Drazí soudruzi!

Tak toto je ruská šupa! Dokonale prepracovaný snímok o štrajku pracovníkov závodu v socialistickom Sovietskom zväze. Čiernobiely formát znásobuje vtedajšiu dobu, príbeh má veľké tempo a dokonca sa dokáže vyhnúť klasickým ruským filmovým chybám ako je prehnaný pátos. Príbeh oddanej komunistky na pozadí nepokojov je ukážkou skvelej filmárčiny. (08.08.2021)

Černobílá a drsná výpověď o ruské povaze, duši a zejména schopnosti nést břemeno své existence, jakou si tady u nás neumíme ani představit.  Realita chruščovovského Sovětského svazu, kdy se boural Stalinův kult a stavěly vzdušné zámky zářné budoucnosti, přitom se hroutila ekonomika, Stalin měl u svého lidu sympatizanty a aparáty moci se samozřejmě nijak nezměnily.  Stávka byla v socialistickém zřízení sprosté slovo a v Sovětském svazu pak zcela nemyslitelná. Přesto v roce 1962 došlo v jednom provinčním městě ke vzpouře místních dělníků... To co následovalo, tomu se dá jen stěží uvěřit, ale Končalovskij nic nezastírá a na pozadí příběhu funkcionářky místního zastupitelstva, mimochodem přesvědčené komunistky a stalinistky, de facto  jen monitoruje nemilosrdný sled událostí vedoucích k masakru, který však rozhodně není tím nejhorším, čeho je sovětský režim schopen.  Moc nemá žádné hranice.. (05.02.2024)

S citlivostí a klidem Andrej Končalovskij rekonstruuje tragické selhání sovětského politbyra při potlačení demonstrace a následného masakru dělníků v jihoruském městě Novočerkassk. Hlavní linka příběhu nejprve navozuje pocit, že idealistka Lyudmila v sobě pomalu nachází vystřízlivění z propagandy vrcholného stalinismu, ale na diváka mnohem hlouběji zapůsobí její opětovné navázání vztahu s dcerou. Intimitu v rodině vykreslují minimalisticky nasnímané pohledy z bytu a postupné hroucení zoufalé matky donucené urážlivým způsobem hledat pohřešovanou dceru jen podtrhuje ohavnost systému. Prorůstající deziluze nakonec Lyudmilu utvrdí v tom, že láska k vlastní dceři je to nejcennější. Dorogije tovarišči není zcela bezchybná výpověď. Davové scény občas nepůsobí přirozeně nebo se jen můžeme dohadovat o tom, zda byli pánové od KGB až takto laskavé bytosti, ale na důležitosti Končalovskijho sdělení to nic nemění. (13.01.2023)

Náramně poučný film, obzvlášť v časech, kdy dicktaturu proletariátu nahradila dicktatura korporátů a jejich cvičených mindráků z neziskovek, kteří za pomocí patřičně cenzurovaných a historii i realitu překrucujících kokotporáty ovládnutých masmédií a asociálních sítí opět usilují o zformování většiny, a to zase i na základě pseudopodpory pseudoutiskovaných menšin, do ustrašeného, sterilního a unisono bučícího multikulti stáda s centrálně dicktovaným kolektivním vědomím a pseudomorálkou. Zatím je to „pouze“ o ostrakizaci, ekonomické a sociální likvidaci a s plnou hubou demokracie o potlačování svobody slova a kritického myšlení, ovšem jak se lze z historie jednoduše poučit, jak zleva, tak zprava, násilí a fyzické perzekuce jsou jen otázkou času, pečlivé davové manipulace debilů a upevnění pozic. Tady lze krásně vidět, že když se zlo zakoření, je to v piči, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „stane se rezistentním“, stádo si po nějakých ani ne dvaceti letech přestane vidět na špičku čuráka, zase ups – „nosu“, lži se stanou pravdami, a než se naše děti nadějí, máme tu Severní Koreu s volným trhem s minimálními výrobními náklady a uniformní šedou masou tolik spokojeně se pasoucích a mlaskavě přežvykujících spotřebitelů, ochotných blahoslaveně bránit pastviny až za hrob. A těch pár fuj fuj černých ovcí bude snadno kontumováno státní a občanskou spravedlností. Končalovskij je bezesporu největší žijící klasik ruského filmu, který zaplaťsatan nepodlehl Tarkovského nekonečným pseudofilosofickým smaženicím, zůstal plnotučně zábavným realistou, a i ve dvaaosmdesáti umí zmáknout mrazivě sugestivní a nehemeroidotvorný obraz beznadějné minulosti (a také beznadějné budoucnosti), do nějž neváhá opět protekčně procpat svou o sto let mladší gerontofilní nabíječku. Ovšem na škodu to rozhodně nebylo, Julča vystřihla tu rozporuplnou soudružku parádně. Každopádně teď nevím, jestli náhodou nebylo ilegální se na to dívat. Jde přeci o ruský film!!! Čímž jsem podle stávající protiprávní úpravy dost možná popřel holou kost, spustil homoseksuální genocidu, pošlapal práva mužen na přišití kloaky, pouhým pohledem brutálně znásilnil kohortu zoufale nemrdaných labilních samic, hodil do Afriky banán, vypustil partičce invalidů ventilky na kriplkárách, vyhladil Ukrajinu a Áda je asi můj kámoš. Cempere čichej, mohl by to být kulantní trestňáček! Pozn. Homixoví funoušci nechť se tomu raději vyhýbají víc než Supergej kryplonitu! Vy už jste stejně v prdeli, tudíž je to „přyblblá černobýlá núúúúda“, kde vůbec nikdo nevžumuje v zařezaných pastelových pitkáčích a s homopelerinkou a kde navíc nehraje jediný negr, ač bylo Netflusem a jinými neomarxistickými žumpami nade vši pochybnost prokázáno, že pro ně nebylo v Sovětském svazu šedesátých let kam plivnout! (08.05.2022)

"Je horko soudruhu. Krev se připekla. Nejde to smýt. "Tak to vyasfaltujte! Celý náměstí!" Ale nenechte se zmást. Tohle není primárně o brutalitě sovětského režimu. Je to přesně jak píše Rockerman. Hlavní roli tu hraje obraz oddané stranické funkcionářky, která ani tváří v tvář osobní tragédii ani na chvilku nezapochybuje o správnosti ideologie. Tandem Končalovskij-Vysockaja mě opět naplnil nadšením a v tomto případě i zděšením. 100% (25.03.2021)