Vindemiatrix

Škoda přílišného opakování některých soutěžních disciplín (např. zeď položená na zem), po několika dílech vyčerpají své možnosti a nepřipadají člověku zdaleka tak zábavné. Jinak ale výborný pořad s neskutečně pohotovými hosty, který dokáže v lepších momentech (a nebývá jich málo) diváka naprosto odrovnat smíchem.

Odpudivá Theron, jímavá Ricci, cituplný lesbický vztah, otřesný příběh v jeho pozadí. Režisérka Jenkins přesně věděla, jak tyhle ingredience promíchat a nadávkovat do emotivního zážitku, po kterém zůstává na patře silná chuť i pachuť. Herecké výkony Theron i Ricci jsou strhující; skvělá hudba.

Jako hold úspěchům americké kosmonautiky snímek funguje velmi dobře; při scénách typu start rakety člověka jímá závrať obdivných emocí. Jako příběh záchrany tří lidských životů už ale film nenabízí nic navíc, protože i tahle rovina slouží jako pocta americkému heroismu, nikoli třeba jako podklad pro psychologické drama. Obě roviny spojuje jednoduchá premisa, že záchrana nešťastníků z Apolla 13 je vlastně stejně monumentálním úspěchem jako první přistání na Měsíci. Myšlenka je to snad i opodstatněná, ale snímek nám ji doslova nutí - a tím poněkud nudí. Jeho děj je vzhledem k obecně známému příběhu a zvolenému způsobu zpracování velmi očekávatelný, a vzdor kvalitním hercům i skvělému technickému zázemí tak po zhlédnutí zanechává spíš dojem dobře odvedené rutiny než mimořádného díla.

Filmové zpytování konzervativního konceptu "přísné lásky" (ať už se týká rodiny, vztahu k bohu či vlasti/armádě). Haggis tyto hodnoty nezatracuje (alespoň ne jednoznačně), jen je postupně otáčí a zkoumá z čím dál negativnějších stran prostřednictvím chytlavě tajuplného děje a pozvolných charakterových proměn hlavních postav. Jejich precizní herecké ztvárnění je na celém filmu asi to nejpůsobivější.

Stroze bezprostřední děj odkrývající prohnilost trestně-institučních mechanismů a osob, které se na nich vezou. Protagonisté jsou vcelku jasně rozdělení na "hodné" (sympatické) a "zlé" (nesympatické), ale film nesklouzává k povrchní podívané. Mohou za to propracované vězeňské reálie, syrové vypravěčství, ale i pestrost a charakterová odlišnost postav - vzdor jejich zdánlivě škatulkovitému rozdělení, Nejde totiž jen o to, kdo je dobrý a kdo zlý, ale také o to, jakými prostředky se dá proti zlu bojovat a zda nakonec ten hodný nepůsobí více zla než ledaskdo zlý. Zásadovému Brubakerovi patří sympatie diváka a poslední minuty potvrzují jeho morální převahu, ale oprávněnost rozhodnutí, která učinil, zůstává díky ambivalentnímu závěru otevřená.

Kůň dělá koniny, krávy kraviny a indián s kovbojem voloviny. Pes tu chybí, psiny je naopak dost. Všechny nápady spojuje volně asociační děj, který je sám o sobě vtipně cáklý, ale přeci jen nezvládá trvale poutat pozornost. Zkrátka: půvabné, ale chvílemi únavné.

Nolan, pověstný zálibou vyprávět v několika časových perspektivách, tentokrát rozdělil děj do tří na sebe navazujících časových linií, z nichž každá parafrázuje jeden aspekt provádění kouzelnického triku: příslib, zvrat a vrchol. Časové přeryvy mezi těmito fázemi jsou vymezeny motivem retrospektivního čtení dvou chronologicky na sebe navazujících deníků, které slibují odhalit tajemství dvou kouzelníků-rivalů. To jsou základní narativní premisy, které na sebe film vyzradí hned v úvodních minutách - jako zkušený kouzelník potutelně ukazující publiku své rukávy, zatímco trumfy svírá celou dobu pevně v rukách. Ve skutečnosti to nejsou jen trumfy, ale celý paklík karet, a Nolan nám ho v posledních minutách naservíruje na stříbrném podnose, aby si i ti méně bystří diváci uvědomili, jak promyšlenou hru s nimi vlastně hrál. A je třeba smeknout klobouk (nejlépe cylindr), protože z narativního hlediska je to mistrovský kousek... ale ten závěr tomu tak nějak bere tajemství, které dobrý kouzelník přece nikdy neprozradí. Anebo režisér neprozradil všechno...? Po prvním zhlédnutí mi to tak nepřipadá, ale proč by se Nolan zpronevěřoval tak klíčové zásadě, když se o ni opírá celá narativní struktura (a s ní stojí a padá celý film)? Asi se budu muset na Prestige podívat znova a snažit se dívat skutečně pozorně. (Sakra, nebylo tohle přesně, oč tu nakonec běží...?)

Pokus o temný a vrstevnatý příběh s detektivní zápletkou, který bohužel shazuje několik nedostatků. Snaha o ponurou atmosféru je sice chvályhodná a špinavě deštivý Seattle působí jako docela trefné prostředí, ale z té "ponurosti" a "deštivosti" se na můj vkus až příliš často stává záminka pro zatlačení na divákovy emoce (navíc takové momenty podporuje zvláště v prvních dílech nadužívání nesnesitelně sentimentální hudby). Politicko-sociální rovina seriálu staví na stereotypech (rasismus, xenofobie, zkorumpovaná politika atd.), které jsou podávány celkem černobíle a pro větší účinek nevěrohodně zveličené (viz třeba záběr na stovky hákových křížů v muslimské čtvrti). I díky tomu lze v ději odhalit řadu naivit a nepravděpodobností, ale na druhou stranu dokáže v těch správných momentech (tj. většinou na konci jednotlivých dílů) našponovat napětí a vyrukovat se zvratem, který vás přiměje koukat se dál.

Kdyby se Hans Christian Andersen narodil jako Američan a rozhodl se napsat exotickou pohádku pro týnedžry, možná by vypadala nějak takhle. Mohl by ji nazvat třeba "O kouzelném thajském vězení, kde se smí spát jen na zemi, do uší vám lezou švábi a dozorkyně vás zmlátí za každý prohřešek, ale není problém psát odtud dopisy americkému prezidentovi či posílat audionahrávky předním právníkům".

Bay si spletl režírování s hraním počítačové hry. Klidně bych si takový nářez taky zahrál, jenže film nemá multiplayer. Jedinou možností, jak se zapojit do hry Bad boys 2, je hádat, co kde bez jakékoli logiky vybuchne. No, mně bouchly nervy. Quit the game? Yes!