Balakriele

OK... Nečekejte nezaujatý komentář! I když slova chvály jsou určitě na místě a jsou myšlena upřímně! Jedna z věcí, která se musí na tomto sci-fi snímku ocenit je Mozek toho, který příběh dokázal vymyslet tak, aby se v něm byl schopen orientovat. Nejsem žádný IT, takže asi každý chápe, jak to myslím :-) Přestože tu můžeme narazit na pár nesmyslů a nelogických zádrhelů, no co…? Autor si svět Gridu vytvořil podle vlastní představy, a ne podle té naší…(teď přimhouřím obě oči nad elektronickou DNA – jako biologa mi to trhá srdce). Hodnocení zvyšuje i ten, který „oblékal“. Takhle super padnoucí oblečky jsem viděla naposledy u morfelínů…a to ani neuměly svítit! Woow! Nakonec mi zbývá ohodnotit to nejdůležitější, to, co Trona dělá dobrým filmem – hudba. Byla natolik famózní, až mi při každém novém taktu naskočila husí kůže a pod vlivem 3D technologie jsem měla ohromnou chuť skočit do plátna a stát se „uživatelem“. Hudba ve většině filmů vystupuje jen jako kulisa, křoví…zde hudba hrála, když ne hlavní, tak aspoň vedlejší roli!!! Teď však přejdeme k mé zaujatosti… Jsem přeci jenom dívka s citlivým srdcem, a kdybych si musela vybrat mezi filmem s Hugh Grantem a filmem s Arnoldem Schwarzenegrem, vyhrál by určitě Hugh:-). Vzhledem k tomu, že jsem filmů tohoto typu neviděla tolik, držím se při zemi a celého Trona hodnotím tak, jak hodnotím.

Nálada na bodu mrazu? Je libo recept? Pro některé (ne u všech zapůsobí - riziko léčby) je tu připraven šestnáctiminutový snímek o chlapíkovi, jež má neuvěřitelnou schopnost - navrátit lidem a jejich tváři ztracený úsměv. Validation by prostě měli prodávat v lékárně místo antidepresiv :-)

Nutno podotknout, že hlavní podíl na tom, že se mi film líbil, nese samozřejmě nepřekvapivě kvalitní výkon Jamese McAvoye:-) Ačkoli většina lidí Anne Hathaway a její výkon v tomto filmu odsuzuje, podle mě to nebylo tak špatné. Anne pro mě dostatečně splnila představy o skromné inteligentní dívce, která se nebojí postavit proti tehdejším společenským konvencím a jde si tvrdohlavě za svým – vdát se z lásky. Za normálních okolností bych asi hodnotila 4 hvězdičkami, ale jelikož jsem opět zaujatá divačka – oblíbený herec, autorka Pýchy a předsudku, výborný soundtrack, nemůžu jinak a napařuju 5 hvězdiček.

Johnnyho Cashe jsem znala pouze v fotografií na obalech několika zaprášených cédéček u nás doma. Možná proto jsem se pro film o hudební legendě z 60.let, která měla snad stejný osud jako další polovina slavných osobností tehdejší doby (drogy, sex, alkohol...), rozhodla s mírnými rozpaky a zároveň obavami, že po prvních minutách usnu...ALE ono to nakonec nebylo tak špatné! Ba naopak...tam, kde zaostával děj, se nasadila píseň s chytlavou melodií, a když se nezpívalo, tak jste se museli doslova rozplývat nad vynikajícími hereckými výkony obou hlavních postav. Přesto "Walk the line" zůstane tím typickým životopisným filmem, který uvidíte jednou, následně ohodnotíte na ČSFD, po týdnu napíšete komentář a... už se těšíte na to, až si zase pustíte nějaké hutné drama nebo kvalitní komedii:-)

Snímek měl určitě větší potenciál rozvést myšlenku o pravém smyslu života lépe - a času na to rozhodně nebylo málo... přesto z toho vyzařuje určitá nadčasovost, která se však projeví až časem...:(

Za nápad a komentář uživatele Andreas, protože teprve s ním to dává pořádný smysl :)