Mikeowka

Íránských "malých filmů o velkých věcech" je vícero, avšak tento je pro mě právě tím úplně největším - ostatně Majidiho filmy mají sílu snad vždycky. Je to příběh pokory, tajemství, vynalézavosti a hlavně vnitřní síly.

...a v tom třetím kameni sama navždy zkamení...

Snad pro každého je těžké nezaujatě sledovat film, pokud četl knižní předlohu. Zvláště pak pokud strávil i spoustu času s audioknihou. Kniha mě rozplakala, audiokniha mě rozplakala, film nikoliv. Přesto musím říci, že má mnoho silných momentů, které více než obsáhly mou představivost. Kupodivu mi ani nevadilo, že nebyl natáčen přímo v Afghánistánu, protože já tam byla. Byla jsem se sultány z Kábulu. V Kábulu. A část mě tam zůstala navždy.

Toto je druhý film v mé TOP 10, který se tam dostal možná jen kvůli knižní předloze. (Klidně mě ukamenujte:D). Já to nyní už sama nedokážu rozlišit, nevím, jaký bych měla pocit, kdybych před shlédnutím nečetla knihu, stejně jako u Lovce draků. Ale já ji četla. A upřímně řečeno mě určitě emocionálně zasáhla víc, může to být však i proto, že jsem při sledování filmu "už věděla, co přijde". Některým vadilo, že film nebyl německy či že byl příliš studený, atd. Nemám problém ani s jednou z těchto věcí. Právě ta chladnost tomu dodala zvláštní kouzlo. Pro mě až tak trochu -> morbidní kouzlo <- chladné německé rodiny. Role byly zahrány brilantně - tvrdý otec bojující za vlast, matka od nevědomí ke zhroucení, zfanatizovaná dcera, zmatený syn a naprosto odzbrojující postaha židovského Shmuela, jehož obličej je pro mě nezapomenutelný. Tak trochu "válka v pozadí očima dětí". A takové příběhy jsou u mě trefou do černého. Protože otázky, které si kladou o těchto problémech nechápající děti, by si možná měli klást i dospělí... (Film jsem viděla 3x, i přesto mě konec pokaždé rozerve na kusy... nevědomostí... naivitou... bezbranností... ochotou... hudbou... matkou... beznadějí).

Možná se v týhle uvěřitelný temnotě nebudete schopni klidně nadechnout...

Majidi je jednoduše Majidi! Jen mlčet, sledovat a cítit. Cítit dokonale ztvárněné emoce hlavních hrdinů a přemýšlet, co je a co není správné. Přesto chápat všechny strany. A já to už musím zařvat do světa -> Miluju íránské filmy o dětech, prostě miluju!

... protože Danuta je přenádherná stařenka, protože je to polsky, protože kamera je úžasná, protože hudba je čarokrásná, protože, a protože, a protože!

Brilantní obsazení, skvělý zamotaný příběh o vztazích... Ach bože, zbožňuji tenhle film!