Jacques1

Jedinečný a zábavný dokument . Člověk musí obdivovat s jakou zasvěceností lovec ze safari zná, obdivuje a miluje zvířata natolik, že jejich zabití je jedinou možností, která může ukojit jeho žárlivou lásku, která nesnese odloučení od milovaného objektu. Dokument je vlastně metaforou metafyzického základu vlastnické lásky, která se ukojuje, nikoli v uznání druhého, ale v jeho naprostém zničení, a tak zrušení možnosti jeho ztráty a věčném přivlastnění v podobě trofeje

Meditativní dokument, ve kterém se dozvíte mimo jiné, proč nepěstovat na zahradě kaštany, jak to mají zřízený mravenci a že bezinka opravdu krásně roste. To vše prokládané rozhovorem na benzínce za ponurého počasí se spoustou těch veselých lahviček, které jsou osvobozeny od cla.

Celých 101 minut, člověk sleduje příběh odvážného pastora, který se snaží pomoci pracovním migrantům, aby nakonec zjistil, že to všechno je o něčem jiném. Poněkud zdlouhavý dokument, se zajímavou pointou.

Raging Grannies humorným způsobem kritizují nejen ideu ekonomického růstu, ale i naše současné postoje vůči stáří, které je apriori vyloučeno, ignorováno, zesměšňováno nebo je mu vyhrožováno, aby se do aktivního života už nepletlo. Shirley i Hilda s nadhledem letitých zkušeností nejen že statečně vzdorují překážkám, které jim gerontofóbní společnost, uznávající jen hodnotu růstu klade, ale nevzdávají se ani ve své snaze rozkrýt, co je pravdy na téměř náboženském tabu současné ekonomiky v podobě ideje ekonomického rozvoje.

Dokument sleduje především tribunál v Haagu a výpovědi jednotlivých svědků, které jsou doprovázeny ilustračními záběry. Svědků je opravdu hodně a povětšinou vypráví totéž. Celý tribunál v Haagu působí vznešeným dojmem a člověk má dojem, že spravedlnost je sice pomalá, ale přece jen dosažitelná a to ještě legální cestou. Vznešený pocit nad tím, že lidstvo je nejen schopné hrůz, které tribunál soudí, ale i společného úsilí o mír se rozplyne v okamžiku, kdy se ukazuje, že tribunál slouží spíš jako veřejná terapie pro oběti a že výsledkem je doporučení, aby se OSN, až na to bude mít čas, problémem zabývala.

Válka a zabíjení už nejsou výsadou chlapů. Nastal čas pomsty geeků. Dokument Dron odhaluje celé pozadí bezpilotních útočných letounů, včetně výrobní, politické stránky a především investic americké armády do počítačových her. Právě v řadách hráčů, hledá armáda své nové členy.

Dokument, je točený jakoby z pohledu malé Terry, jejíž dětská naivnost a bezprostřednost, má zřejmě sloužit jako kontrast ke zdi předsudků a společenský vztahů, kterým je ovládán svět dospělých. Bohužel to nefunguje a dokument v 80 minutách neustále opakuje totéž poselství, což se velmi brzy stane únavné.

Na Živanův pukový fesival je možné se dívat, jako na odlehčený a humorný dokument o marné saze panslavisického punkera Živana uspořádat, co největší fesťák u nich ve vesnici na návsi a to bez peněz, techniky jen s nadšením. Naprosto nerealistické Živanovo uvažování, již šestým rokem zachraňuje celá vesnice, pro kterou je Živan zjevně místním bláznem. Ti kteří jsou empatičtější povahy, je nutné varovat, že možná budou mít tendenci soucítit s Živanem, kterého režisér ani okolí nešetří a zcela otevřeně se mu směje. Na druhou stranu, dokument určitě poslouží Živanově propagaci a my se na přes rok určitě všichni sejdeme v Tomaševac.

Úsměvný dokument o kopírovacím umu, šílenství Číny a jejím pohledu na Evropu. Nejzajímavější jsou implicitní otázky, které dokument klade, totiž jednak otázka o vztahu mezi nápodobou a originální tvorbou. Kdy je kopírování kopírováním a kdy je zcela novou tvorbou? Je vůbec tvorba dokonalé kopie méně náročná než tvorba původního projektu (zejména vzhledem k náročnosti výroby takové kopie, jak se v dokumentu ukazuje)?A pokud ano v čem je původní tvorba náročnější než výroba dokonalé kopie? Je kopie Hallstattu opravdu kopií nebo vlastně původním projektem?Po filmové stránce, ale dokument nijak nezaujme a je spíše lehce podprůměrný.

Jeden z příběhově nejsilnějších dokumentů letošního festivalu Jeden Svět (2015). Případ odhodlané Australanky postavit před spravedlnost ty, kteří ji znásilnili a zároveň tak dodat sebevědomí ostatním ženám v Nairobi, kterým se přihodilo totéž, má hořko sladkou příchuť.NÁSLEDUJE SPOILER: Konečné vítězství Charlotte u soudu je oslabeno 7 lety, po které se proces táhne a v jejichž průběhu se ukáže zkorumpovanost, nepřipravenost a neochota soudního systému v Nairobi se této problematice věnovat. Konečné vítězství je tak zkaleno nejen sedmiletým utrpením Chalotty, ale i poznáním, že její příklad si nemůže dovolit sledovat žádná z Keňských žen.