mrtvej pes

Videoklip inspirovaný pověstí o ženách, které jsou od pasu nahoru tak krásné, že si muži nevšimnou jejich koňských kopyt a nechají se vlákat do jeskyně, kde je ženy rozervou na kusy a snědí.

"Here, did you know old Paddy could speak Chinese?" Tak to mě odstřelilo.

Ironicky se mi Joy Luck Club líbil jako novela ze všech děl od Amy Tan úplně nejméně, přestože je to její nejoceňovanější. Ale jako film to funguje.

Zajímavé je, že tenhle song mám už tři roky uložený v počítači pod názvem "This Riverside" (od té samé skupiny), akorát že ta moje nahrávka je o dost méně clean. Chvíli člověk až uvažuje, jestli už nemá slyšiny.

Buzzfeed Unsolved po moravsku - a mně se to líbí!

Chun Tao vede skromný, pracovitý, ale uspokojivý život jako sběratelka starého papíru v Číně kolem druhé čínsko-japonské války. Žije se svým obchodním partnerem a milencem, kterého si ale odmítá vzít, protože už vdaná je. Prvního manžela ztratila hned po svatbě, když je přepadli bandité, proto se teď jakémukoliv oficiálnímu vztahu vyhýbá. Jednoho dne se ale její manžel vrátí - bez dvou končetin a bez místa, kam by šel. Zůstává tak s Chun Tao a jejím milencem pod jednou střechou (a v jedné posteli). Přestože Chun Tao je otrlá a pomluvy sousedství se jí nijak nedotýkají, oba muži se s výsměchem vyrovnávají hůř. // "Muž může mít dvě manželky. Třeba i pět konkubín! Ale jedna žena se dvěma manželi? Za toho někoho zavřou..."

Korejské filmy ze starší doby si mě začínají získávat tím, jak jemně mísí temná témata s narativním nadhledem a občasným zemitým humorem; jak se nesnaží mě emocionálně podojit, přestože jsou to melodramata stejně jako novější slzavoúdolné filmy, a namísto toho mi dají prostor se nechat vtáhnout do děje a cítit svoje vlastní pocity. Utlumené, ale krásné kulisy a mlhavá, tmavozelená krajina dokreslují osobní intimní tragédie všech postav. Pověry, zvyklosti a rituály pak zase dávají náhled do tehdejší mentality lidí žijících ve světě, kde lidský faktor je jenom korálek v řetězci dlouhé tradice, kterou nelze zpřetrhat.

Srdcovka.

V posledních týdnech jsem narazila na samá kvalitná k-dramata, snad protože jsem lovila ve vodách s vysokým hodnocením - na druhou stranu se stává, že skrz csfd sáhnu do červené linie a beztak zmírám nudou a vzteky. I Hear Your Voice určitě má svoje mouchy, kteréžto jsou ale mouchy žánrové, jelikož se bez nich žádný seriál z Koreje neobejde. Abych jmenovala: ztráta paměti, adopce a zaměněná identita, plot-twisty (ale naštěstí ne "díry v plotě") velikosti olbřímí olihně atd. atd. Jenže světe div se, oni to scénáristé podali věcně, bez ždímavé obřadnosti a bez toho, abych bila hlavou o zeď. Už protože se jedná o směs thrilleru, romantiky, fantasy a komedie, je jasné, že jisté turbulentnosti se seriál nevyhne; naštěstí jde o příjemný blend. Scénáři by neublížilo, kdyby býval zůstal zpracovaný pro šestnáct dílů, ke konci se totiž objeví (soudě subjektivně) jedno jediné oko v ději, a to zápletka s adopcí. Dala se vyřešit ve zkratce. Právě ta asi vystupňovala můj pocit much. A teď konečně klady! Ženské protagonistky nejsou jen nevinné ovečky, nejsou chudé a tupé, neběhají za bišíky a nebrečí, naopak jsou charakterově velmi vycizelované. Mají svou minulost, svoje ambice, chyby... a hlavně se vyvíjejí. Mužské postavy, z nichž nejschématičtější je asi postava zloducha (jehož by pro jeho zlodušství Cimrman nazval průduchem), se také nemusí za nic stydět. Obzvlášť si rochním v tom, že jsem v průběhu seriálu nezaznamenala žádné klišoidní kecy typu "Zahal se!", "Nenos tohle!" a "V tomhle jdeš ven?!", bez nichž se podle asijské kinematografie normální chlap asi neobejde. (Mimochodem, v tomhle mě zradil i My Love From the Star.) A nakonec třešnička. Co se totiž týče chemie ústřední dvojice, uf. Uf. Ještě teď si stírám pot. Ti dva vedle sebe úplně svítili. Buď jsem nevěděla, anebo jsem zapomněla, že se jedná o noona romance - o to víc mě jejich sbližování strhlo. / Edit: A ten soundtrack! Jindy bývá podlézavý; tenhle byl podlazující. Nemůžu si vynachválit hlavně akustické motivy, ať už kytarové nebo klavírní. Byly takové bublavé, jako podmořské, vtahující a skoro smutné, akorát že jsem necítila smutek. Závěrečný song zase zvedá náladu.

Frieda je jiná paní - na díl o ní jsem se třásla roky. A System of a Down při závěrečných titulcích taky potěšili.