koci

Do jaké míry se můžou sblížit česká malířka a norský kriminálník, který ukradl její drahý, velkolepý obraz... samozřejmě je to lákavý pro českýho diváka, ale atraktivní to podle mě je i pro fanoušky dokumentů a charakterových studií. Náturou bejvám skeptik a na iluze o upřímnosti doku forem mě neužije, ale jednou za čas se člověk nějaký emoci odevzdá a táhne to s ní až k titulkům i přes všchny ty střihy, hudbu a gesta a další volby - a musim říct, že když záběr po čtvrt hodině zůstal tak dlouho na Bertilově reakci, uvěřil sem mu. Smetlo mě to a po chvíli bojůvek s obezřetností, která varovala, že teď už to půjde jen pomalu z kopečka, tasil film další a další drobný překvapení v podobě informací, struktury a třeba i final shotu, takže na konci sem mohl bejt šťastnej, protože celek tý úvodní náloži dostál. Ale všechny ty kecy stranou, prostě se mi líbí, jak jsou lidi fascinující pavouci a co v nich, mezi nima, a potom zase v nich, vzniká.

Tady se i českým fandům dostane čestnýho shout outu.

Zábavnej dokument začíná slavným citátem Emila Zátopka (pořád vlastně nevím, jak na to přišli), a nedlouho po začátku padne další zásadní věta - "What the fuck is Nibbler?" ... Nibbler tady nemá nic společnýho s Otíkem z Futuramy, jde o videohru, u který se pár týpků přetahuje o světovej rekord. Jako u tolika dokumentů, který mám rád, mě na tom především fascinujou ty prazvláštní charaktery a jejich zachycení na tak krátkým prostoru.

Thank you, Kev.

Moje levá noha. Těžkotonážní Amík najde v grilu z výprodeje lidskou nohu, jenže její původní majitel ji chce zpátky a média z tý přetahovaný udělají velkou show. A přesně to dělá i tenhle dokument, dělá velkou přepálenou show o velký přepálený show. Není to o nějaký haksně na roštu. Je to filmová, mediální zábava se slow motion záběry, tklivou muzikou a mezititulky nenápadně napasovanými tam, kde vůbec nejsou zapotřebí. A nejlepší je, že vedle týhle hravý nadsázky nám dokumentaristi jako by mimochodem perfektně představěj všechny zainteresovaný charaktery, opravdu zajímavý postavičky, a my se najednou díváme na poutavý portréty odkrývaný postupně tak akorát, aby nás tenhle milej film držel až do konce. Kde nás čeká i nějaký to dobře sestříhaný poselství.

19. května 2014 v Praze.

Nádhernej film. Nedávno sem viděl nějakej dokument ověnčenej nominacema a se vznešeným tématem a to všechno, ale když toho agitačního miláčka porot dneska porovnám s Winnebago Manem, působí děsně ploše a senzacechtivě. Winnebago Man ztělesňuje vášeň a srdce dokumentaristy, čistej filmařskej zápal pro poznání, dobro a hlavně smích. Jestli mi teda tyhle kecy žerete.

I want to marry this film and have its spin-offs.

Český poklad. Dialog mezi profesorem Málkem a gestapákem Worliczkem ve vile by si určitě zamiloval Tarantino. A kam se na závěr filmu hrabe Společnost mrtvých básníků :)

Never give up on your dreams. Jen bych si přál, aby Jim omezil to vykrádání vlastního stand-upu do svého seriálu. Jinak mi Functional přišel skvělý hned od začátku, rozhodně je mnohem lepší než poslední show Louise C.K. - Oh My God. A právě proto jsem zvědavý na příští Jimmyho vystoupení, jestil ho natáčení pro FX oslabí, nebo naopak posílí...