crozet

Samozřejmě asi by nebylo na škodu prostřihy mezi časovými liniemi alespoň z počátku doplňovat prostým titulkem místa a ročníku dané scény (autenticitě by tento zavedený formát neubral), mimo dialogy občas ztlumit zvuk a též kvalitu překladu v titulcích by asi měl před publikací někdo alespoň částečně zodpovědný a spolehlivý kontrolovat (svářečské sklo, španělští Loajalisté apod.).. Nicméně jde o poctivý a ucelený OPUS s obrovským autorským i produkčním angažmá a didaktickým přesahem látky a takové je třeba podporovat a ocenit.

Všeobecně poctivě připravené a reprezentativní.

Plastický příběh z reálné válečné každodennosti, tak vzdálené komunistické indoktrinaci, již jsme byli vystaveni a vkradla se nám pod kůži, a doklad Kachyňovy umělecké i politické nezávislosti a velké osobní statečnosti.

Preciznost ve všech kategoriích je na úrovni, jejíž překonání si už asi představit nedovedu (to včetně svébytné a osobité interpretace příběhu této rodiny a jeho mnohdy neuvěřitelného detailu a stejně tak některých složitých zákoutí poválečné britské historie). Doporučuju všem sociálním i generačním skupinám, které mají o téma i jen nepatrný zájem.

Někdo to tu už trefně pojmenoval jako "americká špionážní fantasy". Ano, to sedí.. Ale sledovat ji budete jedním dechem. Postavy jsou na tomto širokém formátu velmi propracované, konzistentní, bezvadně vedené a prožívají pod vlivem údálostí silný vnitřní vývoj. S leckterými z nich se budete mít tendenci identifikovat, s leckterými nikoliv (nejčastěji včele s jinak inspirativní hlavní hrdinkou). Celý opus drží dobře pohromadě, příběhy se vám dostanou pod kůži a někdy vstoupí i do sna (což ovšem není úplně komfortní) a nepříjemná a vleklá úvodní znělka každé epizody se dá jednoduše přeskočit. Horší však je, když si člověk (spolu s neurotickým členem lékařského koncilia ve Švejkovi) později uvědomí, že takto ukrojil 8 sérií KRÁT 12 epizod KRÁT cca 60 minut svého života...

Precizní výsměch absurdní stránce nejhrůznější hrůzy jako terapie na cestě k pochopení? Dobrý pokus a skvělý zážitek (výborné dialogy, režie, masky a ošklivý Nikita v hlavní roli). Do dojmů se mi však vkrádá hororová realita látky samotné a ta žádné estetické zpracování z principu nesnese. Přitom já mám rád humor, spolu s Tomášem jsme o něm napsali hned několik textů..

Formální přímočarost a lehkost kombinovaná s (jakoby již zapomenutou) řemeslnou brilancí, promlouvající svědkové jako šlechta humanity i mluveného slova, záznam na charakteristickém filmovém materiálu ...a v hlavní roli svatý člověk. Našinec se považuje za s látkou obeznámeného, ale vyspělá forma, sdělnost a charismatické (přitom nenásilné) poučení, kterému je po celý dokument vystaven, sebere i po letech nesmlouvavě jeho pozornost a v závěru přemůže.

Výborný scénář a autentické dialogy se sociologickou linkou (rodiče a děti, komunitní centrum, atmosféra inspekce atd.), etnografické rozkročení, rytmický příběh, prokreslené postavy, dobří herci (Krobotka, Bareš a další - např. Miloslav Pecháček!), náležitá hudba.. Jasně, občas se ta kamera chvěje opravdu příliš stylizovaně a když se mluví, může se i zapomenout na soustředěné hraní či režii; a našly by se i některé "policajtské stereotypy"... Ale to jsou detaily, které ve výsledku nejsou podstatné a můj dojem neruší. Autorům bych pogratuloval.

Tarantinovské stanovisko k temné stránce americké sociální historie a reality, samozřejmě v tarantinovském stylu vyprávění, gradace dialogického napětí, režie (a kvality) hlavních protagonistů, humoru i osvěžující sebeironie. Myslím, že natočit může tenhle člověk úplně všechno, úspěch má u mě zaručený.

Stylizovaná esence historické americké duše. PROTO se jeví jako moudrý např. Luděk Bukač, když na pozadí porovnání hokejového stylu a možností české vs. kanadsko-americké reprezentace poukazuje na určující rozdíly, jež nemá smysl v přípravě stírat, nýbrž na nich precizní přípravu zakládat. ---- Humorista, ovšem současně citlivý autor, hrdý patriot a workoholik Tarantino v Hateful Eight obnažil další vrstvu svého celoživotního vyprávění o tom, kdo jsou to Američané, jaké jsou jejich hodnoty, jak si přitom vysvětlují svět a jaké jsou toho hranice i dálavy; zde v dalším jednom historickém exkurzu. Komu přitom snad chyběl neopomenutelný religiózní étos (protestantská brutalita), nechť si vzpomene na dlouhé záběry zasněženého Krista na náhrobku.. Takže pro nás, ve zkratce a mnohovýznamnosti smějící se bestie ze středoevropského českého regionu (např. kdesi u Štěchovic na potlachu): "...pověste ho vejš, ať se houpá!"