May

Seonsaengnim geurigi je patrne jednim z nejstrasnejsich korejskych filmu, ktere jsem do dnesniho dne videla. Plochy, prazdny, nastesti jen 12 minut dlouhy film tvarici se jako groteska, s naprosto strasnymi ruchy (pripominajicimi snad jedine Hong Kongske kung-fu mlaticky) a jeste daleko prisernejsi hudbou, ktera uz po par vterinach spousti v cloveku touhu cele to divadlo se zbesilosti v ocich utnout. Predstava, ze neco takoveho natocil Kwak Jae-yong, ktery po par dalsich filmech distribuovanych bud vubec a nebo rovnou na videokazety stvoril neco tak krasneho jako je My Sassy Girl, je vzhledem k vyrazne podobnosti s jeho nejnovejsim kratkometraznim povidkovym filmem Whisper of Memories naprosto desiva. Aby se nahodou nesouvisle prolinani soucasnosti s minulosti a s predstavami tyto dve roviny pomichavajicimi, necitelne pouzivani barevnych filtru a obrovitanska emocni prazdnota nestaly Kwakovym znovunalezenim sebe sama... 0.1/10

I'm O.K, pojmenovany podle prvni ze tri zhruba 25 minutovych povidek, je skutecne nevidanym a velice prapodivnym korejskym projektem trech komercne uspesnych reziseru, kteri 'spolecne' natocili po jednom pribehu na tema toho, kterak muze obycejne telefonni cislo cloveku zamovat nejen hlavu ale i srdce. Projekt, ktery nevstoupil do kin, ale objevil se ve stanovenem terminu na verejne pristupnych (oficialnich) webovych strankach a vystavil se tak v jedne minute zdanlivym nekomercnim tahem na odiv celemu svetu. Zpusob je to rozhodne originalni a veskrze odvazny a minimalne v Koreji prijat s nadsenymi ovacemi, otazka, jak ho prijme zbytek sveta, je uz veci docela jinou. Druha a treti z povidek maji silne fantasticky podtext, jsou zmatene a i pres nedlouhou stopaz ne zrovna hladce stravitelne. Prolinani skutecna a fikce bez jasne citelnych kontur tu miji jakekoliv racionalni chapani filmu nejen jako celku ale i jednotlivych obrazu, ktere obzvlaste v prispevku The Whisper of Memories Kwak Jae-yeonga (My Sassy Girl) pusobi jako spatne slepene stripky, ktere se jen vyhypovanim az na kost snazi prekonat samy sebe 4/10. Wuthering Heights Jeong Yun-cheola (Marathon) zobrazujici nenahodna osudova setkani se potaci od niceho k nicemu, a i pres dobry napad, ze ktereho by se dalo vytezit daleko vic, se povidka ztratila sama v sobe a svem pateticem vyvrcholeni 6/10. Kim Tae-gyunova povidka I'm O.K (Temptation of Wolves), ktera cely projekt otevira, neni nejlepsi jen ve strovnani s ostatnimi dvema. Pribeh nahodneho setkani letusky s boxerem, prijizdejicim do Koreje kvuli sve matce, kterou nikdy nevidel, je propleteny velikou mirou krehkosti, ktera v kazdem detaillu utoci na srdce a zasahuje ho primo a nekycovite, coz se ostatnim reziserum tohoto projektu trochu vymklo z rukou 10/10.

Tchyne s lopatou je daleko napinavejsi nez cela letosni horrorova sezona slibujici o mnoho vic. 7/10

Zakladni crty jemne naturalnosti z Happy Endu jsou jasne citelne, ovsem nejaka podobna emocni sila se tu nerekla bych miji ucinkem, ona jen do filmu vubec nebyla vlozena, cimz hodne ztraci na atraktivnosti pro nas i pro domaci publikum. Melancholicke pojeti prvniho znovuzamilovani se po tricitce do mladeho kluka, pro siroke okoli neprijatelne, je v Sarangni umocneno pouze podtextem samotneho slova Sarangni - tedy zub lasky, pro nas zub moudrosti, ktery dava filmu novy rozmer, symbolicka kridla te jedine prave prvni lasky nezamyslici se nad okolnostmi, casem, miste nebo snad mineni druhych.

All For Love je smesici umne protkane sestice pribehu, jejimz jedinym minusem je kratka stopaz jednotlivych do sebe volne zapadajicich, propletenych segmentu, ktere se oku nevycviceneho divaka mohou asi docela jednoduse slevat v jeden neprehledny celek. Presto si ale nemyslim, ze by pribehy vyznivaly nejasne nebo zmatene. Oproti Love Actually je tohle drama daleko dynamictejsi, 'akcnejsi' a hlavne vaznejsi a hlubsi. Dotyka se docela jinych problemu a promita je zive, lidsky a bez zlehcovani humorem.

I pres to, ze se Wedding Campaign nejen na prvni pohled tvari jako prihloupla komedie jen vsazejici na pro Korejce atraktivni prostredi Uzbekistanu, zhruba v polovine se lame do lehkeho dramatu dotykajiciho se citliveho a aktualniho tematu vyvozu bileho masa do ciziny pod zaminkou vdavek, se kterymi ziskava i tamni obcanstvi. Nebyt zanroveho mixu, ktery posouva film do temnejsich stinu, byl by jen soucasti objemneho sedeho prumeru, k nemuz se sympatie vetsiny neupiraji z mnoha pochopitelnych a logickych aspektu. Diky sve 'hlubsi', i kdyz nedotahnute a chatrnejsi, myslence jeste pribarvene krehkou problematikou sveta za neprodysne uzavrenymi hranicemi KLDR, se stavi do pozice, ze ktere preci jen ma co nabidnout, otazkou jen je, nakolik je clovek ochoten privirat oci.. 70%.

Thajci jsou skutecne zvlastni lide. Vetsina jejich filmu je duchem natolik odlisna od tech ostatnich asijskych, ze je pro vetsinu lidi skutecne tezke se s nimi ztotoznit a ocenit jejich hlubokomyslne pokusy o dotknuti se. Neni divu, ze jejich nelehka stravitelnost davy nelaka, ovsem tahle pestrobarevna romanticka komedie plna nadpozemskych reziserovych napaditych vizi, podmalovana vsudypritomnou naraci, je skvostem rozhodne ne jen v ramci Thajska, jehoz rocni produkce ani zdaleka nedosahuje poctu te z okolnich zemi. Emocionalni dopad je realtivni, kazdy se k unikum z reality prostrednictvim sneni stavi odlisne, ale pohadkova jemnost skryvajici se v Citizen Dog je i pres vsechnu ostatni silenost a mozna i prave kvuli svemu klisovitemu happy-endu, jedno velke, nezne pohlazeni. "The harder you search, the harder something is to find, but if you stop looking, it will find you."

Tajjimawa Lee se pred vice nez deseti lety ze dne na den stal fenomenem po cele Koreji. Trio dnes pomalu nejuznavanejsich reziseru a jejich pratel a pribuznych ho natocili sami pro sebe a pote zpristupnili na internetu. Nejen diky zvucnym jmenum, ale zejmena diky skutecne uzasne udelanym trikum a prvkum parodie se stal tento kratkometrazni film natolik legendarnim, ze o nekolik let pozdeji vznikla vysokorozpoctova celovecerni verze. Ta ovsem ztraci kouzlo a nenasilnost puvodniho Tajjimawy na stejnem principu, jako ze digitalni Godzila nemuze byt nikdy lepsi nez ta bakelitova.

Mozna by se korejske romanticke komedie mely prestat snazit prekonavat samy sebe a byt za kazdou cenu originalni. Snizeni se k epizodnimu humoru a velice nepravdepodobnym okolnostem, na kterych stavi cely dej, jim moc neprospiva a i presto, ze se na takovy film povetsinou kouka hezky a v cloveku mily pocit vyvola, nikde uvnitr skutecne nehreje.7/10

"If we don't have a mother, are we bad people?"