Marketa Lazarová

Nepřekonatelné dílo československé kinematografie. Naprosto čistý, přirozený, a přitom až chorobně mystický život středověkého člověka je tu podán v absurní dokonalosti. Pudy, city, víra se tu v zuřivém víru přetahují o vládu nad světem i člověkem. To, co nakonec vítězí, je čisté ztělesnění životní energie, paměti dějin anebo snad samotného Boha. (20.09.2004)

Předloha historického příběhu Markéta Lazarová od Vančury, byla určitě hodně obtížně filmovatelná, než se na první pohled zdálo. Je to něco mezi básní a baladickou prózou, Vlačilovi se podařilo nevšedním způsobem ztvárnit historickou fresku. Životní tvrdý boj Markéty je líčen v těžkých, drsně sugestivních černobílých obrazech středověku. Opravdu velice působivé filmové zpracování, určitě to vyžaduje hodně přemýšlet, ale tenhle film stoji za zhlédnutí. Ostatně Markéta Lazarová nebyla marně nejdražším filmem 60. let v tehdejším Československu (21.10.2007)

Posuzována v jednotlivých kategoriích (kamera, hudba, výprava, herectví), skutečně by Marketa v tuzemsku těžko hledala sobě rovný titul. Avšak spolupráce těchto složek a to, čemu vlastně slouží, budí rozpaky, nikoliv údiv. Otřepaná, nahodile používaná náboženská symbolika, zanedbatelná podmíněnost jednání postav dobou, ve které se příběh odehrává, stereotypní obraz středověku i ženství (Marketa představuje krásný a pasivní objekt, který je vlečen okolnostmi a ani znásilnění příliš nevzdoruje), prakticky žádný vypravěčsky nadhled (který je knize vlastní). Nejvýraznějším sjednocujícím elementem útržkovitého vyprávění (co chvíli vázaného na jinou postavu) je Liškova hudba, která dává více smyslu než enigmatické výroky postav. Jakpak by taky nemluvily v hádankách, když nemají k dispozici příběh, který by mohly vyprávět. Marketino oslavování, z velké části bezesporu oprávněné, vyvolává otázky ohledně limitů moderního filmového vyprávění. Od jakého momentu je neochota vyprávět srozumitelný příběh a vytvářet koherentní fikční svět chybou? Mělo by existovat omezení pro nespolehlivost narace? Kdy se mnohost perspektiv a stylotvorných figur stává kontraproduktivní? Kdy se promyšlené odmítání souvislé narace mění v tvrdohlavý vzdor vůči zavedeným postupům? Od jakého stupně lze bohatost výrazových prostředků vnímat jako projev stylistické neuspořádanosti? Marketa se pod tíhou vlastní krásy (a prostředků investovaných do ní během pětiletých příprav a realizace) rozpadá na osamocené obrazy, které vyvolávají řadu asociací, ale mnoho nevyjadřují a dohromady netvoří soudržný komplex významů a tedy film, který bych dokázal obdivovat jinak než čistě senzuálně. 70% Zajímavé komentáře: Dan9K, rawen, Miki68, d-fens (05.05.2008)

Klasické veledílo československé kinematografie blahých let šedesátých .... Vančura, z nebe žehnající citlivým rukám svých dovršitelů. Filmová řeč, která dále rozvíjí nenapodobitelný, požitkářský a přitom hladivý jazyk zbraslavského lékaře. Lidská plnost všech postav, pravděpodobných předků tohoto plebejce se šlechtickým rodokmenem (vladycký rod Vančurů z Řehnic). V těchto glosách lze donekonečna pokračovat, aniž by touto cestou bylo možné vyčerpat bohatství obsahu i formy přístupů obsažených v díle skvělého českého režiséra a jeho týmu. Z hereckých kreací v mé tehdejší stále polodětské paměti zůstává dívčí krása mladičké, talentem fascinující Magdy Vášáryové a neobyčejný Menšíkův potulný mnich. Vrcholné dílo, vrcholný zážitek, klasická hodnota. Co dodat? (25.08.2007)

,,....NEZAHRNUJÍ S HŘÍŠNÝMI DUŠE MÉ A ČLOVĚKEM VRAŽEDNÝM ŽIVOTA MÉHO“....... /// Filmová rapsodie o lásce a ukrutnosti... Markéta je násilím odvedena z domu (,,Nemorduj! Vykoupím se!“ ... ,,Čím?“...), znásilněna (páč Bůh tak učinil, aby ON ji miloval) a plna lásky si nakonec vezme mrtvolu. (To jen takový shrnutí do čtenářáku milé děti...). Drsný časy, samej ,,jebák a skurvysyn“ a na všechno dohlíží spravedlivý a vševědoucí Bůh. Opravdu syrovej pohled na vlky mezi lidmi. Kdybych nečekal ,,ARTfilm“, tak bych tupě napsal, že je to jako na vojně: ,,proč to dělat jednoduše, když to jde složitě!“ Ale nejsem tupé zvíře a proto vím, že TADY to má smysl. Smysl, ve kterým vynikne herectví, fantastická poetická představivost (Vláčilova) a kamera. Sice nejsem přesvědčenej, jestli se na to ještě někdy podívám, ale lepší českej film pro ,,Filmovej klub“ asi nenajdete. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Přemejšlím, jak by asi vypadala filmařina Darrena Aronofskyho v 60tých letech minulýho století v totalitní ČR. 2.) Skoro tři hodiny modliteb a žalmů. Přesně tohle hledám! 3.) Chci pochopit důvody, který vedli tvůrce k obsazení hlavních rolí v pohádce Princ Bajaja. (Tak to by mě ve snu nenapadlo....) /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (07.12.2011)