maxim77

Nechápu pozitivní recenze. Vy co je dáváte žijete asi v nějakém paralelním vesmíru, kde takovýto lidé, děje a vztahy existují. Přímo dětské představy autorky o korporátu. Co se Třeštíkové v hlavě odehrává nechci ani vedět, tolik negativity. Všichni muži v tomto filmu jsou jen škodiči, kteří pro své ženy a okolí nedělají nic dobrého.

Nechápu negativní hodnocení zde. Kdyby byl Svoboda můj táta, tak bych Vám žádné VHS ukazovat nechtěl, nicméně on se do toho pustil, dal nám nahlédnout do jejich soukromí, i když to dělat absolutně nemusel. V dokumentu byla i řada záběrů nikdy nepublikovaných. To že to byla synova zpověď tomu dalo určitý rámec, takže on tam musel také vystupovat a něco o sobě říct. Svoboda byl génius na kterého můžeme být právem hrdi a tento dokument nám to zcela připomíná. Nějaké výtky o nekritičnosti? Když jsem sledoval jeho cestu životem, několikrát jsem si kladl otázku, že se tady na to nevykašlal, dělat komunistům dojnou valutovou krávu. Ale prostě to tady měl rád a já jsem mu vděčný, že neemigroval.

Nejtipnější scéna je když jedou vlakem do pchjongjangu a folklórní kapela zpívá o tak velké vypěstované bramboře, že nešla ani sníst. Severokorejci se berou moc vážně, ale výstižná byla hláška jedné z jihokorejských postav, že ani neví, kde má severní korea hranice. Vynikající a ukázkové k-drama. Samozřejmě jako každé jiné to není čirá realita, ale pohádka, nicméně tvůrci pro své mikropříběhy čerpali informace u severokorejských uprchlíků a věřte nebo ne, hodně neuvěřitelných situací se zakládá na pravdě. Jednou z těchto konzultantek najdete na youtube pod jménem Yeonmi Park.

Všichni jsou pro něj stejní, mluví stejným hlasem, protože všichni jsou jen klienti na druhém konci telefonní linky. Najednou se z toho vymkne Lisa, mluví ženským hlasem, on uvěří že je to pro něj v té šedi jeho motivačního antidepresiva žeroucího života nějaký čerstvý vánek. Ráno po rychlosexu však se již její hlas prolíná do hlasu všech, je stejná jako všichni ostatní a jeho život jde dál ve starých kolejích. Hledá příčiny své deprese v ostatních, dělá ze sebe chudáčka, a dál se utápí ve svém sebectví. Kaufman je génius, jeho pozorování života a nedořečené, nevysvětlené a surreální pointy dávájí prostor snovému, podvědomému chápání života a vztahů.

Čím víc sleduju dokumenty o Severní korei, kdy se lidi snaží něco málo mezi řádky propašovat ven, tím víc vidím, že tam nic víc není. Ukazují jen pomníky, metro, prázdné ulice, potěmkin. V noci jen tma. Všudypřítomná fízlárna. Tento dokument jde ještě víc do hloubky, kdy mrazivě zobrazuje, že i ti šťastnější, kteří v té zemi mají vůbec co k jídlu, jsou odmala naprosto nemilosrdně masírování propagandou. Konec je slušně vypointovaný, jak zde Big Bear již poznamenal, "Zkus si vzpomenou na něco pěkného... " a holčička nemá na co. Ukradená duše.