Recenze (144)
Ve jménu cti (2023)
Perfektní příběh, zápletky, gradace, a ty souboje, jak jsou natocené! Tak dlouhý potlesk jsem na KVIFF ještě nezažila.
Kéž bych mohl hibernovat (2023)
Touha po lepším životě. Odhodlání, boj, překážky. Někde na okraji mongolského města se snaží o svůj sen mladý nadaný kluk.
Byt č. 10-01 (2023)
Silný příběh. A jestli si myslíte, že něco je nějak, zvrat na konci posune příbêh o level výš. A vše, co bylo v náznacích, do sebe najednou zapadne mnohem jasněji.
Sluha národa - Epizoda 22 (2015) (epizoda)
V televizní debatě je jako vzor pro potírání korupce zmíněno i Česko. Ne příliš lichotivé, ale jsme tam :-)
Sluha národa - Epizoda 15 (2015) (epizoda)
Ten konec, ta řeč, to bylo silné!
Katedrála Notre Dame a její stavitelé (2019) (TV film)
Už poněkolikáté jsem mohla objevovat nádheru katedrály Notre Dame. Poprvé v románu Viktora Huga, poté několikrát osobně a teď i v dokumentu. I když jsem si myslela, že o katedrále už vím leccos, stále je co objevovat. Asi největším překvapením byly barevné sochy. Jednoduše krása středověku! Vysoce kladně hodnotím formát dokumentu - animací historických postav, které ožívají při stavbě katedrály. A samotným dokumentem neprovází nikdo menší než katedrála sama. Ke konci je krátce zmíněn také požár z roku 2019.
Klondike (2022)
Donbas 2014, sestřelené civilní letadlo a rodina Irky: pasivní proruský manžel a aktivní ukrajinský bratr. Dům zasáhla střela a chybí jeho část, Irka má těsně před porodem a dlouho si nechce vážnost situace připustit. Nakonec na sebe pod ruským dohledem míří členové jedné rodiny ... A vítězkou je ženská. Dobrá byla také kamera, která zobrazovala dva děje. Něco se dělo vepředu v domě a další děj se odehrával na pozadí, třeba na obzoru. Stále bylo co sledovat.
Píseň lásky (2022)
Ten film jsem viděla vlastně náhodou, a to jsem si říkala, že žádné vztahovky nechci na KVIFF vidět (což je dost těžké). Čekala jsem nějaký rozvláčný a uondaný příběh. Takže jsem byla výsledkem velice mile překvapená! Tempo pomalejší, ale stále se tam něco dělo, objevovaly se zajímavé postavičky, a celá ta love story byla prostě ze života. Žádné nereálné věci. A to mě moc bavilo. Odcházela jsem okouzlená.
Perličky na dně (1965)
Pět povídek Bohumila Hrabala zpracovalo pět mladých režisérů nové vlny a každý pojal svůj úkol z jiného úhlu. Hrabalovo dílo není čistě dějové, je postaveno na poetice okamžiku. A je umění, zachytit jeho podstatu na film tak, aby příběh neutrpěl. Asi nejvíc mě okouzlil Menzel a první povídka, mám stejné procítění Hrabala jako on.
Přítelkyně z domu smutku (1992) (seriál)
Tento seriál mě dlouhá léta míjel. Doma jsme se na něj nikdy nedívali, protože babička si komunistický kriminál prožila a tohle období se jí nerado připomínalo. Teď jsem na něj náhodou narazila a bylo jasné, že je na pořadu dne. Seriál krásně ilustruje tehdejší morálku, situaci ve společnosti a ukazuje, jak se s tím vším dalo poprat. Člověk se mohl poddat nebo bojovat. Hlavní hrdinka si zvolí tu druhou cestu a já jí při sledování fandila. Ve vedlejších rolích vystupují figurky kriminálů, asi stejné jako dnes - zlodějky, podvodnice, prostitutky,... Jaké různé povahy a osudy! Opravdu úžasné herecké výkony Ivany Chýlkové a ostatní se nenechávají vůbec zahanbit. Role Helgy byla šitá Heleně Růžičkové na tělo. To stejné s paní Bohdalovou. Určitě si to dám někdy ještě jednou.