carl.oesch

Dokonalé převedení literární klasiky na obrazovky. Smyczek uměl a vždycky. Nebylo to tak, že po relativně "utažených" letech vlády jedné strany, kdy ale natočil třeba Sněženky a Machry a po zději Proč? si s čerstvě nabytou "tvůrčí" svobodou nevěděl rady. Právě tenhle šestidílný seriál je dokonalý ve všech směrech. Kouřim posloužila jako dokonalá kulisa, herci jsou (a není nich rozhodně málo) vybráni a hrají dokonale a protože jsem znal sice knihu z doslechu, po shlédnutí seriálu jsm epo ní sáhnul. A byl jsme trochu zklamán, je to jeden z těch vzácných případů, kdy filmové zpracovaní mě oslovilo víc...

Když jsem tenhle zatraceně dobře natočený a přitom nepřehnaný film shlédl, řekl jsem si, že zcela výjimečně ukázal někdo pravdivý obraz médií. Zatímco ve většině filmů jsou oni novináři zásadně hrdinové bez bázně a hany, bojující za spravedlnost světa proti mocným a bezskrupulózním gaunerům, ztělesňovaným především vládou, justicí, korporáty i podnikateli. Tady je ale ukázána holá pravda. Že jsou všichni ti hrdinní investigativci ve skutečnosti prodejní plácalové, už asi většině lidí došlo. Že nejsou média (ztělesňovaná Renne Ruso) žádnými hlídači demokracie, jak sami sebe s příznačnou arogancí nazývají, ale bezcharakterní parchanti, kterým jde o moc, peníze a slávu stejně jako těm politikům a podnikatelům. Nasírat a strašit. To je heslo, které by si měli novináři (i u nás) napsat na čelo. Fascinující je scéna, kdy Ruso rozhoduje, jak budou vysílat reportáž o bezprecedentním vniknutí slídila do vystřílené vily. Jak vydává pokyny hlasatelům a zdůrazňuje, aby upozornili na brutalitu zločinu, na to, že to je klidná a bezpečná čtvrť i na to, že pachatelé jsou stále na útěku. TO je pro mě naprostý vrchol filmu. TO je ten přesah, který bych rád viděl v dalších filmech, kde by bylo v podobném duchu pojednáno o dalších "hrdinech" dneška, kteří jsou oslavováni a vynášeni do nebe, ale přitom jsou to - slovy klasika - obyčejný hanební parchanti. Neziskovky, kultura, bojovníci za záchranu planety a klimatu zvlášť, obhájci zločinců a všech možných gaunerů a důslední ničitelé - zase slovy jiného klasika - životů těch druhých, podle nich tupého stáda. Díky za dynamický a v zásadě pravdivý film, kde se naštěstí nekoná happy-end ani hrdina neprochází žádnou katarzí. A kola zpráv se točí dál a sledovanost musí být dosažena za každou cenu. Loni jsem jel k zubaři, a protože jsem neměl myšlenky na čtení, vyslechl jsem rozhovor dvojice hádajících se mužů, kteří se znali a přeli se o to, proč jeden z nich má ve svém médiu takové množství sraček, tedy nekvalitních materiálů. Ten se bránil tím, že potřebuje dvanáct článků a když získá na den tři jakž takž kvalitní, je to skoro zázrak. A zakončil tím, co je pro média typické, a je jedno jestli jdou to ta veřejnoprávní, soukromá, tištěná nebo elektronická. "Já ten prostor mezi těmi reklamami něčím prostě zaplnit musím." Přesně tahle slova se mi vybavila, když jsem shlédl tenhle film.

Tak to se docela povedlo, určitě jeden z nejlepších dílů celého cyklu. Banda místních kovbojů, tedy vlastně myslivců, honících potencionálního vraha, který údajně při loupeži na poště zabil policistu je dobře zpracovaný námět podle vzoru některých amerických kriminálek. Kdyby byl oním nevinným psancem cikán, nemělo by to chybu...

Kdo chce zjistit bez manipulací, nápověd všeho možného druhu, zejména od různých "specialistů" a "odborníků" co a kdo jsou Rusové a jaký je jejich způsob myšlení, neměl by tenhle film vynechat. Ta zvláštní směs fanatismu a omezenosti hlavní hrdinky, která si asi opravdu myslí, že žije v dokonalém světě je neuvěřitelná. Absurdnost jejího chování se projevuje na začátku takřka permanentně, ať už v obchodě, protože patří k vyvoleným, tak na schůzích, kde vyžaduje tvrdost a nesmiřitelnost k "nepřátelům", tzn. vlastním lidem, mezi kterými je i její nemanželská dcera, kterou si upletla během svého působení ve válce dvou nejhorších totalit - nacistické a sovětské. Svým způsobem je okouzlena sama sebou a navíc se ani do doby, kdy se film odehrává nesmířila se smrtí Stalina, natož aby si připustila, co byl tenhle "člověk" zač. Za něj se zlevňovalo...A pak najednou tuhle rudou tvrďačku postihne to, co si nedovedla připustit. Její dcera, která stojí najednou na druhé straně se ztratila a je asi mrtvá, i když oficiálně to nikdo nepřipustí. Stejně jako za celou dobu existence SSSR se "ztratily" miliony lidí a dneska to začíná znova, zatím jenom v desetitisících. Dokud je to na papíře a týká se to těch druhých, je vše v pořádku. Jakmile to ale postihne ji, situace se dramaticky mění, najednou je konfrontována s oním odstřelovačem, který (podobně jako v Kijevě během oranžové revoluce) odstřeluje lidi na náměstí, které pak v tichosti odvážejí jiní soudruzi a zahrabávají je do tajných hrobů. Když se jí ujme příslušník KGB a pomůže jí poodhalit onu brutalitu a zvrácenost režimu, je otázka, jak a co to udělá s jejím vědomím fanatika. A to i přes to, že dceru po návratu najde živou doma. Jenže tady jde sice o Rusko a jeho způsobe myšlení a jednání, ale onen fanatismus, který hlavní hrdinka předvádí je podobný tomu, který u nás prezentují nejrůznější aktivisté a bojovníci tu za přírodu, tu za lidská práva. Vítači uprchlíků odmítají nekompatibilitu oněch „nešťastníků“ a pomáhají zametat pod koberec záplavu příkladů, které ukazují na pohromu, kterou jejich příchod způsobuje. Proto by bylo zajímavé, jak by se začali chovat, kdyby nějaký ten „nešťastník“ najednou přepadl je nebo ublížil jejich blízkým. Bojovníci proti trestu smrti do bezvědomí opakují mantru o barbarskosti tohoto způsobu eliminace zrůd ze společnosti. U masového vraha Breivika se řeší „humánnost“ jeho vězení a on sám má to drzost si stěžovat na porušování svých lidských práv. Přitom jeho zločin byl nezpochybnitelný, žádný justiční omyl. Chtěl bych vidět Johna Boka, jak by se svým spolkem Šalamoun vysekával ze spárů justice třeba vraha svých dětí nebo vnoučat. I tohle mě napadlo po shlédnutí tohoto filmu. Jednoho z nejsilnějších, které jsem z téhle země kdy shlédl. Ale Levitian do kin už nesměl a jsem si jist, že ani jedna z těch státem vlastněných a kontrolovaných televizí tohle dílo nepustí…

Nebudu opakovat to, co napsali Tosim, Enšpígl nebo Radek99. Spíš bych chtěl připomenout, že jakkoliv se to může zdát neuvěřitelné, řada situací nemá daleko k realitě. Stalin se skutečně válel v ložnici a všichni se k němu báli vejít, doktoři, kteří byli k dispozici se ho báli ošetřovat (bylo to v době "spiknutí" židovských lékařů, jedné z mnoha nekončících řad vykonstruovaných a absurdních represí) a první, kdo vstoupil byl skutečně Berija. A když vylezl ven se zprávou, že Stalin je mrtev, údajně měl prohlásit, že mu zakroutil krkem. I boj o moc je předveden docela v souladu se základními fakty včetně toho, že z včerejšího nejobávanějšího Stalinova kata se najednou stal - reformátor. Dokud se proti němu nezformovala ona sestava na čele s Chruščovem, začal najednou z gulagů propouštět masy včerejších zločinců. Jak ale byli propouštěni ti nejhrubší kriminálnicí a že začali terorizovat obyvatelstvo v okolí lágrů dobře ukazuje film Chladné léto 1953. Na Berijově likvidaci byl skutečně Chruščov domluven s Žukovem, rozdíl je pouze v tom, že kde v Kremlu Beriju odstřelili není jasné, stejně jako se dodnes nepodařilo objasnit osud vojenského velitele Kremlu, který zmizel v rámci Berijovy likvidace. Hranice mezi absurdním humorem a skutečností je v těchto událostech (a nejen v těchto, podobné to je v celých ruských dějinách) velmi, ale opravdu velmi tenká. A kdo to nechápe, nebo dokonce popírá (jak v Rusku, tak u nás) ukazuje velmi dobře, kam patří. Nevím proč, ale tenhle film mně nějak souzní se seriálem Mistr a Markétka (2005), kde je absurdnost a zvrácenost celého toho totalitního režimu předvedena v jiné rovině úplně stejně.

Skvělý film, který mě svým francouzským původem překvapil. Společně s novým zpracováním Tří mušketýrů je to snad to nejlepší, co jsem z produkce dříve filmové (a nejen filmové) velmoci viděl. Kromě oné části, která je čistě thrillerem je zde i další problém. Dneska kdekdo (zejména novináři a politici, kteří jsou všichni sto let za opicemi) skloňuje ve všech pádech oni umělou inteligenci, jako kdyby to bylo něco převratně nového. Není, od začátku je to integrální součást počítačového světa. Zde je ale perfektně ukázáno, kam může vést snaha po eliminaci člověka z řídících procesů, pokud nad nimi člověk nemá kontrolu. A je jedno, jestli se jedná o autopilota v letadle nebo třeba navigaci v autě. Po stránce vlastního řemesla je film dokonalý ve všech atributech - herci, prostředí, barevné ladění, kamera, postupné dávkování napětí a v neposlední řadě hudba. Závěr, kdy Lou de Laâge odchází z prezentace, jde halou a podél letadel na stojánce venku je dokonalý...a když se ten samý den dozvíte, že Boeing Alaska Airlines neměl upevněn onen panel, který se při startu samovolně uvolnil a vypadl a to jenom proto, že zde nebyly čtyři hlavní šrouby/nýty, můžete filmu Pád letu A800 přidat body za realitu. Nakonec všechny kauzy Boeingu z posledních let jsou přesně o tom, o čem film je, a nemusí jít o software.

Pozoruhodná zápletka. Samozřejmě, že majetku se zdaleka nedomohl, kdo na to měl právo a stejně jako se ztrácely svazky StB, tak docházelo k falšování dokladů a majetkových poměrech. A estébáci samozřejmě měli při privatizační soutěži řadu výhod. Díky Havlově abolici a jeho "platbě" komunistům za bezproblémové předání moci a hlavně zvolení sebe sama prezidentem, stejně jako (v daleko menší míře, ale přece jen) Klausova primitivního makroekonomismu. Takže tady skvělá Dana Syslová předvádí uvěřitelnou kreaturu, která si dokonce neopomene postěžovat, že smrt jejího syna (autonehoda) policie nevyštetřovala, protože byl synem estébáka. A stejně skvělý je ve své určité naivitě Jan Vlasák, který se zoufale domáhá práva a dokonce kritizuje Hrušínského, protože nedokázal vyhrát soud o rodinný majetek. Tady jsem ale ocenil, že tady nepadlo ono, že to by se u nás v Americe stát nemohlo. Je strašně fajn, když má detektivka, ryze zábavný žánr taky nějaké pozadí a decentně poukazuje na něco, s čím se "umělci" dodnes nedokázali nějak vyrovnat. Tedy až na výjimky.

Filmy o sportu nebo o sportovcích bývají buď dobré až vynikající nebo naprosto trapné. Nic mezi tím. Paradoxně, u nás se filmům a seriálům ze sportovního prostředí docela daří. Připomeňme si skvělý Fair Play A. Sedláčkové, Dlouhou míli nebo z těch zahraničních Bernský zázrak nebo Le Mans z roku 1971.  A naopak ukázkou oné trapnosti je amerických Zázrak na ledě...Tenhle film je ale nejen v našich podmínkách vyjímečný. Začnu vizuálním zpracováním, kdy trikaři dokázali "vykouzlit" jak londýnský, tak především helsinský olympijský stadion. Ale také Zlín před "dávnými" lety a potěšilo mě, jak byla využita dost ikonická stavba Vinohradské sokolovny. Mohu pokračovat dokonalým retrem, kde byla i taková řada drobounských detailů, jako byl sovětský výsadkář na Ruzyni při Clarkově odletu z Prahy v roce 1968. Jenže stejně dokonalý byl i jiný Ondříčkův film Ve stínu. Tady ten rozdíl ale dělá silný příběh Emila Zátopka, podaný kombinací famózních vizuálních scén všeho druhu (již zmiňované Helsinky a naproti tomu třeba scéna na horách nebo v Zátopkových bytě) a kvalitního scénáře. Ten scénář s řadou nesmyslností právě Ve stínu srazilo do hlubokého průměru. A jak ukazuje Zátopka film? Především naprosto neuvěřitelným způsobem vizuelně zahraný (včetně verbálního projevu) Václavem Neužilem ml. a s pozoruhodnou umírněností, která ho ukazuje jako člověka, který měl běh jako hlavní smysl života a to ostatní tak trochu šlo mimo něj. A když už se vyjadřoval nebo musel něco řešit kromě onoho běhání, jednal tak, jak si myslel, že to je správné. Jeho skutečný charakter se projevoval právě v těchto nepříliš častých momentech. Dnešní idioti, kteří budou omílat, že byl v padesátých letech v armádě a především v KSČ a že ve filmu nejsou patřičně "zdůrazněna" padesátá léta jenom dokazují svoji omezenost a hloupost. A svůj obraz mohou vidět v krátké, ale výrazné osobnosti Jaroslava Plesla. Ve filmu vše podstatné předvedeno naopak je a pro toho, kdo film sleduje jak se zaujetím tak s přiměřenou empatií je to naopak ukázáno víc než výrazně. Nakonec scéna, kdy Mikuš nutí Zátopka podepsat rezoluci podporující popravu Milady Horákové je toho stejným důkazem, jako když v Zátopkových bytě z rádia zazní zpráva o vykonání její popravy. A to nemluvím o onom estébákovi, který za Miklušovy asistence "najímá" Zátopka na fotografování vybraných míst v Londýně. Tady se netlačí na pilu za každou cenu, je tady jenom ukázáno, jak vypadal svět kolem Zátopka a jak ho on sám vnímal. Když zmiňuji Václava Neužila, musím přiznat (ačkoliv ji příliš v lásce nemám a je pro mě herečkou,která s polodebilním Mádlem měla "přemlouvat dědu a bábu" a nebo otravuje v reklamách na E-ON), že Marthu Issovou jsem velmi rychle začal vnímat jako Danu Zátopkovou a třetí, kdo si "vysekl" asi životní filmovou roli je Robert Mikluš. Stejně jako ve Fair Play nebo seriálu Dlouhá míle ukazuje, kdo a co jsou oni "bafuňáři" ve sportu. V padesátkách stejně jako dneska. No a když jsme u toho pro správného intouše přitroublého chválení, připomněl bych ještě skvělou muziku, kterou Beata Havlenková film podkreslila s pozoruhodnou uměřeností a bez snahy se předvést za každou cenu s děsivým výsledkem, jako se to "povedlo" třeba Kocábovi v posledním zfilmování Jana Husa. Díky za tenhle film všem tvůrcům, protože se jim podařilo ukázat Zátopka, jaký byl, bez zamlčování nebo manipulací, jako obdivuhodného, ale i pochopitelného a životem často dost podivně klopýtajícího člověka...

Ten dokument má sice svoje drobné necnosti, patos mi nevadí, ale hluboké myšlenky jsou zde řečeny jen tak mimochodem a stojí za o ho shlédnout i víckrát...osobitý Mahlerův komentář mě bavil.

Malarkey mi mluví (píše) z duše. Jinak s tím atentátem, ono to bylo tak, že bomba skutečně bouchla vedle auta a Heydrich byl zraněn střepinou. Přičemž se střepinou se mu do těla dostala žíně ze sedadla a ta podle všeho způsobila sepsi. Heydrich byl zraněn středně těžce, rozhodně ne smrtelně. Že se situace vyvinula, jak se vyvinula je důsledek souhry okolností a náhody. V tomto případě šťasné. I přes ten víc jak desetitisíc obětí, Lidic, Ležáků a a spousty dalšího. Ono by na to došlo stejně, jako došlo díky Heydrichovi na několik milionu Židů i dalších. A jeho likvidace, jakkoliv ne zcela čistě zvládnutá je dneska pokládána ze největší odbojový čin v okupované Evropě. Jenže to se spíš dozvíte z cizích dokumentů nebo filmů, u nás se přezentují hlavně "Testuové"...