botswana

Je mi naprosto jasné, proč už tvůrci této parodie prostě nemůžou snést další film o upírech. V poslední době je až přeupírováno a člověk má občas strach, že doma otevře ledničku a nějaká bledá obluda s přerostlýma špičákama z ní vyskočí. A právě proto trochu zamrzí, že tak vděčné téma je tady tak tragicky nevyužito a nezparodováno do roztrhání těla. V podstatě ale sledujeme rychlý průřez twilight ságou s horšími herci, sem tam se objeví gag nebo narážka na další upíří počiny (pravá krev, upíří deníky), sem tam jsou gagy úplně mimo mísu (Alenka v říši divů). Velké plus dávám za minimalizaci fekálního humoru, ale na můj vkus bylo v téhle parodii vtipů-zabijáků zoufale málo.

Standartní kravinka se všemi atributy daného žánru (zatížíme lano 2 dospělými a 2 dětmi-však ono něco vydrží a z plavajícího pódia si uděláme Titanic), podaná ovšem místy trochu nestandartně a to všechno ještě 3D. Formátu 3D palec nahoru za zvýšení efektu, ale ten dabing to zase trochu sráží (obzvlášť když zvuk v kině není nic moc a čtveřice výrostků 2 řady nad vámi celou dobu konzumuje XXL balení chipsů). Konverzace se ale naštěstí v průběhu filmu omezí jen Whau a AU, takže člověk zas o tolik nepřijde. Od vzniku původního snímku už uplynulo neuvěřitelných 32 let, takže děcka ze školního autobusu nám trochu vyrostla a jarní prázdniny si umí náležitě užít. Z té záplavy nahých těl musela jít hlava kolem i těm rybám. Co se týče krve a ohlodaných těl, tak se režisér zhruba na 20 minut celkem vyřádil, ale že dojde i na plavající penis jsem opravdu nečekala. Dohromady je to ale celé jedna velká nadsázka a zábava a kdo čeká něco jiného, bude asi zklamán.

Salt není úplně špatný film, ústřední nápad, jak napálit amíky taky není k zahození, ale když už jsou ve výsledku všechny akce tak přepálené, tak snímek může fungovat jen pokud by Salt byl chlap. Mission: Impossible v ženském podání nezachrání ani Angelina Jolie, přestože má na tyto role monopol. A major Víček? Co to proboha bylo za creature?

Zatímco z prvního dílu knižní trilogie Milénium tvůrci dokázali udělat napínavý filmový výcuc, u dalšího dílu se jim už tak moc nedařilo. Některá hodně důležitá fakta jsou zmíněna jen velmi okrajově a neurčitě, takže divák-nečtenář knih má problém se v příběhu orientovat. Nejvíce tím trpí postava Lisbeth Salanderové, která tak pořád působí spíš jako psychiatrický případ. „Všechno to zlé“ je pro celý příběh zásadní a přesto je zmíněno jen tak mimochodem. Ve svém žánru tento snímek určitě patří k tomu lepšímu, ale doufám, že poslední díl se zdaří daleko více.

Blbec k večeři live. Blbcem, rozuměj hlasem lidu, byla zvolena Lída – paketa, která patří do zlatého fondu pořadu prostřeno, primitivní osoba, jejíž čtený projev je asi o 5% lepší než ten mluvený a která se bojí výtahů, letadel, krevet (v její vlastní řeči kravat), ohňostrojů, ale pobaví a navrch nabídne pohled na nové růžové prádelko (jen na vlastní nebezpečí). Přestože se Lída snažila, co jí síly stačily, aby si zasloužila honorář a mohla se podívat na „Podhajsků“, tak jí byla role blbce sprostě ukradena ostatními účastníky a že bylo se na co dívat. Kulinářský team ve složení klimakterický diblík-exemplař z muzea madam Tusod-odborník na šlehání mascarpone (ale už ne tak na lanýže)-rebelka v zástěře. Přestože byl asi tento celý cirkus myšlený vážně a seriózně, tak jsem se u ničeho už tak dlouho nepobavila! Úsměv na rtech mi ale zmrznul při sledování tragikomika Ivety Bartošové – evidentně nesvéprávné osoby, trpící absolutní ztrátou soudnosti, která se sice momentálně nachází ve fázi mánie (ovšem s dvojkou v krvi), ale bohužel ji už nespasí ani andělé a ani kdyby poobjímala všechny stromy v České republice…

Kajínek možná není dokonalé filmové dílo, ale já prostě MUSÍM ocenit neuvěřitelnou odvahu tvůrců pustit se do u nás tak málo zdomácnělého žánru, ve kterém pro mě nahota na prodej udělala malý krůček, sametoví vrazi zůstali na půli cesty a až Kajínek zdolal štreku celou a se ctí (až na hovory s advokátkou, to bylo opravdu trochu moc). Nejvíc mě potěšilo, že snímek není slepencem různých žánrů, ale že se jedná skutečně čistě o akční drama, které nabízí to co funguje vždycky: charismatický hrdina-charismatický „křivák“-nezbytný ženský prvek/pohled-sex-násilí-humor. Navíc po upozornění „inspirováno příběhem Jiřího Kajínka“ si tvůrci s příběhem můžou vyhrát dle libosti (a taky si vyhráli). Co od toho žánru chtít víc? A o kom jiném by měl český akční film pojednávat než o Kajínkovi, jehož kauzu u nás zná naprosto každý (navíc jiného českého Michaela Scofielda už nemáme). Z pohledu diváka-naprostá spokojenost a z pohledu běžného občana ČR pohlížím na skutečnou kauzu Kajínek jako na zbytečně přemedializovanou. Neoddiskutovatelným faktem je to, že Jiří Kajínek není obětí systému, ale je to gauner, který za mříže patří (vykrádání bytů, napadení policistů železnou tyčí atd.), ovšem, pokud skutečně nevraždil, tak už by měl být dávno venku a v tom případě mu držím pěsti, protože dovolávat se u nás spravedlnosti je boj s větrnými mlýny.

Na můj vkus byl sice ústřední hrdina až moc rozervaný, ale za daných okolností se vlastně ani není co divit. Sebevražda staršího bratra, rozvrácená rodina, šikanovaná sestra, otec, který místo objetí raději vytáhne peněženku… Jeho život nabere nový směr, když se ne za zrovna moc romantických okolností seznámí s holkou, která pro něj bude mít díky vlastnímu traumatu z dětství velkou dávku pochopení. Všechno se začíná obracet k lepšímu (dojemná byla soudržnost rodiny při řešení školní šikany), až na to, že se člověk může prostě někdy ocitnout ve špatnou chvíli na špatném místě. Samotný závěr už jen doladil celou náladu snímku a byl hodně silný. Co se týče herců, myslím, že výběr se hodně povedl a polemizovat nad tím, jestli Pattinson umí hrát nebo ne, je úplně zbytečné, protože jeho odpůrci budou vždycky tvrdit, že proti němu je i vydrýsek Laurence Olivier.

Protože se mi knižní předloha moc líbila, tak jsem si od jejího filmového zpracování moc neslibovala. O to více mě překvapilo, jak se film hodně povedl a hlavně jak se scénaristé elegantně vypořádali s tak obsáhlým dějem. Vynechání či pozměnění některých událostí nepůsobí rušivě a naopak posouvá děj kupředu. Atmosféra je náležitě napínavá a to zejména na ostrově. Ovšem nejvíce mě uchvátila Noomi Rapace, která je skvělou Lisbeth nejen co do vzhledu. Jsem zvědavá, jak dopadne americká předělávka, protože David Fincher jako režisér je docela nadějný příslib.

Jeden ze zářných příkladů toho, že remake může překonat originál. Na titulní straně postrádá všechno, co mi na jeho dívka Pátek vadilo, není to ani ukřičené, ani moc uhoněné a telefony drnčí mnohem míň. Ústřední pár Walter Mattahu a Jack Lemmon byli skvělí a nejvíc mě pobavilo, že vydavatel o svého nejlepšího koně bojoval až do úplného konce.

Tento 3-dílný seriál nejenom poutavě přibližuje zrození top teroristy Carlose a jeho nejznámější akce, ale je důkazem, že i méně známá TV stanice dokáže zajímavé téma skvěle zpracovat i bez profláklých tváří a obřího rozpočtu. Přestože se hned na začátku tvůrci kryjí upozorněním, že se jedná o fikci, tak celý příběh působí dojmem opravdovosti a vystihnutí atmosféry se povedlo na jedničku. Stejně jako výběr představitele hlavní role. Edgar Ramírez byl trefa do černého díky své obdivuhodné znalosti jazyků (Carlos byl jazykový génius), vrozenému temperamentu a je tahounem celého příběhu (kvůli roli také neváhal evidentně přibrat na váze). Illich Ramirez Sánchez byl ke svému poslání bojovníka proti imperialismu předurčen už od narození. Jeho otec byl zapálený marxista a uctívač Lenina (své dva další syny pojmenoval Vladimir a Lennin) a k tomu také vedl své potomky. Illichova rodina nikdy finančně nestrádala a hodně cestovala. Po rozchodu svých rodičů se s matkou a bratry Illich přestěhoval do Londýna, kde velmi rychle přivykl zdejšímu opojnému životu a nevyhýbal se žádné zábavě. Když otec zjistil jakým vlivům jeho synové podléhají poslal je studovat do Moskvy na vyhlášenou univerzitu Patrice Lumumby (zde se školily kádry tajných služeb pro vzkvétající národy Afriky, Asie a Latinské Ameriky). Bratři tu moc nezapadali, protože nesplňovali parametry zapálených revolucionářů, šlo jim pouze o studium, které si zpestřovali návštěvami večírků s povolnými děvčaty a vodkou, kde byli díky kapsám plných dolarů za hvězdy. Přestože původním Illichovým záměrem bylo bojovat proti bezpráví ve své rodné Venezuele, po bližším seznámení s palestinskými spolužáky se nadchnul pro osvobozenecký boj proti sionistům a začal směřovat ke své proměně v Carlose. V zasněžených jordánských horách, bez zimního oblečení prošel testovací fází a zažil na vlastní kůži tvrdý život guerilly. Teď už nechtěl osvobozovat svou zemi od kapitalismu:“Vrátil jsem se do Londýna, abych odtamtud pokračoval ve své válce Podle mých zkušeností z arabské země, to už pro mě nebyla válka cizince, který věří na principy světové revoluce. Bylo to ve mně. Stalo se to osudovou záležitostí.“ A právě v Londýně seriál začíná a s větší či menší přesností přibližuje nejdůležitější momenty Illichovy kariéry. Od jeho prvního úkolu, kdy měl zavraždit viceprezidenta sionistické jednoty Velké Británie Edwarda Sieffa (celá akce byla od začátku fiasko a cíl přežil), přes chladnokrevné zavraždění francouzských agentů (po tomto činu se z Illiche stal Carlos), únos ministrů konference OPECu (zde poprvé Carlos zradil revoluční ideály, když přijal výkupné) až po akce, které prováděl v rámci své vlastní teroristické skupiny, poté co byl odejit z lidové fronty za osvobození Palestiny. Tvůrcům se skvělo podařilo v příběhu ztvárnit proměnu Carlose-zapáleného revolucionáře v Carlose-žoldáka, jehož služby nebyly levné. Média udělala z Carlose legendu ve stylu Kaisera Sozeho a lepší reklamu si nemohl přát. Z Carlose se stala kvalitní značka, díky které si určoval ceny a náležitě si pak užíval luxus, který si mohl dovolit. S koncem studené války mu ale začala být zeměkoule malá a doposud věrní spojenci ho bez mrknutí oka zradili, takže padnul do rukou Francouzům, kteří ho ovšem nesoudili jako teroristu, ale jako vraha. A to přesně Carlos byl.