jako oběti a jenom to "don't seem quite right, somehow".

Dočkal jsem se tedy něčeho dost jiného než jsem od filmu čekal. Film rozhodně není akční, dokonce to víceméně není ani drama a už vůbec ne drasťák a pochybuju, že by ho někdo za takový měl i v roce 1973. I když jsem moc takových neviděl, řekl bych, že je to prostě pár místy mírně násilný a dost komediální pinku, přičemž grotesku obstarává hlavně úplný debil coby hlavní postava a drama a velkou část erotiky si musí dodat divák sám podle své představivosti. Taky by se mohlo jednat o komentář k zpředmětnění ženy v mužských touhách i praxi, obrázek jednoho případu Stockholmského syndromu, či o rannou reflexi enviromentální krize. Jak totiž říká Christina na útěku od debila dementům v klubu, měli zrovna o tom ve Švédsku konferenci a bylo to moc zajímavý. Film je pěkný na pohled, těch pár dialogů je roztomile pitomých a i když je nejspíš úplná blbost, můžu si říct jak jsou tyhle japonský pinku oproti zápaďáckejm eroťákům mnohovrstevnatý a oduševnělý.

Dva policisté sledují mladého radikálního revolucionáře skrývajícího se v bytě se dvěma milenkami, které ho obskakují. Umístí do jeho bytu odposlouchávací zařízení a sami sedí v protějším domě v bytě s osamělou hospodyní v domácnosti. Rozhovory revolucionáře a děvčat jsou prázdné anebo laškovné. Hospodyně má prázdný život, je vlezlá, detektivy často při práci ruší a po nocích souloží se svým manželem. Revolucionář se přes den povaluje a po nocích souloží se svými milenkami. Nuda se nedá vydržet, detektivové si zoufají a komentují prázdné životy revolucionáře, děvčat i hospodyně. V závěru detektivové z rozhovoru revolucionáře s jeho bývalým soudruhem, který ho navštivil, usoudí, že revolucionář už zlobit nebude a znuděně sledování ukončí. Revolucionář se v novinách dočte cosi o smrti svých bratří, film z černobílé přeskočí do barevné, revolucionář se opásá výbušninou a jde se kamsi vyhodit do vzduchu. Film, včetně několika emotivních momentů je prázdný a skoro nudný, četné erotické scény jsou cudně zobrazené a prázdné. Celkem třeba 65 %.

Kdyby neměl profesor Sychrava o jedno oko víc, dal bych šest hvězdiček. Na drogách očividně nebyl jen autor knižní předlohy, ale i režisér tohoto výtečného snímku. Stáňa svým hereckým projevem připomínala výkon Bette Davisové ve filmu Co se vlastně stalo s Baby Jane? Ale to byl psychothriller.

--- SPOILERS AHEAD --- Pro příznivce díla Viléma Neubauera je tento film naprostá povinnost. Dosahuje takřka nemožného a je řádově horší než samotná kniha. Ta uvádí na scénu nejextrémnějšího neubauerovského hrdinu - doktora přírodních věd Jaroslava Bolara alias trempa Billa Stína alias boxerského šampiona Černou masku alias tajemného básníka a spisovatele Jana Jiskru alias Bena Lara, čestného šejka Tuarégů. Kdyby hrdina ve filmu neměl o dvě až tři alias méně, dal bych šest hvězdiček. Mimochodem, jediný další film, o němž je mi známo, že při uvedení v kinech rozpoutal protestní demonstrace je Texaský masakr motorovou pilou. Ale tam šlo o masakr motorovou pilou.