vk252

Je to návrat. Spíš ale k Velké zemi - což byl dvoudílný epos, který by spousta přítomných dnes označilo za velkou nudu. A tak jako tam Gregory Peck, tak tady excelují pánové Costner a klasik Duvall. A zdárně "sekunduje" Annette Bening. 90% zasloužených.

Katharine Ross tam byla krásná ženská. Dva další protagonisty netřeba hodnotit - nemáme, v tomhle případě, na to ani jeden. "Austrálie!?"

On to v podstatě není western. Westernové jsou kostýmy, doba a rekvizity. Snad nejlepší role Paula Newmana. A pak - Butch Cassidy - ale to je jiný film.

Viděl jsem tento film v první třídě. Před prázdninami roku 1964. Proto jenom superlativy - dětská duše je dětská duše. Mám ho doma. Vyorávání brázdy - budoucích hradeb Říma - jsem nikdy nezapomněl.

Ondřej Havelka je renesanční člověk. Víc - netřeba.

Nezávisle na tom, že tento film byl komerčně neúspěšný - nedá se točit jenom Tanec s vlky - je to velice kvalitní fim. Musí se vidět víckrát, vracet se k němu, vnímat detaily. A Costner je tam opět fantastický.

Co je neuvěřitelné - těch 237 minut odehrál vpodstatě Kevin Costner sám. Režie a "jediná" role. Už před těmi jednadvaceti lety jsem si sedl na prdel. Tenkrát na Západě, Nesmiřitelní a tohle dílo - krása.

Pro ty, co film hodnotí jako odpad - Alfréd Radok byl životem pronásledovaný a za života neuznaný režisér. Pokud jde o lidi, o kterých film je - sedněte do auta, vlaku nebo autobusu, vystupte v Mladé Boleslavi, dojděte na starý hřbitov a přečtěte si nápis na náhrobku Václava Laurina. Kdo neporozumí....

Byl jsem na nich několikrát. Neuvěřitelná pódiová šou. "Dědci" Tyler a Perry k neuvěření... Za klipy k Livin´On The Edge a Amazing minimálních 90% :-).

Markétu jsem viděl poprvé někdy v roce 1970 - zmatek v hlavě i v duši. V roce ´78 běžela obnovená premiéra, nedalo mi to a byl jsem na tomhle filmu tři dny za sebou. Bylo to ještě horší, po té třetí projekci jsem si připadal jako naprostý hlupák, který nikdy nečetl Vančuru a nikdy neviděl žádný Vláčilův film. Pak mi to najednou došlo, co po mně (divákovi) Vláčil asi chtěl. Od té doby kolem sebe jenom nechávám probíhat odrazy obrazů, dialogů a hudby, vnímám to jenom smysly, ne myslí. Pak je to monumentální filmové dílo. Stopáž nehraje roli - symfonie může být bez hranic. Hollywood nikdy nic takového nenatočil. Děkuji panu Vančurovi, panu Vláčilovi a vynikajícím českým a slovenským hercům...