Recenze (168)
Štěstí (2012)
Umělecky emotivní úvod a morbidní závěr ve filmu Štěstí skvěle fungují a pro mě byly příjemnou změnou (oproti obvyklému schématu komediální začátek-stupňované neštěstí). Hlavní nedostatek ale vidím v problematice prostituce, která je zde pro zjednodušení oproštěna od hamižných pasáků, tvrdých drog a neméně tvrdé konkurence (pro srovnání např. kniha Dušemrdi). Malicherně se taky nedokážu přenést přes to, že i když je Kall žebrák-vegetarián, který přežívá hlavně na pivu, má břicho jako valchu a biceps velikosti dětské hlavy.
Pokoj č. 10 (2006) (seriál)
Povedená alternativa Ztracených a Hrdinů, která k vybudování vlastní mytologie nepotřebuje šesti sérií ale vystačí si s šesti díly.
Nebe nad Berlínem (1987)
Lituju jen, že jsem o hodně dříve viděl americký remake.
Poslední údolí (1971)
Polozapomenutý klenot, jehož jediným kazem na kráse je patetický závěr.
Čekání na zázrak (2009)
Ač se děj odehrává "na okraji společnosti" , postavy jsou překvapivě tuctové - všichni jsou krásní, v balíku a nebo dobráci od kosti. Hlavním kladem tak zůstává atraktivní prostředí nočního klubu a hlavně umělecké kreace Jessici Biel.
Postcards from the Future: The Chuck Palahniuk Documentary (2003)
Dokument, který by si rozhodně zasloužil lepší technické zázemí (alespoň co se zvuku týče). Hltal jsem každé slovo, přestože ne všemu, co mistr Palahniuk říkal, bylo ze záznamu rozumět.
Superjail! (2007) (seriál)
Citelný rozdíl mezi kvalitami první a druhé řady by mohl sloužit jako modelová ukázka rozdílu mezi nápaditým masakrem a neinvenčními jatky. První řada za 5 hvězd, druhá je za lepsi 3.
Valerie a týden divů (1970)
Valerie a týden vlhkých snů. Erotická pohádka o uhrančivé nymfyčce, která nebojácně čelí nadrženému příbuzenstvu, rozjuchaně surrealistickému scénáři i vražedně špatnému postsynchronu.
Otravný pomeranč (2009) (seriál)
Jen pro psychicky odolné jedince.
Polojasno (2009)
Dokumentární film o korelaci poklesu porodnosti vzhledem k úbytku čápů v západním světě.