Marek 11

Tahjá al-Džazá’ir volali Alžířané bojující za svoji nezávislost. Výsostné postavení v tomto boji zaujímala Fronta národního osvobození (Front de Libération Nationale, FLN). Právě jejímu působení ve čtvrti Qasba v alžírské metropoli se věnuje Pontecorvův snímek. Nejedná se o rekonstrukci dějin odporu proti evropským kolonialistům, ale spíše o nahlédnutí do fungování organizace a samotné sociopolitické situaci v městě Alžíru ve druhé polovině padesátých let minulého století. Metod odporu proti stávající vládě existuje několik, ilegální FLN, vědoma si své nedostatečné vojenské síly, se vyhýbala přímým střetům s armádou a uchylovala se k teroristickým útokům. Ač předlohou výtečného, syrového snímku byla kniha čelného představitele FLN Jásifa Sadího (dokonce si ve filmu zahrál jednu z titulních postav), autoři dokázali zůstat relativně nezaujatí. Kladem filmu je i výběr neherců a neznámých tváří, které napomáhají k dotváření hodnověrnosti tohoto válečného dramatu.

Výborná adaptace Dickensova románu, která se sice nedrží zcela věrně knižní předlohy, ale nabízí vyvážený poměr napětí a romance. To vše v mistrné režii Davida Leana s dokonalým citem pro detail. K navození atmosféry ponurých venkovských blat velmi napomáhá hudba. V pasážích odehrávajících v se Londýně zaujmou hezké kostýmy. Herecké obsazení je, tak jak již bývá u Leana zvykem, velmi silné. John Mills je výrazně starší než postava, kterou ztvárňuje, ale zvládá ji s velkým přehledem. Alec Guinness hrál Herberta Pocketa na divadle a roli si zopakoval i ve filmu. Jedná se o první spolupráci Leana s Guinnessem, poté měli spolu tu čest ještě v pěti dalších případech. K přemýšlení vybízí povahová proměna Pipa, kdy se z původně velmi servilního chlapce stává povýšenecký mladík. Pip si je svého snobského chování dobře vědom, ale není schopen se mu ubránit. Za změnou Pipovy povahy stojí vliv peněz a prostředí v kterém se nachází. Jako by přísun peněz a přístup do vyšší společnosti s sebou nesl i nutné přizpůsobení se pravidlům. Procitnutí přichází, až když se Pip dozví, kdo je jeho sponzorem. Tomu zjištění se však nejdříve zdráhá uvěřit.

Snímek o potrhlém malíři, který žije ve svém vlastním světě, kde je místo jen pro umění a alkohol. Schopnost vycházet s lidmi se u tohoto hulvátského samorosta rovná nule, aniž by mu na tom jakkoliv záleželo. Jde mu pouze o uznání vlastního díla a jeho řádné zpeněžení. Málokdo má však pro podivínského umělce pochopení.

Značka Ealing Studios byla ve 40. a 50. letech zárukou kvalitní britské komedie. Sidney Stratton (Alec Guinness) je opovrhovaný mladý vědec, který dělá vše pro dosažení svého cíle (vynálezu neušpinitelného vlákna). Peníze pro něho nehrají roli, klidně se uskromní ve stravování, jen aby měl možnost pracovat v laboratoři na svém výzkumu. Co ale vynález takové textilie rozpoutá? Na to už se podívejte sami.

Inteligentní komedie z pera Grahama Greena ironizující fungování britských zpravodajských služeb. Na natáčení se sešla plejáda skvělých herců, vyzdvihování jejich hereckých výkonů by bylo nošením dříví do lesa. Film se natáčel přímo na Kubě a to krátce po svrhnutí Batisty. Režisér Carol Reed natočil podle Greenovy předlohy již výtečný snímek The Third Man.

Příběh se odehrává v New Orleansu v polovině devatenáctého století. Je velmi poučné nahlédnout do zkostnatělého jižanského prostředí, kde život plynul v pevně zajetých kolejích. Striktnost společenských pravidel ještě více vystupuje na povrch, když se do místních poměrů vmísí dívka ze severu (Amy), jejíž chování a názory vyvolávají mezi Jižany posměch a odpor. Filmu vévodí herecký výkon neodolatelné Bette Davis v roli umíněné neworleanské dívky Julie zasnoubené s Prestonem (Henry Fonda). Po vzájemné roztržce vyprovokované náladovou Julií ji její snoubenec opouští. Teprve v té chvíli si Julia uvědomuje, jak moc je do Prestona zamilovaná. Když se Preston po roce stráveném na severu vrací domu, v New Orleansu právě řádí epidemie žluté zimnice. Julie se dovídá, že Preston se během svého pobytu na severu oženil s Amy (Margaret Lindsay). Zoufalá Julie se však při snaze o opětovné získání své lásky neštítí jít přes mrtvoly.

Zdařilá anglická komedie ze staré školy těžící z výborného scénaře T. E. B. Clarka a hereckých výkonů ústřední dvojice. Nenápadný a svědomitý bankovní úředník Holland (Alec Guinness) sní svůj příběh o ukradení zlatých cihel vlastního zaměstnavatele, až mu osud přihraje do cesty podobně neviditelného Pendleburyhy (Stanley Holloway). Když se Holland dozví, že Pendlebury vlastní slévárnu je rozhodnuto. Holland vymyslí jednoduchou, ale rafinovanou loupež. Po úspěšně provedené krádeži následuje velké policejní pátrání, které v kombinaci s chováním obou hlavních protagnistů, jenž místy evokuje Lurela s Hardym, slibuje kvalitní zábavu.

Dovolím si drobný postřeh. Ti ze zdejších uživatelů, kteří četli knižní předlohu Piknik u cesty, se o Stalkerovi často vyjadřují značně kriticky. A právě tito uživatelé dokážou nejlépe zhodnotit Stalkera po obsahové stránce. Tři hvězdičky za atmosféru, víc ze mě nedostanete. Intelektuálům přeji příjemnou zábavu při meditování nad hlubokými filozofickými otázkami. Ale ruku na srdce, opravdu Vás film přivedl ke hlubšímu zamyšlení? A o čem?

Jim Thorpe byl bezesporu jedním z nejlepších sportovců 20. století. Natočení jeho životního příběhu se ujal zkušený Michael Curtiz, do hlavní role byl obsazen Burt Lancaster. Autoři uchopili základní momenty Thorpeovy hvězdné kariéry, kolem kterých nabalili děj nepříliš reflektující skutečného Thorpea-člověka. Škola pro indiány Carlisle je vylíčena jako téměř ráj na zemi, Thorpovy problémy s alkoholem nejsou zmíněny, ale jen naznačeny. Ve filmu se za nimi skrývají následky traumatu ze smrti vlastního syna. Ve skutečnosti přivedlo Thorpa k alkoholu spíše živoření a neúspěchy po skončení sportovní kariéry. Přesto film rozhodně stojí za zhlédnutí, přinejmenším pro připomenutí si všestranného sportovního velikána.

Nečetl jsem Le Carrého knižní předlohu, ale měl jsem možnost zhlédnout stejnojmenný britský seriál z roku 1979. Ve srovnání s ním nedopadá Alfredsonova filmová verze příliš valně. Největší nedostatek spatřuji v tom, že snímek působí neuvěřitelně zmateně a ploše zároveň. Autoři se snaží nacpat do dvou hodin ohromné množství údajů a situací, což jde na úkor jejich důkladnějšího vykreslení. Mnoho scén je ledabyle vměstnáno do pár vět. Aby divák úplně neztratil nit, jsou tyto krátké dialogy často velmi povrchní (skoro až stupidní). Druhý zásadní problém snímku do značné míry souvisí s výše zmíněným. Všechny postavy kromě Smileyho mají ve filmu vyhrazeny zoufale málo místa. Divák není s jednotlivými protagonisty dostatečně obeznámen, neví nic o jejich chování a vlastnostech a není tak schopen porozumět jejich jednání. Herecké výkony jsou průměrné. Oldman je výborný, ostatní spíše nevýrazní a často též nezajímaví. Vyloženě mě iritoval Benedict Cumberbatch, v jehož podání vyzněl Peter Guillam jako puberťáckej trouba. Nepochopitelným „oživením“ pro mě zůstává přesměrování Prideauxovi mise z Československa do Maďarska. A ten závěr je taky nějakej zpatlanej.