Pitam

Je dost zvláštní vydávat konspirační teorie formou seriózně se tvářícího dokumentu. Ale počkat, je to vlastně originální série od Netflixu.. :-) Některé věci jsou i docela zajímavé, např. rozhovory s vyšetřovateli, lidmi z aerolinek, záznamy tiskových konferencí - funguje to jako dobrá sumarizace dostupných informací pro někoho, kdo o tom věděl něco jen matně a z doslechu. Jenže na druhou stranu - nejvíce času si tam pro sebe "krade" konspirační teoretik, který se označuje za "investigativního novináře". Ten má asi nasledované všechny díly v sérii "Mayday", která přináší už mnoho let velmi zdařilé (jen trochu zbytečně natahované) rekonstrukce leteckých katastrof a z nich si vytvořil své vlastní smyšlené teorie, o které se zcela "seriózně" opírá. Jisté je, že nevíme nic. Rozlehlost a hloubka oceánu je nepředstavitelná a odpovědi se možná dozvíme, až jednou bude nalezen vrak letadla, třeba zcela náhodou za 100 let. Do té doby bude všechno okolo jen mlácení prázdné slámy. Vyslovený příměr jednoho z vyšetřovatelů to vyjadřuje zcela výstižně: "Nehledáme jehlu v kupce sena. Snažíme se teprve najít aspoň tu kupku sena"...

Docela povedená jednohubka se skvěle fungující vzájemnou chemií ústřední dvojicí Roberts + Clooney. Oba jsou tu uvěřitelní, civilní a oba s přibývajícím věkem doslova kvetou do krásy (Julia) a šarmu (George). Je fajn se zase jednou po letech dočkat z továrny zvané Hollywood lehce plynoucí romantické komedie bez vulgárního humoru a pro americké filmy tak obvyklého patosu. Doporučují 4 z 5 romantických duší :-) A pokud taky milujete cestování a nikdy jste nebyli na Bali, pak to můžete brát prostě jako takovou velmi vtipnou "Cestománii" :-)

Tento dokument (shlédnutý v rámci festivalu "Jeden svět") by měli povinně vidět všichni, kteří velmi často využívají služby typu Uber. Nedávno byla u nás (a myslím stále trvá) kauza okolo naší "malé lokální firmy" (ve srovnání s Uberem) "Rohlik", kde se také "s překvapením" zjistilo, že se k zaměstnancům chová, jak ke kusu hadru (a navíc je špehuje, viz anticena "Big Brother", kterou firma letos dostala). Neříkám, že donáškové služby jsou špatné (ač je sám nevyužívám, protože to prostě nepotřebuju, ale věřím, že pro mnohé lidi je to třeba i nezbytnost), nicméně by měli asi všichni vidět i tu druhou stranu, tj. jak se k nim objednané jídlo dostane (kdo ho doveze, kolik za to ne/dostane zaplaceno, atd.). A teď samozřejmě nemyslím rozvozy z restaurací a hospod, které tuto službu v rámci sebezáchrany zavedly za covidu. Bavíme se o těch firmách, které mají stovky až tisíce "poslíčků". To je jen jeden z mnoha zvrácených aspektů dnešního virtuálního světa, na které dokument poukazuje. Světa, kde sice všechno řídí naprogramované algoritmy, ale fyzickou práci v nich skrytou vykonávají lidé, kteří se tím mnohdy dostanou do naprosté pasti. Umíte si představit, že za více a lépe odvedené práce dostanete o to nižší ohodnocení? Vítejte v Uberu (a jemu podobným). Osobně mě ale asi nejvíc dostala část, co by se dala nazvat "hřbitov kol". Ta ukazuje, jak může skončit původně dobrá myšlenka sdílených kol, pokud se nijak nereguluje. Záběry na barevně sladěné mozaiky ze statisíců odhozených vraků na skládkách berou dech. Působí vlastně mnohdy umělecky a esteticky krásně. Škoda, že je to vlastně jen důkaz neskutečného plýtvání zdrojů. Přikládám video (bez komentáře), kde jsou vidět ty neuvěřitelné hory odložených kol. A druhé video (v angličtině), které popisuje "příběh" katastrofy sdílených kol v Číně.