grosek

Jedinečná pohádka. Naprosto se vyhýbá mainstreamu animáků. Zabředává do fantasy sféry a diváka do ní jednoduše a nenásilným způsobem vtáhne (věřím, že i ty, co nejsou fanoušky fantasy a všeobecně pohádek). Tato pohádka je důkazem toho, že animované filmy a pohádky je možné tvořit i mimo módní trendy, a to bez zbytečných kravin, které beztak na děti nemají moc dobrý vliv (prvky násilí, přílišné tlačení na pilu, co se humoru týče a zkrátka „vyblbování“ a divokost pohádek – jen kvůli tomu, aby u toho děti vydržely sedět až do konce). Ačkoli se pohádka příběhem orientuje především na propojení s keltskou mytologií, vykresluje také vztahy v rodině. Podmanivě a s jistotou zobrazuje věty, činy a situace, které v rodinách nastávají, ale nehovoří se o nich, protože by se někomu mohly zdát příliš přirozené, osobní a tím pádem směšné. Film zobrazuje vztahy mezi rodiči a dětmi, mezi rodiči navzájem a mezi sourozenci tím nejčistším a do hloubky zaměřeným způsobem. Vyvrcholení příběhu se dotkne i nejzarytějších skeptiků a dojme čistým způsobem malé děti citlivější povahy (mluvím ze zkušenosti, kdy jedno šestileté dítko prohlásilo: "Víš, já mám z toho mokrá očička," přitom se usmívalo a neodtrhlo oči od obrazovky až dokud nedojely titulky). Víc takových pohádek PROSÍM! :)

Na film jsme se rozhodli jít jen kvůli názvu, který nás zaujal a s vědomím, že je to o dívce, která je na všechno alergická. Neviděli jsme trailer, nevěděli jsme, kdo v tom hraje, jaký je to žánr, ani že je natočen podle knihy. Film je od začátku hodně předvídatelný, je poznat, že je natočený pro teenage oblast a je třeba to místy zkousnout. ALE neuvěřitelně hezky jsou zobrazeny takové ty jedinečné začátky vztahu - zamilovanost, která nezná mezí, riskování, nějaké to zastírání, překvapování a neukojitelná touha propadnout jeden druhému, protože OBA VZÁJEMNĚ chcete, víte, doufáte, potřebujete, sníte, hledáte cesty. Film Všechno, úplně všechno nás donutil nostalgicky se ohlédnout na naše začátky s notnou dávkou sentimentu. Takže to bylo fajn. :)) Myslím, že pro puboše by to na čas mohl být vévodící film... byly tam takové ty maličkosti, nad kterými dospělý člověk koulí očima, ale zároveň to nebylo nepříjemné (jako ve stylu Stmívání - Kristen Steward a ty její grimasy...). * jinak souhlasím s komentářem od novoten

Je až neuvěřitelné, jak to těm dvěma sluší! Sam a Lily, tvoří až do vesmíru vystřelující chemickou bombu. Možná je to tím, že jsem dosud tento film viděla 6x včetně jednoho zhlédnutí v kině... Možná je to tím, že Sam Claflin je moje platonická láska nebo tím, že jsem jednoduše ženská, která je tak trochu ujetá na široké úsměvy - a co se týče Claflina... jednoduše jsem z něho na větvi jako puberťačka. Probouzí ve mně zvláštní fanynkovské pocity. Zkrátka, kdybych ho viděla naživo, asi bych to vydýchávala hodně těžko a kdyby v tomto filmu hrál ještě Matthew McConaughey.... už jen ta představa... Lidé, držte mně... (Můj drahý jistě odpustí mé zapálení, jako já odpouštím jeho opěvování Jennifer Aniston nebo Charlize Theron). Nádherný příběh o neskutečně silné lásce, která je založená na dokonale silném přátelství - tuhle filozofii miluju a podepisuju se pod ni! Herci výborní, děj dokonalý, hudba skvělá, humor parádní. Musím říct, že si běžně nevšímám kamery apod. prakticky tomu vůbec nerozumím, ale některé záběry byly jako z dokonalého videoklipu.. všechno bylo tak, jak má být, vypadalo to nesmírně přirozeně a úchvatně. Tenhle film ve mě vyvolává podobné pocity jako Láska nebeská. Vím, že Love Actually je jiná - komplikovanější, složená z více příběhů...ale možná je to těmi dokonalými Brity, jejich humorem a stylem jakým zobrazují příběhy o lásce... Zkrátka a dobře, žeru je. A nesuďte mě, že to říkám takhle po lopatě, škrobit se mi dneska nechce, jsem jen člověk. ;)

Genialita tohoto počinu se nedá ani vyjádřit. Když má dvanáct mužů rozhodnout o něčím životě, a jedenáct z nich předpokládá, že toto rozhodnutí potrvá maximálně deset minut, je asi něco špatně. Film je velice silný. Není bohatý na exteriéry, hudbu, a kdoví jaké další záležitosti, které beztak většina z nás ani neumí pojmenovat. Jeho poklad je v příběhu a scénáři. Nic víc ani není v tomto případě potřeba.

Úplně nejvíc nejlepší film. Bezkonkurenční. Viděla jsem ho snad stokrát a pokaždé na mě udělal stejný dojem. Očarovala mě hudba, herecké výkony, ale hlavně celý příběh, který není strohý. Je bohatý, vtipný, nevinný, dojemný, smutný i nesmírně šťastný. Uteč, Forreste! Uteč, ty dokonalý filme, utíkej do světa, ukaž se lidem a otevři jim oči. Je zajímavé, že na světě je tolik různých povah, temperamentů a charakterů a někdy mám pocit, že se lidi nedokážou dohodnout na ničem. Různorodost názorů je takřka šílená a nejeden člověk by se do toho všeho zamotal... V tom případě stačí podívat se na hodnocení filmu Forrest Gump, a hned vás napadne: Jo, nějaká soudržnost tady ještě je. Každý film představuje určité názory a nám divákům jakoby káže. V případě Forresta Gumpa, sedíme jako přikovaní, díváme se, posloucháme, smějeme se, jsme dojatí, často citujeme jeho slova, často používáme hudbu, která ho doprovázela... To mu jen dodává na výjimečnosti. Málokterý film dokáže oslovit tolik diváků s tak kladným výsledkem.

Zážitková forma výuky? No to mi kápl Robin Williams do noty, zvlášť když to byl ON. V některých filmech mám pro něho vyloženě slabost a hlásím, že k ztvárnění jeho postavy naprosto vzhlížím. Typ učitele, kterého představoval je mým snovým, a během mého studia jsem narazila pouze na jednoho takového, který měl k tomuto vyučování vysoký potenciál, ale nevyužil ho naplno. Možná to beru moc pedagogicky, ale není na škodu zamyslet se nad tím, že kdyby byli všichni učitelé takoví, zapamatovali bychom si toho mnohem více. Příběh byl dokonalý, zachycující známé prostředí, ale přesto nevšední příběh. Komentář od Fr - naprosto souhlasím!

Tento film je brilantní- tedy rozhodně v tom, jak mě dokázal na pár hodin rozhodit a naštvat. Možná jsem na film nebyla správně naladěná, protože absurdita mi jinak moc nevadí. JENOMŽE. Tady u téhle absurdity se ani nedalo dýchat. Bylo to kruté, necitlivé, nechutné, nespravedlivé... mělo to všechno, co na světě naprosto nenávidím, a vím, že je to jen film, ale i tohle má podle mě své hranice. Proto nemám v plánu, že bych si film někdy pustila ještě jednou. Hodnotím po delší době od zhlédnutí a musím říct, že si nevybavuju ani hudbu ani herce a nad dějem jsem musela dost dlouho přemýšlet, abych si vzpomněla. Jediné, co mi vyvstane v mysli, když se řekne „Má je pomsta", jsou slova: "Jdi někam, tvůrce tohoto filmu. Vyvolal jsi ve mě pocity hnusu a neklidu."